| Doc. PhDr. Jiří Opelík, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 21. října 1930 (93 let) Olomouc Československo  Československo |
| Povolání | spisovatel, literární kritik, editor, bibliograf, lexikograf a literární historik |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Palackého |
| Témata | literární kritika |
| Ocenění | Cena Jaroslava Seiferta (2017) Cena Toma Stopparda |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Opelík (* 21. října 1930 Olomouc) je český literární kritik, historik, editor a učitel.
Biografie
Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Titul kandidát věd získal za práci: Románové dílo Václava Řezáče. V roce 1992 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého monografii Josef Čapek.[1] Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka.
Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova) a soubor poezie Jana Skácela.
Jiří Opelík byl jedním z vůdčích oponentů Ladislava Štolla. Tento nový proud v české kritice umožnil rozvoj méně dogmatické literatury, protože díky jejich činnosti došlo k oslabení moci Ladislava Štolla.
Dílo
- Nenáviděné řemeslo, 1969
- Josef Čapek, monografie, 1980 (Melantrich), 2017 (Triáda) Archivováno 18. 6. 2020 na Wayback Machine.
- Josef Čapek, 1996 – s Jaroslavem Slavíkem
- Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje, 1986
- Milované řemeslo, 2000
- Holanovské nápovědy, 2004
Reference
- ↑ Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online.
Literatura
- VOJTĚCH, Daniel (ed.): Klubko Ariadnino. Podoby filologického podnětu literární vědě - pocta Jiřímu Opelíkovi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2014. 268 s. ISBN 978-80-7308-514-8.
Externí odkazy
Osoba Jiří Opelík ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Opelík
- Jiří Opelík ve Slovníku české literatury po roce 1945
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Opelík |
