| Gustav Schmoranz | |
|---|---|
 Gustav Schmoranz | |
| Narození | 16. září 1858 Slatiňany, Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. prosince 1930 (ve věku 72 let) Praha, Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Slatiňany |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | režisér, architekt, scénograf, učitel, teatrolog, překladatel, divadelní režisér, výtvarník a vysokoškolský učitel |
| Rodiče | František Schmoranz starší |
| Příbuzní | František Schmoranz mladší, Jan Schmoranz a Josef Schmoranz (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustav Schmoranz (16. září 1858 Slatiňany[1] – 21. prosince 1930 Praha[2]) byl český divadelní režisér, výtvarník a ředitel Národního divadla v Praze.
Život
Absolvoval Vysoké učení technické v Praze a stal se architektem. Studoval také na pařížské École des beaux-arts a později ve Vídni a v Londýně.[3] Od roku 1887 byl profesorem Umělecko-průmyslové školy v Praze. Zajímal se o divadlo a psal články o divadle, např. do časopisů Lumír a Zlatá Praha. Po studijním pobytu v Káhiře napsal německy psané a jím ilustrované dílo o orientálním skle.[3] V roce 1898 spolupracoval jako technický poradce se spolkem Máj a se spisovatelem a pozdějším režisérem Jaroslavem Kvapilem na založení Divadla Uranie, umístěného původně na pražském Výstavišti u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství [4]
Jako člen Společnosti Národního divadla, která převzala správu Národního divadla po Družstvu Národního divadla, se stal na období od května 1900 do dubna 1922 ředitelem Národního divadla v Praze. Do Národního divadla přivedl Jaroslava Kvapila a Karla Kovařovice, kteří pak v dalších letech formovali činohru a operu Národního divadla.[5] V období jeho působení jako ředitele byla na scéně ND uváděna díla nových českých dramatiků, např. Fráni Šrámka, J. Mahena, V. Dyka a S. Loma.
V Národním divadle vykonával rovněž funkci režiséra a jevištního výtvarníka. V roce 1918, po odchodu Jaroslava Kvapila, se stal i šéfem činohry. V dubnu 1920 bylo Národní divadlo převedeno pod zemskou správu a Schmoranz v roce 1922 opustil místo ředitele a jeho nástupcem se stal Jaroslav Šafařovič.[6]
Režie, výběr
- 1910 – Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Národní divadlo
- 1912 – Molière: Misantrop, Národní divadlo
- 1916 – F. X. Svoboda: Čekanky, Národní divadlo
- 1917 – Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně, Národní divadlo
- 1919 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Národní divadlo
- 1920 – Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy (opera), Národní divadlo
- 1928 – Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo
Scéna, výběr
- 1902 – Jaroslav Vrchlický: Soud lásky, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1905 – Alois Jirásek: Lucerna, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1905 – William Shakespeare: Hamlet, Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil (scéna spolu s Jaroslavem Kvapilem)
- 1909 – Ambroise Thomas: Mignon (opera), Národní divadlo, režie Adolf Krössing
- 1910 – Karel Kovařovic: Psohlavci (opera), Národní divadlo, režie Adolf Krössing
- 1912 – W. A. Mozart: Don Juan (opera), Národní divadlo, režie Robert Polák
Citát
| „ | Hřmotný zjev Gustava Schmoranze byl pravým opakem jeho dobrácké a někdy až prostomyslné povahy. Za mládí vznosný krasavec černé brady, jenž vypadal jako by nezkrotný dobyvatel ženských srdcí, byl Schmoranz už tenkrát jenom tím předobrým synem, bratrem a strýčkem, jímž zůstal do posledka, a se vším svým neobyčejným smyslem pro život rodinný nikdy si nedovedl a také nechtěl založit vlastní domácnost. | “ |
| — Jaroslav Kvapil[7] | ||
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1842-1862 ve Slatiňanech, sign.1035, ukn 8839, str.155. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 440
- ↑ a b Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 490
- ↑ .Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 199–200
- ↑ František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 244, ISBN 80-200-0782-2
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 479
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 489
Literatura
- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis : Praha, 1960, str. 123, 160, 210, 212, 288–9, 305, 309, 310, 313–4, 317, 319, 333, 352
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia : Praha, 2000, str. 241, 244, 247, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta : Praha, 1978, str. 299
- Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon : Praha, 1987, str. 55, 56, 69, 78, 105
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon : Praha, 1975, str. 29, 52, 55–6, 58, 62–3
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia : Praha, 1983, str. 22
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia : Praha, 1988, str. 420–441, 479
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon : Praha, 1983, str. 91, 94, 98, 101, 110, 116, 132, 360, 365–6, 372, 375–6, 385, 391, 403
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis : Praha, 1932, str. 69, 163, 200, 202–4, 234, 245, 248, 279, 285, 302, 316, 329, 390, 391, 438, 478, 489–492, 510–512, 533–4
- Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis : Praha, 1941, str. 209
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ : Praha, 2011, str. 45, ISBN 978-80-7388-552-6
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Schmoranz na Wikimedia Commons 
Autor Gustav Schmoranz ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Schmoranz
- Gustav Schmoranz v databázi Archivu Národního divadla
- Gustav Schmoranz v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Město Slatiňany
- Gustav Schmoranz v informačním systému abART
| ředitelé Národního divadla v Praze | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: František Adolf Šubert |
1902–1922 Gustav Schmoranz |
Nástupce: Jaroslav Šafařovič |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Schmoranz |
