| Konrád Babraj | |
|---|---|
| Narození | 22. dubna 1921 Michálkovice Československo  Československo |
| Úmrtí | 26. května 1991 (ve věku 70 let) Brno Česko Česko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Povolání | sochař |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Konrád Babraj (22. dubna 1921 Michálkovice – 26. května 1991 Brno) byl český akademický sochař.
| 1. manželka | Olga Babrajová |
|---|---|
| dcera | Klára Adamová |
| 2. manželka | Danuška Babrajová |
| dcera | Tereza Babrajová |
| dcera | Kira Babrajová |
| syn | Konrád Babraj ml. |
Život
Po absolvování reálného gymnasia v letech 1939–1943 vystudoval sochařství na Škole umění ve Zlíně u Karla Hofmana a Vincence Makovského. V letech 1947–1950 byl asistentem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Brně u V. Makovského.[1] Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců a Českého fondu výtvarného umění. Mezi roky 1954–1969 podnikl několik studijních cest například do Maďarska, SSSR, Francie, aj. Do Skotska se vydal studovat dílo Henryho Moora.[1]
Rodinný život
Ze dvou manželství měl dvě děti. V 50. letech byla partnerkou herečka Vlasta Chramostová. S ní měl syna Konráda, který ve čtyřech letech zemřel.[2]
Ocenění
- V roce 1954 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda (státní cena 2. stupně za pomník Rudoarmějce ve Znojmě).[3]
Dílo
Babraj byl především figuralistou, do 1. poloviny 60. let tvůrcem angažovaných pomníků či reliéfů socialistického realismu, jednak s tematikou válečných hrdinů, dále režimních symbolů (Pionýrka, Spartakiáda, Vítání) a portrétistou. Vedle řady portrétů politiků vytvořil také výraznou bustu básníka Josefa Kainara. Dále tvořil sousoší s tematikou rodiny (realizace v Brně - Žabovřeskách, Třebíči, Bohumíně či v Bruntále) nebo samotné ženy (inspirací pro sochu ležící ženy před hotelem Continental v Brně mu byla tehdejší partnerka Vlasta Chramostová). Kolem roku 1965 dospěl k formálnímu modernismu. Známá je také jeho plastika Kontinuita z roku 1968 v Havířově. V letech normalizace se opět vrátil k tradiční politické tematice. Také maloval.
Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Muzea města Brna, v Regionální galerii umění ve Zlíně a na desítkách veřejných prostranství, zejména v Brně a Ostravě.[4]
Galerie
-
Pomník vojákům Rudé armády z roku 1951 ve Žďáře nad Sázavou -
Pomník vítězství na Mariánském náměstí ve Znojmě z roku 1953 -
Pomník Miloše Sýkory z roku 1965 v Ostravě -
Socha Rodina z roku 1981 v Brně-Žabovřeskách -
Pískovcová socha Dívka z roku 1984 v Kroměříži -
Sousoší z roku 1947 na Památníku Rudé armády v Komenského sadech v Ostravě -
Kontinuita, Havířov
.JPG)
Odkazy
Reference
- ↑ a b http://abart-full.artarchiv.cz/dokumenty.php?IDdokumentu=57870#all
- ↑ Internetová encyklopedie města Brna: Konrád Babraj
- ↑ Rozhodnutí presidenta republiky.... Rudé právo. 11. 5. 1954, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Databáze děl na sochyamesta.cz
Literatura
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B-Bař. Praha: Libri, 2005. 154-264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 164–165.
- Závěrečná práce Bc. Martin Koťa: Sochařská práce Konráda Babraje, obrazová příloha online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konrád Babraj na Wikimedia Commons - Konrád Babraj v Encyklopedii dějin města Brna
- Konrád Babraj v informačním systému abART
- profil na www.sca-art.cz
- KOŤA, Martin. Sochařské dílo Konráda Babraje. Brno, 2013 [cit. 2019-02-05]. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online.
- Sergej Machonin: Byl jsem vrácen kultuře (o soše K. B.). Literární noviny. 23/1961, s. 2. Dostupné online.
- Konrád Babraj v Biografický slovník českých zemí
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Konrád_Babraj |
