| Alexandr Ivanovič Kuprin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. září 1870 Narovtšat |
| Úmrtí | 25. srpna 1938 (ve věku 67 let) Leningrad |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
| Povolání | spisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury a prozaik |
| Alma mater | Второй Московский кадетский корпус Alexandrovská vojenská škola |
| Žánr | povídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce |
| Témata | próza |
| Významná díla | The Duel |
| Ocenění | Puškinova cena (1909) |
| Manžel(ka) | Liza Heinrich (od 1907) |
| Děti | Ksenia Kuprina |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpnajul. / 7. zářígreg. 1870 – 25. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.
Život a dílo
Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".
Česky vyšel soubor jedenácti povídek Manéž světa, jsou to příběhy ztracených existencí, podivínů a lidí, kterými společnost opovrhovala (cirkusoví artisté, vysloužilí herci, starci).
Ve výboru devatenácti povídek Podzimní květy dominuje příběh Sulamit - láska moudrého krále Šalamouna k mladičké dívce a také povídka Olesja, milostný příběh dívky nařčené z čarodějnictví.
Nástup bolševiků roku 1917 vnímal Kuprin rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.
Je pochován v Sankt-Petěrburgu.
Fotogalerie
-
Alexandr Ivanovič Kuprin (1910) -
Alexander Ivanovič Kuprin v uniformě (1914) -
Zleva: Fjodor Ivanovič Šaljapin (sedící) a Alexandr Ivanovič Kuprin -
Hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons - Galerie Alexandr Ivanovič Kuprin na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Kuprin
- (rusky) Heslo 'Alexandr Ivanovič Kuprin' na portále Lib.ru
- Alexandr Ivanovič Kuprin v Databázi knih
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Kuprin |
