Jan Prokopec

Jan Prokopec
Jan Prokopec (foto Jan Tomáš)
Narození	4. září 1824 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. července 1895 (ve věku 70 let) Letovisko Studánka u Rychnova nad Kněžnou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	podnikatel a politik
Funkce	starosta (1892–1895) poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Prokopec, křtěný Jan Tomáš^[1], psán také Johann Wenzel Prokopetz (4. září 1824 Praha^[1] – 18. července 1895^[2] Letovisko Studánka u Rychnova nad Kněžnou) byl český továrník a politik.

Vypracoval se vlastní pílí z chudých poměrů. Roku 1854 založil závod na výrobu mlýnských strojů a do konce života ho řídil. Byl veřejně činný – v roce 1874 byl zvolen za člena zastupitelstva a rady na Královských Vinohradech, roku 1885 tamtéž místostarostou a 1892 starostou. Usiloval o rozvoj města a prosazování národních zájmů českých obyvatel. Za jeho úřadování byl slavnostně otevřen kostel sv. Ludmily a Národní dům. Byl také poslancem českého zemského sněmu a angažoval se v řadě spolků.

Život a podnikání

Narodil se v Praze do chudé rodiny měšťana Jana Prokopce a jeho ženy Kateřiny rodem Barochové z Nepomuku.^[1][3] Otec mu zemřel ve dvanácti letech a matka Kateřina jako vdova vychovávala pět dětí.^[4] Vyučil se v Praze mlynářem a podle pobytové přihlášky také mlynářským tovaryšem. Byl rovněž sekerníkem a mlynářským pomocníkem. V roce 1854 si otevřel vlastní závod na výrobu mlýnských strojů, který se v následujících desetiletích úspěšně rozvíjel a získával zakázky v Rakousku i zahraničí.^[3][5] Podnik řídil do konce života. V lednu 1894 byla část závodu poškozena požárem, škody ale nahradilo pojištění.^[6]

Veřejná a politická činnost

Veřejného dění se účastnil od roku 1848.^[3] Roku 1875 byl zvolen zastupitelem a radním na Královských Vinohradech.^[3] V prosinci 1885 se stal náměstkem starosty.^[7] Po smrti svého předchůdce, kterým byl Jan Friedländer, byl pak Prokopec těsnou většinou (17 hlasů z 35, přičemž 16 hlasovalo pro Aloise Bureše a dva se zdrželi) zvolen 23. května 1892 ve třetím kole vinohradským starostou.^[8] Ve své činnosti podporoval rozvoj města a zastával se českých národních zájmů. V září 1893 na slavnostním shromáždění připomněl výročí z roku 1871, kdy František Josef I. uznal práva českého národa, a vyslovil přitom politování, že se odpůrcům prozatím podařilo zmařit obnovení státních práv Koruny české.^[9] 7. října 1893 se účastnil vysvěcení nového kostela sv. Ludmily.^[10] Byl rovněž předsedou výboru pro stavbu Národního domu, který byl dokončen v listopadu 1894.^[11]

Měl několik sporů s Němci. V roce 1892 vyvolal jejich kritiku, když veškeré obecní vyhlášky, včetně těch o ochraně před cholerou, vydal jen v češtině, v rozporu s vládním nařízením.^[12] Odmítl osadit dvojjazyčné tabulky s názvy ulic, jaké byly například v Praze („dokud to neudělá také Liberec, Teplice, Most, Duchcov a Děčín“), a angažoval se proti další existenci školy německého spolku Deutscher Schulverein, o níž vinohradské zastupitelstvo prohlašovalo, že je zdravotně závadná.^[12]

Aktivně se účastnil činnosti hospodářských sdružení. V srpnu 1894 vystoupil s projevem na sjezdu českomoravských mlynářů v Hradci Králové.^[13] V červnu 1895 se účastnil všeobecného sjezdu rakouských mlynářů v Praze.^[14]

Kromě dalších funkcí byl rovněž poslancem zemského sněmu a členem okresního výboru, pražské obchodní a živnostenské komory, Vinohradské záložny, družstva Národního divadla a výboru pro postavení pomníku Jana Husa. Působil jako předseda Měšťanské besedy, několika živnostenských společenstev, spolku pro podporování stavby kostela, spolku pro podporování chudých studujících c. k. českého gymnázia a místního odboru Ústřední matice školské.^[15]

Soukromě studoval české dějiny, zajímal se především o historické válečnictví.^[3] V roce 1895 věnoval model historického praku pro národopisnou výstavu. (Jistý budějovický německý list to komentoval jizlivou poznámkou, že je to nejspíš pobídka, aby se takových praků vyrobilo víc a rozbíjela se jimi okna německých domů a škol; český redaktor na ni odpověděl, že Češi jsou zřejmě zaostalí, když používají praky; Němci totiž předtím poškodili českou školu v Mostě a Besední dům v Brně dynamitem.)^[16]

Rodina a úmrtí

Oženil se s pětadvacetiletou vdovou Marií Marešovou, rozenou Strnadovou z Chrudimi (nar. 1832), se kterou vyženil syna Josefa, spolu měli šest dětí, z nichž dvě zemřely jako malé.^[17]

Zemřel náhle na mrtvici v letovisku Studánka u Rychnova nad Kněžnou, kde pobýval na zdravotní dovolené.^[3] Pohřben byl 21. července 1895 na Vinohradském hřbitově.^[18]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Prokopec na Wikimedia Commons
• Pobytová přihláška Pražského magistrátu
• Policejní přihláška rodiny

Autoritní data	AbARTP: 132323