| Adolf Martens | |
|---|---|
_Adolf_Martens.jpg) | |
| Narození | 6. března 1850 Gammelin |
| Úmrtí | 24. července 1914 (ve věku 64 let) Groß-Lichterfelde |
| Místo pohřbení | Dahlem |
| Alma mater | Technická univerzita Berlín |
| Povolání | inženýr, vynálezce, vysokoškolský učitel a metalurg |
| Zaměstnavatel | Technická univerzita Berlín |
| Ocenění | Grashofova pamětní mince (1911) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Karl Gottfried Martens (6. března 1850, Bakendorf – 24. července 1914, Groß-Lichterfelde) byl německý metalurg, člen Pruské akademie věd.[1]
Život
Martens studoval strojírenství, ale již od počátku se intenzivně věnoval vývoji defektoskopie. V roce 1879 se Martens stal asistentem a později profesorem na Technische Hochschule v Charlottenburgu. Zde dlouhá léta působil jako ředitel mechanicko technického ústavu. Od roku 1884 byl ředitelem ústavu pro výzkum a mechanické zkoušky materiálů, který se v roce 1904 přesunul z Charlottenburgu do Dahlemu. Od roku 1880, s tím jak se začala rozšiřovat výroba legovaných ocelí, rostl také zájem o studium vlastností slitin železa. Martens byl jedním z „otců“ zkoumání a testování materiálů v Německu, jakož i spoluzakladatelem královské učené společnosti věnující se tomuto tématu, jejímž nástupcem je dnes Bundesanstalt für Materialforschung und -prüfung.
Martens byl průkopníkem při používání mikroskopu jako nástroje ke zkoumání kovů, věnoval se zejména mikroskopickému pozorování železa. Zkoumal také kalení oceli.
V roce 1895 objevil transformaci, která spočívá v postupném ochlazování oceli, a to buď samovolném, nebo za spolupůsobení mechanického napětí, z teploty, kdy se ocel nachází v rovnovážném stavu, ve fázi tzv. austenitu, na teplotu pokojovou, tj. takovou, kdy je možné k oceli bezpečně přiblížit ruku. Martens objevil, že při tomto ochlazování dojde k takové změně struktury materiálu, která zapříčiní jednak změnu krystalové mřížky z kubické na jinou, v závislosti na způsobu ochlazování, takže výsledná mřížka může být ortorombická, tetragonální, monoklinická a podobně, a jednak se poněkud změní napěťové poměry a struktura se tak stává nerovnovážnou - tzv. martenzitickou. Svými výzkumy Martens položil základ moderních způsobů tepelného zpracování oceli tzv. popouštěním.
Na jeho počest nese podchlazený tuhý roztok při kalení oceli mezinárodně jméno martenzit.[1] Způsob vrypového zkoušení materiálů, tzv. zkouška tvrdosti podle Martense, je od roku 2003 součástí ISO 14577.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Martens na německé Wikipedii.
- ↑ a b PORTELLA, P.D.; HELMERICH, R. Adolf Martens and his contribution to materials engineering. Engineering Failure Analysis. 2014-08, roč. 43, s. 2–10. Dostupné online [cit. 2024-03-09]. DOI 10.1016/j.engfailanal.2014.03.001. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Martens na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Martens |
