Josef Šafařík

Ing. Josef Šafařík
Narození	11. února 1907 Prostějov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. dubna 1992 (ve věku 85 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Brno
Alma mater	Vysoké učení technické v Brně
Povolání	spisovatel, dramatik, filozof, esejista a publicista
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída (1991)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov^[1] – 23. dubna 1992 Brno) byl český filozof, esejista a dramatik.

Život

V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd.

Myšlenky

Vztah k Chartě 77

„Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu.^[2]

Kritika ekonomického systému

Ekonomický systém, dle Šafaříka, nenechává prostor pro umění a bytí člověka. Naopak je tento systém vázán na moc – hodnotná práce je ta, kterou potřebuje moc. Ekonomický přístup, jako zaměření na produkci a přehlížení neproduktivního, je častým bodem Šafaříkovy kritiky.^[3] Díky placené práci prodávají lidé své bytí, čímž se peníze stávají náhražkou lidství a zaplňují bytostné prázdno.^[4]

Jakýkoliv pokrok je podle Šafaříka pouhou iluzí – představa postupu vpřed je atributem pádu, nesledujeme to, od čeho odpadáme, ale to, k čemu padáme.^[5]

Sebe-odcizení a nebytí

Jednou ze základních Šafaříkových úvah je pojetí dichotomie bytí – moc. Bytí neznamená žít, bytí je víc. Bytí je charakteristickým znakem člověka a jeho možností. Naproti tomu nebytí vnímá Šafařík jako odevzdání se moci, sebe-odcizení – odevzdání své smrti někomu/něčemu jinému.^[5]

Vybrané dílo

• Cestou k poslednímu, Atlantis : Brno, 1992
• Hrady skutečné a povětrné Dauphin : Praha, 2008
• Sedm listů Melinovi
• Průkaz totožnosti
• Člověk ve věku stroje
• Noční můra (drama)
• Mefistův monolog

Odkazy

Reference

Literatura

• DROZD (ED.), David. Setkání v mezidveří kulis a smrti. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2007. 
• DROZD, David. Fenomén divadla v myšlení Josefa Šafaříka. Brno: JAMU, 2009. 
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 275–279. 
• NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno: Diplomová práce. Filozofická fakulta MU, 2009. 
• ZÁMEČNÍK, Jan. Smrt v díle Jana Čepa a Josefa Šafaříka. Praha: Tvar, edice TVARy, Sv. 10.–11., 2002. 
• ZÁMEČNÍK, Jan. Hledáš-li Boha v lásce…“: čtyři teologické studie o Josefu Šafaříkovi, Praha: Karolinum, 2020.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šafařík na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Šafařík ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šafařík
• Josef Šafařík ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Josef Šafařík v Encyklopedii dějin města Brna
• Josef Šafařík ve Slovníku českých filosofů
• Josef Šafařík na portálu Christiania.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	AbARTP: 20477 Biblio: 52e3d99a-c5a3-4fe9-9c24-1b4d02333280 NKC: jk01122352 BNF: cb12314162z (data) GND: 123937892 ISNI: 0000 0001 1040 6635 LCCN: n93066103 NTA: 129416908 SELIBR: 340421 SUDOC: 03203458X VIAF: 14839337 WorldCat Entities: E39PBJbH3jXPpM96xhkJ9MBQMP