Španělský přechod k demokracii

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Španělské království Reino de España ←  1975–1982  → vlajka znak
Hymna Marcha Real
Motto – Una, Grande y Libre – Plus Ultra
Geografie
Hlavní město	Madrid
Obyvatelstvo
Jazyky	španělština (úřední), úřední jazyky od 1978: katalánština, baskičtina, galicijština
Náboženství	římskokatolické (státní do 1978)
Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie (1975–1978) konstituční monarchie (od 1978)
Měna	peseta
Státní útvary a území
Předcházející Španělský stát Následující Španělské království

Španělský přechod k demokracii (španělsky Transición española a la democracia) byl proces ve Španělsku v období let 1975–1978. Fakticky znamenal třetí restauraci monarchie ve španělských dějinách a vznik demokratického právního státu, včetně schválení nové demokratické ústavy.

Předchozí události

Po smrti generála Franca čerstvý král Juan Carlos I. pohotově inicioval reformy, a to k nelibosti falangistů a konzervativních (monarchistických) sil v zemi, zvláště v armádě, kteří očekávali zachování autoritářské vlády. Stanovil A. Suáreze, bývalého lídra Národního hnutí (Movimiento Nacional), premiérem španělské vlády.

20. května 1977 navštívil šéf teprve nedávno legalizované Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), Felipe González, v doprovodu Javiera Solany, Juana Carlose I. v paláci Zarzuela. Událost znamenala klíčové potvrzení a podpory monarchie ze strany španělské levice, která byla historicky republikánská. Podpora pro monarchii zleva ještě vzrostla krátce poté, co z iniciativy krále, navzdory silnému odporu pravicově zaměřeného velení španělské armády v době studené války, směla z ilegality vystoupit Komunistická strana Španělska.

15. června 1977 se ve Španělsku konaly první demokratické postfrancovské volby. V roce 1978 byla schválena nová ústava, jež stanovila Juana Carlose právoplatným následníkem španělské panovnické dynastie Bourbonů a tedy králem španělským. Toto schválení stvrdilo pozici Juana Carlose prohlášením za skutečnou hlavu státu historické monarchie, a nikoli nástupcem jmenovaným diktátorem Frankem. Ústava byla schválena demokraticky zvolenými kortesami (španělský parlament), a španělským lidem v referendu (6. prosince) a poté uvedena v platnost podpisem krále před prvním slavnostním shromážděním kortes.

Literatura

• CHALUPA, Jiří. Jak se dělá demokracie: Nástin demokratické transformace postfrankistického Španělska. Historický obzor, 1998, 9 (1/2), s. 17-22.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělský přechod k demokracii na Wikimedia Commons

Autoritní data	BNE: XX4358667