Lennart Meri

Lennart Meri
Lennart Meri (1999)
2. Prezident Estonska
Ve funkci: 6. října 1992 – 8. října 2001
Předseda vlády	Mart Laar Andres Tarand Tiit Vähi Mart Siimann
Nástupce	Arnold Rüütel
Ministr zahraničních věcí Estonska
Ve funkci: duben 1990 – březen 1992
Předseda vlády	Edgar Savisaar Tiit Vähi
Předchůdce	Olev Olesk (v exilu)
Nástupce	Jaan Manitski
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý
Rodné jméno	Lennart-Georg Meri
Narození	29. března 1929 Tallinn
Úmrtí	14. března 2006 (ve věku 76 let) Tallinn, Estonsko Estonsko
Příčina úmrtí	rakovina mozku
Místo pohřbení	Metsakalmistu
Choť	Helle Meri
Rodiče	Georg Meri
Děti	Mart Meri
Příbuzní	Hindrek Meri (sourozenec)
Alma mater	Tartuská univerzita Lyceum Jansona de Sailly
Profese	filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a filolog
Ocenění	rytíř Řádu slona (1994) Knight of the Seraphim (1995) Řád aztéckého orla (1995) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1995) velkokříž Řádu tří hvězd (1996) … více na Wikidatech
Commons	Lennart Meri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.

Dětství a studia

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Dánsko Dánsko		Rytíř Řádu slona	12. dubna 1994
Estonsko Estonsko		Řádový řetěz Řádu státního znaku[1] in memoriam	23. února 2008
		Řád státního znaku I. třídy[2]	23. února 2006
		Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3]	10. září 1995
Finsko Finsko		Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže	1995
Francie Francie		Velkokříž Řádu čestné legie	2001
Island Island		Velkokříž Řádu islandského sokola	1998
Itálie Itálie		Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4]	22. května 1997
Jordánsko Jordánsko		Velkokříž Řádu jordánského obrození	1993
Litva Litva		Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5]	19. srpna 1997
Lotyšsko Lotyšsko		Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd	1996
Maďarsko Maďarsko		Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky	1997
Malta Malta		Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6]	26. dubna 2001
Mexiko Mexiko		Velkokříž Řádu aztéckého orla	1995
Německo Německo		Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	2000
Norsko Norsko		Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa	1998
Polsko Polsko		Rytíři Řádu bílé orlice[7]	27. dubna 1998
Portugalsko Portugalsko		Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8]	29. května 2003
Řecko Řecko		Velkokříž Řádu Spasitele	1999
Slovinsko Slovinsko		Rytíř Zlaté hvězdy svobody	1997
Švédsko Švédsko		Rytíř Řádu Serafínů	6. září 1995

Překlady

• Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
• Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
• Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lennart Meri na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lennart Meri
• Životopis L. Meriho (estonská prezidentská kancelář)^{[nedostupný zdroj]} (anglicky)

Prezidenti Estonska
Konstantin Päts (1938–1940) • Lennart Meri (1992–2001) • Arnold Rüütel (2001–2006) • Toomas Hendrik Ilves (2006–2016) • Kersti Kaljulaidová (2016–2021) • Alar Karis (od 2021)

Autoritní data	NKC: jo2003190730 BIBSYS: 90264114 BNE: XX1029995 BNF: cb122482332 (data) GND: 11930063X ISNI: 0000 0000 7832 0195 LCCN: n88622494 LNB: 000015183 NARA: 10571584 NLP: a0000002170818, a0000003227072 NTA: 070005389 PLWABN: 9810564199805606, 9810611048005606 SUDOC: 031225608 VIAF: 84153775 WorldCat Entities: E39PBJmDqjp3jwRcc3vh4bFtKd