| Arnold Böcklin | |
|---|---|
,_Selbstportrait_(1873).jpg) | |
| Narození | 16. října 1827 Basilej |
| Úmrtí | 16. ledna 1901 (ve věku 73 let) Fiesole |
| Místo pohřbení | Cimitero degli Allori |
| Alma mater | Umělecká akademie v Düsseldorfu |
| Povolání | malíř, sochař, vysokoškolský učitel, kreslíř a designér |
| Manžel(ka) | Angela Böcklin (od 1853) |
| Děti | Arnold Böcklin the Younger Maria Böcklin Chiara Böcklin Carlo Böcklin Hans Böcklin |
| Příbuzní | Böcklins Bruder[1] (sourozenec) |
| Významná díla | Faun, einer Amsel zupfeifend Autoportrét se smrtí, hrající na housle Ostrov mrtvých |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arnold Böcklin (16. říjen 1827 – 16. leden 1901) byl švýcarský malíř, kreslíř, grafik a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců 19. století v Evropě. Po Böcklinovi bylo nazváno i stejnojmenné secesní písmo, které ve Stuttgartu roku 1904 navrhl Otto Weisert[2].
Život
V letech 1845 až 1847 studoval Arnold Böcklin na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Poté podnikl studijní cestu po Švýcarsku, Nizozemsku a Francii. Byl činný v ateliéru Johanna Gottfrieda Steffana a v letech 1850 až 1857 pracoval v Římě. Roku 1858 obdržel na doporučení Anselma Feuerbacha zakázku od hannoverského konzula v Palermu Karla Wedekinda na vymalování jídelního sálu v jeho palermské vile. Od roku 1860 do 1862 vyučoval jako profesor na výmarské umělecké akademii. Po své smrti byl pohřben na protestantském hřbitově Camposanto degli Allori u Florencie.
Dílo
Společně s Ferdinandem Hodlerem, Maxem Klingerem a Lovisem Corinthem je Böcklin jedním z hlavních představitelů švýcarského / německého symbolismu, který se rozešel s dominantním akademickým malířstvím a převládajícím naturalismem druhé poloviny 19. století.
Surrealisté jako Giorgio de Chirico, Salvador Dalí a Max Ernst viděli v Böcklinovi jednoho ze svých předchůdců a oslavovali ho jako „geniálního a ironického umělce“.
K jeho nejvýznamnějším dílům patří mimo jiné jeho Autoportrét se smrtí hrající na housle (1872) a pět verzí jeho Ostrova mrtvých (1880–1886).
Galerie
-
Noc (1870) -
Autoportrét se smrtí, hrající na housle (1872) -
Autoportrét se sklenkou vína (1885) -
Das Spiel der Najaden (1886) -
Svatební cesta (1890) -
Portrét malého šlechtice (1879), nalezené v archivech třebíčského zámku
.jpg)
Selbsbildnis_m_Weinglas.JPG)
Citáty
„Portrétní umění je nejbědnější druh malířství, neboť je jím umělec nejvíc vázán.“ (Waetzold 1908)
Biografie
- Carl Brun: Schweizerisches Künstler-Lexikon, 1. svazek A–G, Huber & Co, Frauenfeld 1905. Reprint: Kraus Reprint Ltd., Nendeln, Liechtenstein 1967. Strana 162–167.
- Fritz von Ostini: Böcklin (Svazek LXX Künstler-Monographien, vydal H. Knackfuß), Verlag von Velhagen & Klasing, Bielefeld und Leipzig 1907
- Adrian Scherrer (Hg.): Grüner Heinrich: Lebensläufe zwischen Scheitern und Erfolg: Johann Gottfried Steffan und die Schweizer Maler in München 1840 bis 1890. – Stäfa : Gut, 2005. – ISBN 3-85717-163-4
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Böcklin na německé Wikipedii.
- ↑ Burckhardt source.
- ↑ Počítačová verze (font) písma Arnolf Böcklin
Externí odkazy
Galerie Arnold Böcklin na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnold Böcklin na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnold Böcklin
- Český Rozhlas, Ecce Homo - Arnold Böcklin: http://www.rozhlas.cz/… Archivováno 22. 10. 2007 na Wayback Machine.
- Arnold Böcklin: http://www.artmuseum.cz/… Archivováno 29. 4. 2005 na Wayback Machine.
- Počítačová verze písma Arnold Böcklin s podporou českých znaků
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Arnold_Böcklin |
