Druhá tichomořská válka

Druhá tichomořská válka
Změna území po válce
Trvání	14. únor 1879 – 20. říjen 1883
Místo	tichomořské pobřeží Peru a Bolívie, Jižní Amerika
Příčiny	hraniční spory Chile a Bolívie
Výsledek	vítězství Chile, Bolívie ztrácí přístup k moři department Litoral a Tarapacá přičleněny k Chile. oblasti Tarata, Arica a Tacna okupovány Chile do roku 1929, pak navráceny Peru
Strany
Peru Bolívie Chile Chile
Velitelé
Mariano Ignacio Prado (1876-1879) Nicolás de Piérola (1879-1881) Francisco García Calderón (1881) Lizardo Montero Flores (1881-1883) Miguel Iglesias (Severní Peru 1882-1885) Hilarión Daza (1876-1879) Narciso Campero (1879-1884) Anibal Pinto (1876-1881) Domingo Santa Maria (1881-1886)
Síla
1879 Bolivijská armáda: 2.300 vojáků Bolivijské loďstvo: žádné Peruánská armáda: 4.700 vojáků Peruánské loďstvo: 2 obrněné lodě, 1 korveta, 1 dělový člun prosinec 1880 Peruánská armáda: 28.000 vojáků[1] Peruánské loďstvo: žádné 1879 Chilská armáda: 4.000 vojáků Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 4 korvety, 1 dělový člun, 1 škuner prosinec 1880 Chilská armáda: 41.000 vojáků Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 3 obrněné lodě, 4 korvety, 2 dělové čluny
Ztráty
10.467 zabito či zraněno (9.103 válečných zajatců ) města Pisagua, Iquique, Mollendo, Supe, Chorrillos, Miraflores, Concepcion, San Pablo vybombardována či vypálena 2.825 zabito 7.347 zraněno žádné město nebylo ovlivněno válkou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tichomořské války představovaly dva ozbrojené konflikty některých zemí Latinské Ameriky v 19. století, které měly teritoriální vztah k Tichému oceánu a Jižní Americe.

Druhá tichomořská válka, také válka o ledek, byla konfliktem mezi Chile a peruánsko-bolivijskou konfederací. Byla vedena v letech 1879–1883.

Nástin událostí

Důvodem ke 2. tichomořské válce, označované také jako válce o ledek, byly rozpory mezi Chile a Peru o naleziště ledku v andské provincii Atacama. Na straně Peru stála Bolívie. Problémem se staly nejasně vytyčené státní hranice a daňový spor mezi Bolívií a Chile. V únoru 1879 došlo k bolivijskému útoku na chilský přístav Antofagasta. 8. října 1879 došlo k námořní bitvě u Angamos, kterou vyhrála Chile. V ní utrpěl smrtelná zranění admirál Miguel Grau Seminario, hrdina peruánského námořnictva.

Po zničení peruánského loďstva došlo k pozemní fázi. Ta započala vyloděním chilského vojska a následující bitvou u Pisaguy, kterou Chile vyhrálo. Jeho armáda následně obsadila celé území bolivijského departementu Litoral a navíc i peruánské provincie Arica a Tacna. Zde se vojenské jednotky nezastavily a postoupily až k hlavnímu peruánskému městu Limě, kterou po ostřelování dobyly. Následujícími významnými střety se staly bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a poslední bitva u Huamachuca.

Výsledek

20. října 1883 došlo k vyhlášení příměří v Ancónu, ke kterému bylo Peru donuceno. Tímto aktem odstoupilo druhé straně provincie Tarapacá, Tacna a Arica. Bolívie s Chile podepsala prozatímní mírovou smlouvu následujícího roku 1884. Chile získalo území Antofagasty, čímž Bolívie ztratila přístup k moři. Konečná mírová smlouva byla podepsána v roce 1889, k její ratifikaci však došlo až roku 1904.

Důsledkem války o ledek byl nový status quo, kterým se Chile stalo nejbohatší jihoamerickou zemí.

Odkazy

Reference

Související články

• První tichomořská válka

Literatura

• PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá tichomořská válka na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	BNE: XX529281 GND: 4178972-6 LCCN: sh85145191 NLI: 987007548762605171