Prohlášení za blahoslaveného neboli beatifikace (z lat. beatus šťastný, blažený a facere učinit) je druhým stupněm kanonizačního procesu (tj. procesu, vedoucího eventuálně k prohlášení za svatého v katolické církvi).[1]
Charakteristika
Prohlášení za blahoslaveného znamená, že se Církev zaručuje za to, že daná osoba je v nebi, je proto možné ji prosit o přímluvu, a prokazovat jí úctu (např. může jí být zasvěcen kostel či oltář).[2]
Předpokladem je ukončené beatifikační řízení a buď jeden doložený zázrak, nebo mučednická smrt.
Na rozdíl od kanonizace, blahoslavenému úcta smí být prokazována, není to však výslovně předepsáno, jako je tomu u světců. Povolení uctívat blahoslaveného je též výhradně lokální, neplatí univerzálně pro celou církev, ale jen např. pro jednu diecézi či církevní provincii.
Odkazy
Reference
- ↑ Blahoslavený, význam slova [online]. slovnik.aktuality.sk [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Co je beatifikace neboli blahořečení? [online]. cirkev.cz [cit. 2019-07-27]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu blahoslavený na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Blahoslavený |
