| Cecilia Bartoli | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Cecilia Bartoli |
| Narození | 4. června 1966 (57 let) Řím |
| Alma mater | Accademia Nazionale di Santa Cecilia |
| Povolání | operní pěvkyně a sólistka |
| Rodiče | Silvana Bazzoni Bartoli |
| Manžel(ka) | Oliver Widmer |
| Ocenění | Echo Klassik – pěvkyně roku (1994) Echo Klassik – pěvkyně roku (1997) Echo Klassik – pěvkyně roku (2006) Echo Klassik – pěvkyně roku (2008) Handel Prize (2010) Hudební cena Léonie Sonningové (2010) Hudební cena Herberta von Karajana (2012) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cecilia Bartoli (* 4. června 1966, Řím) je významná italská koloraturní mezzosopranistka. Nejznámější jsou její interpretace hudby Mozarta a Rossiniho, dále méně známé barokní a klasické skladby. Prodala přes 10 milionů desek, obdržela 6 cen Gramophone a 5 cen Grammy.[1]
Život
Její rodiče, Silvana Bazzoni a Pietro Angelo Bartoli, byli oba profesionálními zpěváky a dávali jí první lekce zpěvu. Poté studovala na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Její profesionální debut se uskutečnil v roce 1987 ve Veronské aréně.
Pěvecká dráha
Bartoli je velmi známá svou interpretací árií pro koloraturní mezzosoprán v operách Mozarta, Rossiniho, Vivaldiho, Händela a dalších barokních a klasicistních autorů. Její pěvecké začátky jsou spojeny se jmény dirigentů Daniela Barenboima a Nikolause Harnoncourta. Často vystupuje se souborem Il Giardino Armonico, s kterým vytvořila mnoho nahrávek.
Objevy v Petrohradě
Pěvkyně se také intenzivně zabývá znovuobjevováním zapomenutých operních skladatelů a jejich děl. Dlouho usilovala o návštěvu archivů Mariinského divadla v Petrohradě. Nakonec tam objevila opery italských a německých autorů, ke kterým patřili mj.: Hermann Raupach (1728-1778), Nicola Porpora, Francesco Maria Veracini (1690-1768), Vincenzo Manfredini (1737-1799) a Johann Adolf Hasse. Tato díla vznikla na objednávku ruských careven Anny Ivanovny, Alžběty I. Petrovny a Kateřiny II. Veliké. Nalezla i operu neapolského rodáka Francesca Araii (1709-ca. 1770) La forza dell'amore e dell'odio, která byla v Petrohradě uvedena již roku 1736.[1] Ze skladeb z těchto děl sestavila repertoár svého turné s názvem St Petersburg, na kterém ji doprovázel komorní orchestr I Barocchisti pod vedením Diega Fasolise.[2]
Reference
- ↑ a b Bartoliová zazpívá árie, kterými chtěly carevny dostat Rusko z izolace. iHNed.cz [online]. 2014-11-24. Dostupné online.
- ↑ stránka projektu St Petersburg. ceciliabartolionline.com [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-16.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cecilia Bartoli na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Cecilia Bartoli
- Osobní stránky Archivováno 23. 11. 2007 na Wayback Machine.
- Hudební rozhledy Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Cecilia Bartoli – video z cyklu České televize Na plovárně
- Vivaldi, YouTube.com
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Cecilia_Bartoli |
