Albigenská křížová výprava

Albigenská křížová výprava
konflikt: Křížové výpravy
Křižáci pobíjejí katary, dobová iluminace z kroniky ze Saint-Denis, 14. století
Trvání	1209–1229
Místo	Languedoc, Okcitánie (dnešní Francie)
Výsledek	vítězství křížového tažení
Strany
křížová výprava: křižáčtí dobrovolníci katolická církev biskupská inkvizice Řád dominikánů Milice Víry Ježíše Krista Francouzské království Montfortové Burgundské vévodství Bretaňské vévodství hrabství Nevers hrabství Saint-Pol Dongeské vikomtství Torenské vikomtství Auxerrské hrabství Barské hrabství další menší hrabství Rakouské vévodství Rakouské vévodství Bergské vévodství Bergské vévodství Kolínské kurfiřtství Kolínské kurfiřtství Jülišské hrabství Jülišské hrabství Provensálské hrabství Provensálské hrabství Narbonské vikomtství Lautrecké vikomtství Oranžské knížectví kataři se spojenci: katarská církev v Languedoku (nevyzbrojeni) Toulouské hrabství Toulouské hrabství vikomtství Albi a Béziers Provensálský markýzát Lavaurské panství Valentinoiské hrabství Severacké panství místní menší vazalové Aragonská koruna Aragonská koruna hrabství Foix Carcassonnské vikomtství hrabství Comminges panství Tèrmes panství Menèrba místní menší vazalové Béarnské vikomtství Béarnské vikomtství Astaracké hrabství Astaracké hrabství Anglické království
Velitelé
Simon IV. z Montfortu † Amaury VII. z Montfortu Arnaud Amalric Filip II. Ludvík VIII. Odo III. Burgundský Ramon Berenguer V. Waltr III. z Châtillonu Guy II. ze Saint-Pol Jindřich IV. z Donzy Leopold VI. Rakouský Adolf VI. z Bergu Engelbert I. Kolínský Vilém III. Jülišský Thibault z Bar Guy z Montfortu Guy z Montfort-Bigorry Lambert de Thury Jori Robert Mauvoisin Roger de l'Essart Perrin de Cissey Simon lo Saxon Bouchard de Marly Guillaume des Barres Alan de Roucy Lambert de Limoux Guy de Levis Hugues de Lacy Roard III. z Donges Aimery III. z Narbonne Sicard VI. z Lautrecu Filip II. Namurský Ramon III. z Toreny Ramon IV. z Toreny Petr II. z Courtenay Vilém des Roche Balduin z Toulouse Humbert V. z Beaujeu Vilém dei Bauç Hugues des Arcis Folquet z Marseille Romano Frangipani papež Inocenc III. papež Honorius III. papež Řehoř IX. Raimond Roger Trencavel Raimond II. Trencavel Raimond VI. Raimond VII Bertrand z Toulouse Petr II. Aragonský Raimond Roger z Foix Raimond Bernard II. Bernard IV. Bernard V. Gaston VI. z Béarn Raimond z Tèrmes Oliver z Tèrmes Vilém IV. z Menèrby Centolh z Astaracu Arnaud de Blanquefort Ademar de Peiteus Deodat III. ze Severaku Chabert de Barbairan Raimond de Ricaud Hugues d'Alfaro Guy z Cavalhonu Ademar Jordan Guiraud de Pepius Arnaud z Villemur Vilém Ramon Raimond Riali Balduin z Toulouse Pierre Roger z Cabaretu Guiraud de Pepius Amaury z Monreálu † Guiraude de Lavaur † Raimond de Péreille Bertrand Oton de Niòrt Pierre Roger de Mirepoix
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albigenská křížová výprava neboli křížová výprava proti albigenským (též proti katarům), kterou vyhlásil papež Inocenc III. v roce 1208, byla kruciáta proti katarům na jihu Francie, kteří byli známi jako „albigenští“ (podle města Albi). Papež předtím pověřil cisterciácké mnichy, aby v této oblasti kázali pravou víru. V roce 1206 se k nim připojil Domingo de Guzmán (pozdější svatý Dominik), jenž právě po zkušenostech v této kampani založil Řád bratří kazatelů neboli dominikánský řád. Přesvědčování samo nepomohlo. Proto byla v letech 1208 až 1229 vyhlášena křížová výprava a založena inkvizice, vykonávaná ponejvíce právě dominikány a posléze i čerstvě vzniklými františkány.^[1]

Předchozí události

První papežovy výzvy, slibující dva roky odpustků, neměly velký ohlas. Když však bylo bojovníkům umožněno přivlastnit si půdu, kterou dobyli, rozjela se křížová výprava na plné obrátky. Tímto činem se však značně posunul původní ideál výprav – křížové tažení bylo vypraveno proti křesťanům přímo v Evropě, a osvobození Svaté země se tak stalo druhořadou záležitostí.

Průběh

Tažení bylo zahájeno pod vedením Arnauda Amauryho (latinská podoba jména Arnaldus Amalricus), papežského legáta a opata kláštera v Citeaux. Křižáci pustošili celá města, vyvražďovali jejich obyvatele a ničili poklady provensálské kultury. Stovky zajatců byly surově upáleny na hranicích a tisíce lidí zahynuly při drancování. Např. v městě Béziers bylo vyvražděno veškeré obyvatelstvo – dvacet tisíc lidí – bez ohledu na vyznání, neboť byli vybíjeni katolíci stejně jako albigenští nebo příslušníci jakékoliv jiné víry. Když město již bylo před dobytím s drancováním a pleněním, obléhatelé vědouce, že ve městě žijí i katolíci, se papežského legáta ptali, jak kacíře či katolíky poznají. Ten jim odpověděl: „Tuez-les tous, Dieu reconnaîtra les siens." – „Zabte je všechny, Bůh si ty svoje pozná." Některé zdroje naopak tuto historku zpochybňují s tím, že se v literatuře neobjevuje dříve, než v 17. století.^[2]

Válka probíhala během vlády tří francouzských panovníků Filipa II. Augusta (1180 – 1223), Ludvíka VIII. (1223 – 1226) a Ludvíka IX. (1226 – 1270). Dozvuky měla ještě v roce 1244, kdy padla poslední útočiště albigenských, vesnice Minerve, hrad Montségur a hrad Quéribus (1255).

Následky

Jejím výsledkem bylo připojení velké části jihu k francouzské koruně a naprosté vyvraždění albigenských na tomto území. Avšak mezitím se hnutí stihlo rozšířit do zemí západní a jižní Evropy, kde katarský pesimistický životní pocit nadlouho přetrvával. Zničena byla rozvíjející se velmi vyspělá okcitánská kultura a tolerantní společnost, které byly v něčem následovány až italskou renesancí o cca 200 let později a jih (současné) Francie byl pofrancouzštěn.^[1]

Odkazy

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Literatura

• CARTIER, Jean Pierre. Válka proti albigenským. Praha: Odeon, 1979. 296 s. 
• GRAHAM-LEIGH, Elaine. The southern French nobility and the Albigensian Crusade. Woodbridge: Boydell Press, 2005. 187 s. Dostupné online. ISBN 1843831295. (anglicky) 
• PUYLAURENS, William of; SYBLI, W. A.; SYBLI, M. D. Sibly. The chronicle of William of Puylaurens:the Albigensian crusade and its aftermath. Woodbridge: Boydell Press, 2003. 162 s. Dostupné online. ISBN 0851159257. (anglicky) 
• Z VAUX DE CERNAY, Petr. Albigenská historie. Překlad Jana Zachová. [s.l.]: Argo, 2022. 264 s. ISBN 978-80-257-3963-1. 
• WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albigenská křížová výprava na Wikimedia Commons
• Bitva u Muretu

Křížové výpravy
Svatá země 1095–1291 (Outremer)	Lidová (1096) První (1095–1099) výprava (1100–1101) Norská (1107–1110) Benátská (1122–1124) Damašská (1129) Druhá (1147–1149) tažení do Egypta (1154–1169) v Rudém moři (1182) Třetí (1189–1192) Německá (1197–1198) Čtvrtá (1202–1204) Dětské (1212) Pátá (1217–1221) Šestá (1228–1229) Baronská (1239–1241) Pastýřská (1251) Sedmá (1248–1254) výprava roku 1267 výprava roku 1269 Osmá (1270) Devátá (1271–1272) poslední intervence (1299–1300, 1301)
Reconquista 718–1492	Barbastro (1063) Baleáry (1113–1115) Las Navas de Tolosa (1212) Pastýřská (1320)
po roce 1291	Chudinská (1309) Smyrenské (1343–1351) Alexandrijská (1365) Mahdijská (1390) Tedelská (1398) Annabská (1399) proti Tatarům (1399)
severní výpravy proti „pohanům“	Kalmarská (1123) Venedská (1147) Švédské (tři) Livonská (13. století) Pruská (1217–1274) Litevská (1283–1410)
evropské výpravy proti „kacířům“ (a neposlušným panovníkům)	Albigenská (1209–1229) Drentská (1228–1232) Stedingerská (1233–1234) Bosenská (1235–1241) Novgorodská (1241–1242) Aragonská (1284–1285) Česká proti valdenským (1340) Despenserova (1382–1383)
proti husitům	První (1420) Druhá (1421–1422) Třetí (1427) Čtvrtá (1431) Česko-uherské války (1468–1478)
pozdní výpravy proti Osmanským Turkům	Savojská (1366) Nikopolská (1396) Varnská (1444) projekt Evžena IV. (1444–1445) projekt Kalixta III. (1455–1458) projekt Pia II. (1463–1464) Portugalská (1481)

Autoritní data	GND: 4141805-0 NDL: 00560331