Joseph Luns

Joseph Luns
Joseph Luns (1979)
Generální tajemník NATO
Ve funkci: 1. října 1971 – 25. června 1984
Předchůdce	Manlio Brosio
Nástupce	Peter Carington
Ministr zahraničních věcí Nizozemska
Ve funkci: 13. října 1956 – 6. července 1971
Předchůdce	Johan Beyen
Nástupce	Norbert Schmelzer
Stranická příslušnost
Členství	Katolická lidová strana (1948–1974)
Rodné jméno	Joseph Marie Antoine Hubert Luns
Narození	28. srpna 1911 Rotterdam, Nizozemsko Nizozemsko
Úmrtí	17. července 2002 (ve věku 90 let) Brusel, Belgie Belgie
Místo pohřbení	The Hague Roman Catholic Cemetery
Rodiče	Huib Luns
Příbuzní	Theo Luns (sourozenec)
Alma mater	Univerzita v Leidenu Amsterdamská univerzita Londýnská škola ekonomie Ignatius Gymnasium
Profese	politik a diplomat
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Cena Karla Velikého (1967) Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1982) Prezidentská medaile svobody (1984) Officer of the Military Order of Christ Řád společníků cti … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Joseph Luns
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Luns (28. srpna 1911 Rotterdam – 17. července 2002 Brusel) byl nizozemský křesťanskodemokratický politik. Byl ministrem zahraničí Nizozemska v letech 1952–1971, tedy 19 let, což je historický rekord. V letech 1971–1984 byl generálním tajemníkem NATO.

Byl členem Katolické lidové strany (Katholieke Volkspartij) (dnes již neexistující, navazuje na ni Christen-Democratisch Appèl). Před druhou světovou válkou byl členem fašistické Nationaal-Socialistische Beweging in Nederland, opustil ji však roku 1936, před jejími největšími excesy, což ho uchránilo od poválečných perzekucí. Roku 1938 vstoupil do nizozemských diplomatických služeb, od roku 1949 byl nizozemským stálým zástupcem ve Spojených národech. V pozici ministra zahraničí byla jeho prioritou evropská integrace, posilování role NATO, normalizace Německé spolkové republiky a řešení koloniálního dědictví (Guinea, Indonésie).

Vyznamenání

• důstojník Řádu Kristova – Portugalsko, 19. února 1944^[1]
• velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 1953
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1954
• velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 6. června 1968^[1]
• člen Řádu společníků cti – Spojené království, 14. června 1971
• Prezidentská medaile svobody – USA, 1984
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. července 1984^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• Kersten, Albert, Luns. A political biography. Amsterdam, Uitgeverij Boom 2010.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Luns na Wikimedia Commons
• Profil na stránkách NATO
• Profil na stránkách nizozemského parlamentu

Generální tajemníci NATO
Hastings Lionel Ismay (1952–1957) • Paul-Henri Spaak (1957–1961) • Dirk Stikker (1961–1964) • Manlio Brosio (1964–1971) • Joseph Luns (1971–1984) • Lord Carrington (1984–1988) • Manfred Wörner (1988–1994) • Sergio Balanzino (1994) • Willy Claes (1994–1995) • Sergio Balanzino (1995) • Javier Solana (1995–1999) • George Robertson (1999–2004) • Jaap de Hoop Scheffer (2004–2009) • Anders Fogh Rasmussen (2009–2014) • Jens Stoltenberg (od 2014)

Autoritní data	Biblio: b0515674-8315-417b-80b4-358ec580f3ab BNF: cb16202276m (data) BPN: 58047826 GND: 119115573 ISNI: 0000 0000 8174 1943 LCCN: n82163142 NARA: 10567745 NLI: 987007388387405171 NTA: 069045623 SNAC: w6ff6drf SUDOC: 076889416 VIAF: 109095225 WorldCat Entities: E39PBJtGVbPyrWB9htDFWyvj4q