| Lev Jašin | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Lev Jašin (1965) | ||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||
| Celé jméno | Lev Ivanovič Jašin | |||||||||||||||
| Datum narození | 22. října 1929 | |||||||||||||||
| Místo narození | Moskva,  Sovětský svaz | |||||||||||||||
| Datum úmrtí | 20. března 1990 (ve věku 60 let) | |||||||||||||||
| Místo úmrtí | Moskva | |||||||||||||||
| Výška | 1,89 m | |||||||||||||||
| Přezdívka | Černý pavouk, Černý panter | |||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | ||||||||||||||||
| Číslo dresu | 1 | |||||||||||||||
| Pozice | brankář | |||||||||||||||
| Profesionální kluby | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Reprezentace | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||
| ||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | ||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||
Lev Ivanovič Jašin (rusky Лев Ива́нович Я́шин, 22. října 1929 Moskva, SSSR – 20. března 1990 Moskva, SSSR) byl sovětský fotbalový brankář ruského původu. Celá jeho kariéra je spojena s klubem Dynamo Moskva. Od roku 1954 hrál i v národním týmu SSSR, se kterým se zúčastnil čtyř světových šampionátů. Přezdívalo se mu v Evropě „černý panter“ a v Jižní Americe „černý pavouk“.[1] V roce 1963 získal jako první brankář v historii Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[2] V roce 2000 byl zvolen nejlepším fotbalovým brankářem 20. století.[3] V roce 2020 byl jmenován do týmu snů ankety Zlatý míč (Ballon d'Or Dream Team), největší fotbalové jedenáctky všech dob. [4]
Život
Dětství
Jašinův otec pracoval jako brusič v továrně na letadla v Tušinu na okraji Moskvy. Matka zemřela na tuberkulózu ještě než šel Lev Jašin do školy. Dětství strávil na ulici, kde místní děti hrály fotbal, hokej a zkoušely další sporty. Otec se znovu oženil a v roce 1939 se narodil Jašinův nevlastní bratr Boris. Během války byla otcova továrna evakuována do Uljanovska, kam se přestěhovala celá rodina. Lev Jašin tam pracoval jako zámečnický učeň a za svou práci dostal v 16 letech své první vyznamenání.[5]
Aktivní fotbalová kariéra
Po návratu do Moskvy se v továrně Rudý říjen vyučil zámečníkem a současně hrál fotbal za tovární tým. Se svou vysokou postavou byl trenérem vybrán pro post brankáře. V roce 1948 nastoupil na základní vojenskou službu a svými výkony v armádním fotbalovém družstvu upoutal pozornost trenérů slavného klubu Dynamo Moskva. V březnu 1950 byl zařazen do sestavy Dynama na předsezónní soustředění jako náhradník, v červenci sehrál svůj první ligový zápas. Na další příležitosti musel čekat a proto se v roce 1951 zkoušel uplatnit v hokejovém mužstvu. Nakonec se rozhodl soustředit se jen na fotbal. Od léta 1953 se Jašin stal brankářskou jedničkou Dynama a jeho branku hájil až do svých čtyřiceti let.[5] Stal se známým svým tehdy neobvyklým stylem: míče odrážel rukama i nohama, často vybíhal z branky až za hranici pokutového území, zapojoval se do hry jako další obránce. Legendární byly jeho souboje, kdy zůstal sám proti postupujícímu útočníkovi. V roce 1954 poprvé nastoupil za národní tým SSSR jako první brankář proti Švédsku. V roce 1956 pomohl získat Sovětskému svazu zlatou medaili na olympijských hrách v Melbourne. Za svůj výkon získal Řád rudého praporu práce SSSR a v nově vytvořené anketě Zlatý míč deníku France football se umístil na pátém místě. V roce 1963 Lev Jašin tuto anketu pro nejlepšího fotbalistu Evropy vyhrál.
V roce 1964 byl zvolen do předsednictva Fotbalové federace SSSR. Několikrát chtěl hráčskou kariéru ukončit, přibývaly zdravotní problémy a zranění, ale vždy nechal se přesvědčit, že je pro tým nepostradatelný. Poslední zápas za Dynamo odehrál v srpnu 1970 proti CSKA Moskva.
Lev Jašin se s aktivní kariérou oficiálně rozloučil 27. května 1971, kdy se na Leninově centrálním stadionu v Moskvě konal rozlučkový zápas za účasti mnoha hvězd světového fotbalu, mimo jiné Eusébia , Bobbyho Charltona, Gerda Müllera. Z československých hráčů se zúčastnili Ivo Viktor a Ladislav Kuna.
Po kariéře
Po skončení aktivní kariéry Jašin u fotbalu zůstal jako funkcionář. V letech 1971–1976 působil v Dynamu Moskva, v říjnu 1976 odešel pracovat do fotbalového oddělení Sportovního výboru SSSR jako zástupce vedoucího pro vzdělávací práci. V roce 1981 byl jmenován do funkce místopředsedy Fotbalové federace SSSR.
V roce 1984 utrpěl infarkt a mrtvici. V září téhož roku se u něj objevila gangréna na noze, která vedla k amputaci. Naučil se používat protézu a znovu se vrátil do aktivního života. [5]V roce 1985 mu bylo za zásluhy o rozvoj olympijského hnutí uděleno vyznamenání Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1988 byl za zásluhy o rozvoj fotbalu vyznamenán Řádem za zásluhy FIFA. V roce 1989 se na počest Jašinových 60. narozenin konal slavnostní zápas, ve kterém hrálo mnoho slavných hráčů minulosti i současnosti. V březnu 1990 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. O necelý týden později, 20. března, Lev Jašin zemřel ve věku 60 let. Příčinou smrti byla rakovina žaludku. Byl pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě. Zůstala po něm manželka Valentina Timofejevna a dcery Irina a Elena.
V roce 2019 byl o této fotbalové legendě v Sovětském svazu natočen celovečerní film s názvem Lev Jašin. Brankář mých snů. ( Лев Яшин. Вратарь моей мечты).[6]
Statistiky
- 812 odehraných zápasů v kariéře
- 326 zápasů za A-tým Dynamo Moskva
- 270 čistých kont za A-tým Dynamo Moskva
- 151 zlikvidovaných penalt za A-tým Dynamo Moskva
- 78 zápasů za SSSR
- 12 zápasů na Mistrovství světa ve fotbale
- 2 zápasy za výběr světa FIFA (1963 proti Anglii, 1968 proti Brazílii)
Úspěchy
Domácí
- 1× vítěz mistrovství SSSR v Badmintonu a Raškovo turnaji pro nejlepšího fotbalistu roku 1955
- 5× vítěz, 5x 2. místo, 1x 3. místo v mistrovství SSSR ve fotbale
- 3× vítěz poháru SSSR ve fotbale
Reprezentační
- 1× vítěz Olympijských her
- 1× vítěz Mistrovství Evropy ve fotbale (1960)
- 1× stříbro z Mistrovství Evropy ve fotbale (1964)
Individuální
- 22 sezón v jednom klubu (1950–1970)
- Leninův řád (1967)
- Olympijská cena (1986)
- Medaile FIFA za zásluhy (1988)
- zlatá medaile Srp a kladivo, medaile Hrdina socialistické práce
- Nejlepší fotbalový brankář století (2000)
- člen UEFA Jubilee 52 Golden Players.[7][8]
Odkazy
Reference
- ↑ Lev Jašin. Český rozhlas [online]. Dostupné online.
- ↑ European Footballer of the Year (Ballon d'Or), RSSSF.com, cit. 25. 3. 2013 (anglicky)
- ↑ IFFHS HISTORY : THE WORLD’S BEST PLAYER OF THE CENTURY (1900-1999) - IFFHS [online]. 2022-09-13 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ballon d'Or Dream Team: Xavi alongside Messi and Cristiano. MARCA [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CHOBOTSKÝ, Pavel. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Lev Ivanovič Jašin, s. 181–184.
- ↑ Lev Jašin. Vratar mojej mečty (2019). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
- ↑ The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Jašin na Wikimedia Commons - (rusky) Pohřebiště
- Lev Jašin v databázi Olympedia (anglicky)
- ČT o posledním zápase Lva Jašina
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
- Narození v roce 1929
- Úmrtí v roce 1990
- Sovětští olympijští vítězové ve fotbale
- Fotbaloví brankáři
- Držitelé Zlatého míče
- Fotbalisté Dynama Moskva
- Mistři Evropy ve fotbale
- Pohřbení na Vagaňkovském hřbitově
- Nositelé Leninova řádu
- Úmrtí 20. března
- Narození 22. října
- Narození v Moskvě
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 1970
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 1966
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 1964
- Hráči Mistrovství Evropy ve fotbale 1960
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 1962
- Hráči Mistrovství světa ve fotbale 1958
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Jašin |
