| Émile Borel | |
|---|---|
 Émile Borel (1932) | |
| Rodné jméno | Félix Edouard Justin Émile Borel |
| Narození | 7. ledna 1871 Saint-Affrique nebo Lyon |
| Úmrtí | 3. února 1956 (ve věku 85 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Saint-Affrique (43°57′44″ s. š., 2°53′17″ v. d.) |
| Alma mater | École normale supérieure Lyceum Ludvíka Velikého |
| Povolání | matematik, politik, vysokoškolský učitel, francouzský odbojář, esperantista a výzkumník |
| Zaměstnavatelé | Pařížská univerzita Univerzita Lille |
| Ocenění | Velká cena matematických věd (1898) Péccotův kurz (1899) Ponceletova cena (1901) Zlatá medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1954) medaile Za odboj … více na Wikidatech |
| Politické strany | Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana |
| Choť | Camille Marbová |
| Příbuzní | Paul Émile Appell (tchán) Pierre Appell (švagr) |
| Funkce | prezident (Sdružení bývalých studentů, studentů a přátel École normale supérieure; 1932–1936) prezident (Francouzská akademie věd; 1934) ministr námořnictva Francie poslanec za Aveyron |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Félix Edouard Justin Émile Borel (7. ledna 1871, Saint-Affrique, Francie – 3. února 1956, Paříž) byl francouzský matematik a politik. V matematice se zabýval teorií míry, teorií pravděpodobnosti a teorií her. Byl poslancem francouzského parlamentu (1924-1936) a ministrem námořnictva (1925-1940).
Je po něm pojmenován malý měsíční kráter Borel.[1][2]
Život
Émile Borel vystudoval École normale supérieure v Paříži. V roce 1893 získal doktorát za práci Sur quelques points de la théorie des fonctions. Vedoucím jeho dizertační práce byl Gaston Darboux. Ještě téhož roku získal Borel místo na univerzitě v Lille a roku 1896 na École Normale Supérieure. Roku 1909 se stal profesorem teorie funkcí na Sorbonně a pracoval zde až do roku 1941. Mezi lety 1910 a 1920 byl zároveň ředitelem École Normale Supérieure, od roku 1921 členem akademie věd a od roku 1934 jejím prezidentem. Mezi lety 1924 a 1936 byl poslancem francouzského parlamentu a 1925-1940 ministrem námořnictva. Roku 1941 byl zatčen a krátce vězněn vichistickým režimem ale po propuštění se zapojil do francouzského hnutí odporu Résistance.
Vědecká práce
Borel byl spolu s Bairem a Lebesguem jedním ze zakladatelů teorie míry a tím celé moderní teorie funkcí reálné proměnné. Zabýval se také aplikací teorie míry v teorii pravděpodobnosti. Svými články napsanými mezi lety 1921 a 1927 významně přispěl také k rozvoji teorie her. Teoreticky propojil hyperbolickou geometrii a speciální teorii relativity.
Publikace
Matematické texty
- Le Hasard (1913)
- L'éspace et le temps (1921)
- Traité du calcul de probabilité et ses applications (1924-1934)
- Les paradoxes de l'infini (1946)
Politické texty
- La politique républicaine (1924)
Odkazy
Reference
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Bessel, str. 74, č. mapového listu 24, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Crater Borel on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Související články
- Borel-Cantelliho lemma
- Borelova míra
- Heine-Borelova věta
- Borelův paradox
- Borelův prostor
- Borelovská množina
- Borelovo lemma
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Borel na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Émile Borel
- (anglicky) Émile Borel na MacTutor Biography
- (anglicky) Émile Borel na The Mathematics Genealogy Project
- Francouzští matematici
- Francouzští politici
- Absolventi École normale supérieure
- Osobnosti francouzského odboje během druhé světové války
- Matematici 19. století
- Matematici 20. století
- Narození 7. ledna
- Narození v roce 1871
- Úmrtí 3. února
- Úmrtí v roce 1956
- Úmrtí v Paříži
- Držitelé čestných doktorátů Varšavské univerzity
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Émile_Borel |
