Autonomie (z řeckého autonomos, řídící se vlastními zákony, a autonomia, politická nezávislost[1]) je stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá. Tento princip se projevuje v mnoha různých oblastech, například v politice (politická autonomie) nebo v právu (autonomie vůle jako důležitý princip soukromého práva, který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon).
Protikladem autonomie je heteronomie, poslušnost cizím, případně i vnuceným pravidlům a zákonům.
Politická autonomie
Politická autonomie znamená vysokou míru samosprávy určitého politického útvaru (města, provincie nebo státu), která se může týkat výkonu správy na vlastním území, případně i vlastního zákonodárství, ovšem jen v místních a regionálních záležitostech. Neznamená tedy plnou politickou samostatnost či svrchovanost. Příkladem může být autonomní území nebo autonomní republika v rámci suverénního státu, nejčastěji na národnostním základě a ve prospěch menšin.[2]
Odkazy
Reference
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39.
- Ottův slovník naučný, heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu autonomie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo autonomie ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Autonomie |
