| Gottlieb Daimler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. března 1834 Schorndorf |
| Úmrtí | 6. března 1900 (ve věku 65 let) Bad Cannstatt |
| Místo pohřbení | Uff-Kirchhof |
| Alma mater | Univerzita ve Stuttgartu |
| Povolání | inženýr, vynálezce, průmyslník a podnikatel |
| Ocenění | Národní síň slávy vynálezců (2006) |
| Choť | Emma Daimler Lina Schwend |
| Děti | Paul Daimler Adolf Daimler |
| Funkce | zakladatel (Daimler Motoren Gesellschaft) spoluzakladatel (Deutz AG) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gottlieb Daimler (17. března 1834 Schorndorf (Württemberg) – 6. března 1900 Cannstatt u Stuttgartu) byl německý vynálezce dnešního typu benzínového spalovacího motoru a konstruktér prvních motocyklů a automobilů.
Daimler sestrojil společně s Wilhelmem Maybachem v roce 1885 ve Stuttgartu první motocykl – (patent obdržel 29. prosince 1885), a v roce 1886 také první čtyřkolý automobil poháněný spalovacím motorem.
V roce 1892 Daimler zvětšil tehdy základní rozměry vozů a zkonstruoval tak první nákladní automobil.
Život
Narodil se jako druhý syn pekařského mistra a hostinského v malém městečku Schorndorf. Vyučil se puškařem a v roce 1853 začal pracovat ve slévárně zbrojařské firmy ve Grafenstadenu v Alsasku. V roce 1857 šel studovat na polytechnickou univerzitu ve Stuttgartu, aby získal teoretické vzdělání. Po jejím absolvování se na studijní cestě seznámil s výrobou lokomotiv v Manchestru. [1]
V roce 1862 nastoupil jako konstruktér v továrně na kovové zboží v Gieslingenu. V roce 1865 byl pověřen řízením strojírenské továrny Bruderhaus v Reutlingenu, kde se poprvé setkal s Wilhelmem Maybachem. V roce 1867 se Daimler oženil s Emmou Pauline Kurtzovou (1843–1889), dcerou lékárníka. Měli spolu pět dětí, 3 syny a 2 dcery. V roce 1869 převzal vedení strojíren v Karlsruhe. V roce 1872 mu byla nabídnuta funkce ředitele továrny Otto–Langen v Deutzu, kde se vyráběly motory vyvinuté Nikolausem Ottou. Daimler společně s Maybachem pokračovali ve vývoji motorů a v roce 1877 obdržela firma Otto patent na vylepšený čtyřtaktní motor. [1] Z malé dílny se společnost rozrostla na globální firmu Gasmotoren-Fabrik Deutz AG.
V roce 1882 Daimler opustil Deutz AG a v zahradě u svého domu v Cannstattu založil strojírenskou dílnu, ve které spolu s Maybachem vyráběli malé stacionární motory. Jeho cílem bylo vyvinout malé, vysokorychlostní spalovací motory, které by mohly být použity kdekoli a mohly by pohánět vozidla všeho druhu na zemi i na vodě. V roce 1883 zaregistroval revolučně vylepšený jednoválcový čtyřtaktní motor, který vyvinul společně s Maybachem. Jako palivo používal benzín a mohl pohánět vozidla. V dubnu 1885 obdržel na svůj stroj (nazývaný dědečkovy hodiny) císařský patent č. 34926. Ještě téhož roku Daimler představil první dopravní prostředek poháněný benzínovým motorem – motocykl Reitwagen (kostitřas) s dřevěnými koly. Jako jedni z prvních se na něm v listopadu 1885 projeli Daimlerovi synové Adolf a Paul.[2]
Daimler pokračoval ve vývoji čtyřkolových vozidel. V létě roku 1886 do samohybného kočáru zamontoval vzduchem chlazený svislý jednoválec a tento první automobil se pohyboval rychlostí až 18 km/hod. V roce 1887 postavil v Canstattu továrnu, ve které rozvinul sériovou výrobu automobilů. Zkoušel uplatnit své motory i v dalších dopravních prostředcích. V Paříži během světové výstavy v roce 1888 instaloval motor do výstavní tramvaje. Nedlouho poté Daimler postavil nákladní automobil a drezínu s dvouválcovým vidlicovým motorem a první motorizované hasičské auto. Daimler prodal práva na svůj motor do Francie a Anglie, kde tak dopomohl k rychlému rozvoji výroby automobilů.
V roce 1889 zemřela Daimlerova manželka Emma a on se v roce 1893 oženil s vdovou Linou Hartmannovou, se kterou měl dvě děti.
Aby vyřešil své finanční problémy, koncem roku 1890 založil Daimler společnost Daimler-Motoren-Gesellschaft, na které se kromě něj a Wilhelma Maybacha podíleli podnikatelé Max Duttenhofer a Wilhelm Lorenz. Společně s Maybachem vyvinul v roce 1892 první dvouválcový řadový motor a podílel se na řadě dalších vynálezů, jako jsou automatický karburátor, plástvový chladič, přední pohon vozu či odtrhovací elektromagnetické zapalování. V roce 1899 nechal postavit závodní vůz, který byl pokřtěn Mercedes. [1]
Gottlieb Daimler zemřel v Cannstattu 6. března 1900 a byl pohřben na hřbitově Uff ve čtvrti Seelberg v okrese Stuttgart-Bad Cannstatt.
Společnost Daimler-Motoren-Gesellschaft, ve které měli jeho potomci menšinový podíl, se v roce 1926 sloučila s firmou Benz & Cie a vznikla společnost Daimler-Benz AG. Karl Benz a Gottlieb Daimler se nikdy osobně nesetkali.[1][2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gottlieb Daimler na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d HRUBEC, Karel. Přemožitelé času sv. 10. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Gottlieb Daimler, s. 54–57.
- ↑ a b DRAGOUN, Aleš. Gottlieb Daimler: Od narození jednoho z otců automobilu uplynulo 175 let. auto.cz [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online.
Související články
Literatura
- SIEBERTZ, Paul. Gottlieb Daimler, Praha: Orbis, 1942. 359 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gottlieb Daimler na Wikimedia Commons 
Osoba Gottlieb Daimler ve Wikicitátech
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Gottlieb_Daimler |
