Carl von Pückler-Burghauss

Carl von Pückler-Burghauss
Carl hrabě von Pückler jako SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS[1]
Narození	7. říjen 1886 Vratislav, Dolní Slezsko, Německé císařství
Úmrtí	12. květen 1945 (58 let) poblíž Čimelice, Československo
Choť	Olga Alžběta Sasko-Altenburská (1913–1945)
Děti	Ella-Viola von Pückler-Burghauss Eleonore-Renata von Pückler-Burghauss
Příbuzní	Karl von Pückler-Burghauß (dědeček) Adrian Hyazinth von Flotow[2], Viola Isabelle von Flotow[2] a Cyrill Andreas von Flotow[2] (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS
Doba služby	1914–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1919) SA (do roku 1937) Wehrmacht (do roku 1942) Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka	Leib-Kürassier-Regiment „Großer Kurfürst“ (Schlesisches) Nr. 1 4. lehká divize
Velel	15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) Vrchní velitel Waffen-SS v Protektorátu Böhmen und Mahren
Války	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska Bitva u Slivice
Vyznamenání	Železný kříž I. třídy se sponou Železný kříž II. třídy se sponou
multimediální obsah na Commons

Carl Friedrich Wilhelm Lothar Erdmann hrabě von Pückler-Burghauss svobodný pán von Groditz (7. října 1886 – 12. května 1945) byl německý šlechtic, veterán první světové války a důstojník Waffen-SS během druhé světové války v hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS, velitel posledních bojujících německých jednotek na území Československa.

Mládí a první světová válka

Narodil se do šlechtické rodiny 7. října roku 1886 v dolnoslezském městě Vratislavi jako syn majora pruské armády ve výslužbě a hejtmana Friedricha hraběte von Pückler-Burghauss (1849–1920)^[3] a hraběnky Elly von Köppen (1862–1899).^[4] Měl dva mladší bratry Ottu a Sylviuse, který za druhé světové války sloužil jako plukovník u Wehrmachtu.

Po vystudování univerzity v Bonnu vstoupil 1. dubna 1907 do armády a 17. října téhož roku mu byl udělena hodnost Leutnant (poručík). Během první světové války se zúčastnil bitev ve Francii a v Polsku a sloužil jako divizní zbraňový důstojník u pěchotních a později i u jezdeckých jednotek. V květnu roku 1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík) a zbytek války strávil jako důstojník generálního štábu u Armee Korps Nr. 6 (6. armádní sbor).

Armádu opustil v hodnosti Hauptmann (kapitán) v roce 1919 a během služby v první světové válce si vysloužil obě třídy železného kříže. Po službě u jednotek Freikorps ve Slezsku se v roce 1920 vrátil na rodinné sídlo v Nützdorfu poté, co jeho otec zemřel. Zároveň si ke jménu přidal Burghauss.

V květnu roku 1913 se oženil s princeznou Olgou Alžbětou Sasko-Altenburskou (1886–1955),^[5] dcerou pruské princezny Marie a prince Alberta Sasko-Altenburského.^[6] Po dvou dcerách, které se narodily v letech 1914 a 1919, se jim narodil roku 1923 chlapec, který však zemřel v kojeneckém věku.

Život před druhou světovou válkou

Od roku 1924 až do listopadu roku 1931 sloužil u organizace pro veterány první světové války Der Stahlhelm. Dne 1. prosince roku 1931 vstoupil do NSDAP a zároveň i do řad jednotek SA (Sturmabteilung), kde mu byla udělena hodnost SA-Sturmbannführer a byl dosazen do funkce důstojníka se zvláštními povinnostmi. Dne 1. července roku 1932 byl povýšen na SA-Standartenführera a byl převelen ke SA Gruppe Silesia. Dne 15. prosince téhož roku byl jmenován velitelem štábu SA Gruppe Silesia. V této funkci setrval až do 30. června roku 1934 a během září téhož roku se stal náčelníkem štábu u SA-Obergruppe III (Vratislav). Během roku 1933 se stal také členem Reichstagu, když reprezentoval město Opole. V dubnu roku 1933 byl povýšen na SA-Oberführera, 1. května roku 1937 byl povýšen na SA-Brigadeführera a v červenci téhož roku byl převelen k vrchnímu velení SA (Oberste SA-Führung) v Berlíně, kde sloužil jako šéf úřadu (Amtschef). Svoji kariéru ukončil jako důstojník se zvláštním pověřením u SA Gruppe Silesia.

Druhá světová válka

V dubnu roku 1938 vstoupil znovu do armády jako Hauptmann (kapitán), prvně jako pobočník velitele generála Alfreda Hubickiho u 4. Leichte Division (4. lehká divize), se kterou se zúčastnil invaze do Polska. Později působil jako zpravodajský důstojník u XXXIII. armádního sboru.

Počátkem roku 1942 působil jako zástupce policejního šéfa pro střední Rusko SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski, ale dne 12. září 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a zároveň byl jmenován velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava.

V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS a byl rovněž jmenován velitelem 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1), která působila v Lotyšsku. Tuto funkci zastával do 17. února roku 1944, než se opět stal velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. V této funkci setrval až do konce druhé světové války.

Poslední boje

Po vypuknutí Pražského povstání udržel malé předmostí na východním břehu Vltavy kolem svého velitelství v budově právnické fakulty University Karlovy. Koordinoval postup mimopražských německých útvarů proti českým povstalcům. Zejména požadoval masivní letecké údery zápalnými pumami proti částem Prahy, ovládaným povstalci. Po kapitulaci německé posádky v Praze do rukou České národní rady a Vojenského velitelství Bartoš předal ráno 9. května budovu svého velitelství československým důstojníkům. V poslední německé koloně, která opouštěla střed Prahy, dosáhl poté území jižně od města, stále ovládaného bojovou skupinou SS Wallenstein. Společně s asi šesti tisíci muži (zbytky Kampfgruppe Wallenstein a dalších jednotek) se stáhl do prostoru mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi, poté, co americká armáda uzavřela 9. května demarkační linii.^[7]

Generál se ubytoval v letní vilce č. p. 99 u Čimelic (stavebně součást Čimelic, avšak ležící na katastru obce Rakovice). Tři dny se bezúspěšně pokoušel vyjednat odchod svých vojáků do amerického zajetí s Norbertem Kinským, jenž zastupoval svého raněného bratra Karla VI. Schwarzenberga. Po 9. květnu do prostoru mezi osady Slivice a Čimelice dorazil zbytek vyzbrojené německé armády, čítající asi 6 tisíc mužů pod vedením generála Karla von Pücklera. A právě tyto dny byly pro místní snad vůbec nejhorší – Němci se totiž mstili i na civilním obyvatelstvu. Karl von Pückler-Burghauss dal příkaz vybudovat u Milína opěrný bod. A proti němu vyrazilo 11. května několik desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu a členů revoluční gardy. Začala poslední bitva – u Slivice, do které se zapojily i tři ukrajinské fronty.^[8] Po přiblížení Rudé armády podepsal v noci z 11. na 12. května 1945 v nedalekém rakovickém mlýně kapitulaci do rukou sovětského generálmajora Ivana Fedotoviče Serjogina, velitele 104. gardové střelecké divize, a amerického plukovníka Allisona, náčelníka štábu 4. tankové divize XII. Sboru.^[7]

Poté se vrátil do domu na kraji Čimelic, kde byl ubytován, a tam se 12. května 1945 okolo 11:00 zastřelil. Spolu s ním se zastřelili (nebo byli zastřeleni) také jeho tlumočnice, její dcera (zhruba pětiletá) a matka. Mrtvoly byly následující den pohřbeny do hromadného hrobu na čimelickém hřbitově. V roce 1995 byly exhumovány a pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Brně.^[7][9]

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

• Fähnrich – 1. duben, 1907
• Leutnant – 17. říjen,1907
• Oberleutnant – květen, 1917
• Hauptmann – 18. květen, 1918
• SA-Sturmbannführer – 1. prosinec, 1931
• SA-Standartenführer – 1. červenec, 1932
• SA-Oberführer – 10. duben, 1933
• SA-Brigadeführer – 1. květen, 1937
• Hauptmann – 1. duben, 1938 (znovu vstoupil do armády)
• Major – 1940
• SS-Mann – 1. červenec, 1940
• SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS – 12. září, 1942
• SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS – květen, 1943

Významná vyznamenání

• Pruský železný kříž I. třídy (První světová válka)
• Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy
• Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
• Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
• Sudetská pamětní medaile
• Medaile za východní frontu
• Slezská orlice I. třídy
• Slezská orlice II. třídy
• Kříž cti
• Sportovní odznak SA v bronzu

Dílo

• Pückler-Burghauss, Carl Friedrich Graf von: Gesehen, gedacht und gelacht : Erinnerungen aus den Feldzügen 1939-42; Prag : Orbis, 1943

Reference

Literatura

• Tady skončila válka..., Jindřich Pecka, České Budějovice, 2005
• Smrt hraběte Pücklera, Ivan Brož, Praha, 1985
• Praha v květnu 1945, Stanislav Kokoška, Praha, 2005
• Skončeno a podepsáno, Zdeněk Roučka, Plzeň, 2003
• Ve znamení smrtihlava, Oldřich Sládek, Praha, 1991
• Konec pražského gestapa, Karel Fremund, Praha, 1972
• Krvavé finále, Jiří Padevět, Praha 2015
• Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí, Pavel Kmoch, Praha, 2021. ISBN 978-80-200-3212-6.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl von Pückler-Burghauss na Wikimedia Commons
• Poslední boje Waffen-SS v Protektorátu Archivováno 1. 1. 2008 na Wayback Machine.
• von Pückler velí divizím
• ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online. [2]

Autoritní data	Biblio: 8981f547-08a6-4e06-813b-2c1ad355becb NKC: jn20000701457 GND: 124999484 ISNI: 0000 0000 1513 2090 VIAF: 77263489 WorldCat Identities: viaf-77263489