| Grazia Deleddaová | |
|---|---|
 Grazia Deleddaová (1926) | |
| Rodné jméno | Maria Grazia Cosima Deledda |
| Narození | 27. září 1871 Nuoro Italské království  Italské království |
| Úmrtí | 15. srpna 1936 (ve věku 64 let) Řím Italské království Italské království |
| Příčina úmrtí | rakovina prsu |
| Místo pohřbení | Campo Verano |
| Pseudonym | Ilia di Saint-Ismael |
| Povolání | spisovatelka, básnířka, romanopiskyně, dramatička a prozaička |
| Národnost | italská |
| Žánr | román, povídka, autobiografie a drama |
| Témata | poezie a narration |
| Významná díla | Canne al vento Eliáš Portolu The Mother Ashes Cosima |
| Ocenění | Nobelova cena za literaturu (1926) |
| Manžel(ka) | Palmiro Madesani |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Grazia Deleddaová (27. září 1871, Nuoro, Sardinie – 15. srpna 1936, Řím) byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.
Život
Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888–1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti.
V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.
Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.
Dílo
- Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda
- Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna
- Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek
- Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek
- Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek
- Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román
- Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka
- Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román
- Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu)
- Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu
- Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjádřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel
- La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého milence, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny
- L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem
- Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl
- Odio vince (1912, Nenávist vítězí), divadelní hra
- Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesnici, rozdělené rivalitou dvou rodin
- Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek
- Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silnějšího jako třtina
- Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťastné lásky emancipované Marianny a bandity Simana
- Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek
- L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román
- La madre (1920, Matka), román
- La Grazia (1921, Milost), melodrama
- Il dio dei viventi (1922, Bůh živých)
- La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román
- Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román
- Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek
- La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty)
- Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně
- Il cedro del Libano (1939), sbírka povídek vydaná posmrtně
Česká vydání
- Poctivé duše, V. Kotrba, Praha 1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová
- Jižní láska, Josef R. Vilímek, Praha 1908, přeložil František Kroutil
- Pokušení (sardinské povídky), Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm
- Rozmary osudu, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil František Kroutil
- Sardinské povídky, Jan Otto, Praha 1912, přeložil Hanuš Hackenschmid
- Čaroděj, in: 1000 nejkrásnějších novel č. 102, J. R. Vilímek, Praha 1916, přeložil Vlad. Rovinský
- Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František Kroutil
- Na nové vinici (sardinské povídky), Laichter, Praha 1920, přeložil Adolf Truksa
- Ze sardinských hor, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil František Kroutil
- Cestou zla, B. Janda, Praha 1926, přeložil František Kovárna
- Útěk do Egypta, Přítel knihy, Praha 1928, přeložila Otakar Hink
- Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha 1930, přeložila Nina Tučková
- Klatba, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková
- Ztracený chlapec, SNKLU, Praha 1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep
- Holubice a jestřábi, Vyšehrad, Praha 1991, přeložil Václav Bahník
Rozhlasové adaptace
- Grazia Deledda: Zavřené dveře – syrový příběh o lásce a umírání, o skrývané bolesti a naději. Český rozhlas Plzeň, 2016. Přeložil Václav Čep, připravil Dominik Mačas, četla Apolena Veldová, režii měl Jakub Doubrava.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ Zavřené dveře (2016) [online]. Panáček v říši mluveného slova, 2016-09-22 [cit. 2016-10-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grazia Deleddaová na Wikimedia Commons 
Autor Grazia Deleddaová ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Grazia Deleddaová
- Nobel Prize bio
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1926/deledda-autobio.html - anglicky
- https://web.archive.org/web/20061209015902/http://kirjasto.sci.fi/deledda.htm - anglicky
- Grazia Deledda: complete texts
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Grazia_Deleddaová |
