| Bernhard Sperk | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. července 1839 Bílenec |
| Úmrtí | 2. února 1912 (ve věku 72 let) Vídeň |
| Povolání | veterinární lékař |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernhard Sperk (23. července 1839 Bílenec[1] – 2. února 1912 Vídeň) byl rakouský veterinární lékař a pedagog. Specializoval se na léčbu zvířecího moru, obzvláště plicního. Působil jako zemský veterinář v Tyrolsku a Vorarlbersku.
Životopis
Bernhardův otec byl krejčí a v Bílenci vlastnil menší usedlost. Přál si, aby jeho tři synové – Bernhard byl nejmladší – získali vyšší vzdělání. Proto oba starší poslal na studia na reálku do Prahy. Bernhard zatím chodil do základní školy v Petrohradě. Udržovat dva syny na studiích v hlavním městě však přesahovalo Sperkovy finanční možnosti; v roce 1851 se proto rozhodl bílenecký statek prodat a zbytek rodiny se odstěhoval do Prahy. Zde Bernhard dokončil základní vzdělání a studoval rovněž na reálce.[2]
V zimním semestru 1857 začal Sperk jako mimořádný posluchač studovat na lékařské fakultě pražské univerzity Veterinární lékařství a k tomu si ještě na polytechnice zapsal zemědělství, botaniku a fyziku. Už v dalším roce však odešel do Vídně, kde jako civilní posluchač studoval veterinární lékařství na Vojenském veterinárním institutu.[3] Roku 1861 zde s úspěchem absolvoval a dostal místo v uherském městě Mezőhegyes, kde sídlila významná chovná stanice koní. Po roce přešel na stanici se stejným zaměřením do Nymburka.
Sperk byl ve služebním poměru v armádě. Proto mohl od začátku školního roku 1863/1864 působit jako asistent na katedře veterinárního lékařství pražské lékařské fakulty až poté, kdy obdržel od rakouského ministerstva války dvouletou dovolenou.[4] Za prusko-rakouské války v roce 1866 byl přidělený dolnorakouskému místodržitelství a spolu s dalšími dvěma kolegy měl na starosti léčbu hovězího moru.
V roce 1867 bylo v Dolním Rakousku uzákoněno, že v každém politickém okrese bude ustaven veterinární lékař. Sperk byl propuštěn z armády a stal se od téhož roku veterinářem v Amstettenu. Jeho úspěšné působení vedlo k tomu, že byl roku 1871 jmenován zemským lékařem v Tyrolsku a Vorarlbersku.[5] Vrcholem jeho profesní kariéry bylo jmenování odborným referentem pro veterinární lékařství na rakouském ministerstvu vnitra v roce 1888. Ve funkci dokázal prosadit taková opatření, že se v Rakousku do konce 19. století zcela podařilo vymýtit plicní mor u hovězího dobytka.
V roce 1902 byl Sperk penzionován. Roku 1909 obdržel čestný doktorát Vysoké školy veterinární ve Vídni. Sperk byl také čestným členem Spolku veterinářů v Rakousku. Zemřel 2. února 1912 ve Vídni.
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Litoměřice, záznam v matrice narozených FÚ Petrohrad, sign. L 116/2, sn. 43
- ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. S. 884–885. Dále jen Rott 1902.
- ↑ Heslo na Österreichisches biografisches Lexikon, přístup 12. 11. 2018
- ↑ Rott 1902. s. 887.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 91–92.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernhard Sperk na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bernhard_Sperk |
