Město plné barev a chutí. Objevte Porto

Porto dalo název celé zemi. Říká se mu také Invicta, tedy „neporažené“. Tuto přezdívku si vysloužilo během portugalské občanské války v 19. století, kdy se obyvatelé během obléhání odmítli vzdát a své město nakonec ubránili. Jeho historie vám prozradí mnoho o Portugalsku samotném i o lidech, kteří zde žijí. Objevování je tu skutečná radost.

Kolem města teče řeka Douro, která ústí do oceánu a zároveň odděluje Porto od sousedního města Vila Nova de Gaia. Zpět je spojují ikonické mosty, které se přirozeně stávají dominantou panoramat. Výhledů si tu díky kopcovitému terénu užijete do sytosti. A právě u jednoho z mostů naše cesta začíná.

Most pojmenovaný po králi můžete překonat autem, metrem i pěšky

Nejznámějším mostem přes řeku Douro je most Ludvíka I., vybudovaný v 80. letech 19. století. Má dvě úrovně: spodní pro běžnou silniční dopravu a vrchní pro chodce a koleje. Po těch však nejezdí tramvaj, jak by se mohlo zdát, ale metro – konkrétně žlutá linka D. Díky ocelové konstrukci a masivním rozměrům je most skutečnou lahůdkou pro milovníky architektury a není divu, že je společně s historickým centrem zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Nejkrásnější výhled na Porto není z Porta, ale ze sousedního města Vila Nova de Gaia

Pokud jste na straně řeky patřící k Vila Nova de Gaia, naskytne se vám nádherný výhled na celé Porto, především na jeho historickou čtvrť Ribeira. Pestrobarevné fasády domů na nábřeží určitě stojí za fotku. Pod vámi se pak rozprostírají střechy slavných vinných sklepů. Zážitkem na celý život bude jistě i jízda kabinovou lanovkou Teleférico de Gaia, která spojuje nábřeží s horním patrem mostu. A o západu slunce sledovaném od kláštera Serra do Pilar budete ještě dlouho vyprávět.

Nábřeží lemují krásné hladké silnice, ve vnitrozemí ale často narazíte na dlážděné cesty

Porto je velmi koncentrované, za každým rohem vás čeká něco nového. Je dokonce běžné, že patky mostů začínají u někoho na zahradě. Silnice tu jsou často velmi úzké, a tak je třeba mít v oku rozměry svého vozu. Kompaktní Škoda Scala sem ale zapadla jako ulitá a uličkami se proplétala jako štika. Je tu také mnoho jednosměrných ulic, které vás často vezmou na nečekaně dlouhou projížďku plnou prudkého stoupání i klesání a těsného míjení domovních prahů.

Monumentální Casa da Música je dílem nizozemského architekta Rema Koolhaase

Od historie stačí poodjet pár kilometrů pro obdivování současné architektury. Mezi moderními stavbami jasně dominuje koncertní síň Casa da Música. Toto betonové science-fiction, které jako by vypadlo ze scénografie snímku Blade Runner, bylo otevřeno v roce 2005. Vedle designu je unikátní i auditoriem s částečným zasklením, čímž vzniká jedinečný zážitek poslechu hudby v interiéru zalitém denním světlem.

Řeku lemují nejen silnice, ale i krásné stezky, na kterých i v zimě potkáte odhodlané běžce

Lokální kuchyně se neomezuje jen na mořské plody, jak by se vzhledem k poloze dalo čekat, ale je velmi rozmanitá. Jednou ze zajímavostí je pokrm Tripas a Moda do Porto. Během dobývání severoafrického města Ceuta princem Jindřichem Mořeplavcem v 15. století byli obyvatelé Porta velmi štědří a věnovali vojákům veškeré kvalitní maso. Jim samotným tak moc nezbylo a museli být kreativní. Přišli tak s tímto pokrmem, který se skládá z drštěk, fazolí, klobásy, zeleniny a koření. Výsledkem je hutné ragú, které spolehlivě zasytí.

K Portu patří také sladká chuť portského vína, které si můžete vychutnat po výletě. Vinice lemují údolí řeky Douro směrem od města do vnitrozemí. Svůj věhlas získalo portské během válek o španělské dědictví v 17. století, kdy se v Anglii místo nedostupného francouzského vína stalo populární to portugalské. Jeho tajemství spočívá v dolévání silné vinné pálenky během kvašení moštu. Ve víně pak zůstává velké množství přírodního cukru, díky němuž v sudech zvládlo i dlouhou cestu do Anglie. Vliv britských obchodníků je na portském víně patrný dodnes – mnoho vinařství stále nese britská jména.

Podívejte se, jak skvěle vypadal elektromobil Škoda Epiq v Portu