Deník: Babiš jako premiér řadil bobky, jak chtěl Brusel, říká Alexandr Vondra

Deník: Babiš jako premiér řadil bobky, jak chtěl Brusel, říká Alexandr Vondra

(Deník) Z rozcuchaného mladíka vedle Václava Havla se stal vyzrálým mužem s ohonem. Vizuálně se Alexandr Vondra (ODS) změnil, ale názorově nijak zvláště. Možná se zvýraznilo jeho realistické vnímání světa, v němž už není tolik místa na snění a idealismus. Důraz na svobodu je ovšem pro něj pořád prioritou. Stejně jako přesvědčení, že v rámci Evropské unie se uhájí nejlépe. I proto je lídrem kandidátky SPOLU do Evropského parlamentu.

Během sametové revoluce se zformovaly dvě klíčové iniciativy – Občanské fórum v Česku a Veřejnost proti násilí na Slovensku. Minulý týden jsme byli svědky násilného činu nejvyššího kalibru, atentátu na premiéra Roberta Fica. Co se to s námi po pětatřiceti letech stalo?

Tak to byl odporný a hnusný akt nějakého blázna.

Vylučujete tedy teorii o spiknutí, do něhož bylo zapojeno víc lidí?

Nemám dost informací, abych to byl schopen posoudit. Pravda je, že společenská nálada zejména na sociálních sítích je vypjatá, na Slovensku je rozdělení společnosti ještě větší než u nás. Na druhou stranu v rámci kampaně jezdím napříč republikou a z osobních setkání s lidmi až takovou hysterii necítím. Ta vévodí především virtuálnímu světu.

Který ale odráží reálné nálady lidí…

Do určité míry ano, avšak v anonymním prostředí internetu roste „hrdinství“. A taková atmosféra může inspirovat různé šílence, aby se zapsali do dějin. Ale to bylo vždycky, Lincoln, Kennedy, Reagan, Jan Pavel II., u nás Rašín. Nebo Olof Palme ve Švédsku v době, kdy tam zdaleka nebylo takové napětí, které tam je dneska kvůli nezvládnuté migraci. Čili atentát na Roberta Fica je naprosto zavrženíhodný. Zároveň to byl útok na demokracii, neboť jejím pilířem jsou svobodné volby, kdy lidé vyjadřují svou politickou vůli a jejichž výsledek je třeba respektovat. Jakékoliv násilí je nepřijatelné.

Reakcí byla snaha o zklidnění situace, ale také vzepjaté emoce a označování opozice či mainstreamových médií za viníka. V co to může vyústit?

Správnou cestou je zklidnění atmosféry a v rozdělené společnosti hledat to, co lidi spojuje. Samozřejmě politika je soutěživá disciplína, trochu jako sport. I před derby Sparta Slavia je ve vzduchu vyšší napětí a cestou k vítězství není nastavení olivové ratolesti. Zároveň je v zájmu všech držet emoce pod kontrolou, protože nikdo rozumný si nemůže přát na stadionu válku, ale férový souboj. Donald Trump byl ve svém prvním prezidentském období podle mě nad očekávání úspěšný prezident. I proto, že přinutil evropské spojence konečně se vážně věnovat obraně a vynakládat na ni přiměřené prostředky. Reputaci si ale pokazil neschopností respektovat výsledky voleb, tam všechno prohrál.

Slovenský vicepremiér Robert Kaliňák uvedl, že začátek fatálního rozdělení společnosti má kořeny v době, kdy roli opozice převzali liberální novináři. Jak to analyzujete vy?

Myslím, že negativní podpis na dané situaci nese jméno bývalého premiéra Igora Matoviče. Já nálepkou populismu šetřím, protože v jemnější podobě je populismus snahou reagovat na poptávku voličů, což je podstata politiky. Ryzí populismus je ale nebezpečný a Matovič je jeho učebnicovým příkladem. Surfoval čistě na tom, co si myslel, že veřejnost poptává, ale nebyl schopen toho, co dělá politiku politikou, tedy nejen keců, ale také činů. Svým nekompetentním vládnutím vytvořil na Slovensku chaos a na tehdejší opozici, což byl hlavně Ficův Směr, zaútočil za použití policejní a soudní moci. Přitom způsobil to nejhorší, co mohl. Buď označím kriminálníka a pak to předám ruce zákona, nebo to nechám být. Matovič ale vytvořil poraněného tygra, a jak známo, to je nebezpečné zvíře, které nejvíc škodí.

Řekl jste, že nálepku populista nerad používáte, ale Petr Fiala o Andreji Babišovi a Tomiu Okamurovi opakovaně tvrdí, že jde o představitele populismu a extremismu. Pro vás ne?

SPD nechme stranou, protože to je skutečně extrém, a já tady nechci hnědou politiku, takže toto odmítám. U Andreje Babiše je to složitější, ale má-li nějaký typický rys, tak ten, že soustavně něco jiného říká a něco jiného dělá. A to je kvalifikace na populistu. Markantní je to především v evropské politice.

Není to z vašeho pohledu pozitivní, protože doma se možná vymezuje proti Unii nebo Ukrajině, ale jeho činy jdou opačným směrem?

Je to samozřejmě negativní a je nutné na to poukazovat, protože to není vůči lidem fér. Tady se bije v prsa jako největší kritik Evropské unie, ale když byl premiérem nebo ministrem financí, tak poslušně řadil bobky podle velikosti, jak Brusel chtěl. S jedinou výjimkou, a to při migrační krizi, kdy spojil síly s Poláky, Slováky, Maďary a Rakušany a vymezil se. U Green Dealu souhlasil se vším a nevybojoval žádný ústupek.

Těžko byste mu ale dokázal, že svými činy či slovy fandil Rusku a speciálně Putinovi. Nebyla z tohoto hlediska antikampaň Spolu s pozměněným heslem Rusko pro tebe všecko faulem?

Otevřeně přiznávám, že tohle není můj styl a měl jsem o něm své pochybnosti. Na jeho obhajobu ale říkám, že to není žádná kampaň, nikde neuvidíte jediný billboard s tím heslem. Když jsem si pak pustil, co Andrej Babiš zveřejnil na sítích, tedy naprosto podpásové obvinění Petra Fialy , že je ukrajinský premiér, který pro Čechy nedělá nic, tak toto jemné šťouchnutí bylo namístě. Jeden komentátor to docela trefně označil jako malý bodyček coby reakci na velmi tvrdou hru našeho hlavního protivníka. Nejde všechno řešit jenom v bílých rukavičkách.

Takže to nebyl krosček zralý na trestnou lavici?

Ne, byl to regulérní bodyček.

Je podle vás Andrej Babiš proruský politik?

Když vyšla najevo kauza Vrbětice, konal velmi razantně a já jsem mu zatleskal. Občas ovšem volí rétoriku, která pomáhá kremelské propagandě. To jsou ty jeho útoky na armádu v době, kdy je v našem bytostném zájmu Putinovu agresi zastavit, nebo hloupé řeči, jak pomáháme Ukrajincům na úkor Čechů. Houby, my pomáháme Ukrajincům proto, abychom bránili Čechy a zastavili Putina. Přece si ještě dobře pamatujeme na dobu, kdy Prahou a dalšími městy pochodovaly ruské boty.

Přesto prezident Petr Pavel pro Sky News uvedl, že Rusko se okupovaných území nevzdá a mělo by se začít jednat o příměří a míru, byť je nezbytné dál Ukrajině pomáhat.

S tím nemám žádný problém. Jsou to slova realisticky uvažujícího člověka. Jako voják dobře ví, že málokterá válka končí 10:0 a že na konci bude nějaký kompromis. Uzavřený mír ale nesmí dát Rusku možnost nadechnout se k dalšímu útoku a v novém kole dobýt Charkov nebo Oděsu, což by Ukrajinu úplně zničilo. Kyjev musí dostat záruky od států, které bude Putin brát vážně. Petr Pavel nevyzývá Ukrajince ke kapitulaci, jen střízlivě předvídá nějakou situaci.

Putinova válka dokázala politicky i vojensky Evropu sjednotit, ale v ekonomické oblasti jisté trhliny vidím. Olaf Scholz v doprovodu předních byznysmenů navštívil Peking, čínský prezident pak objel tři evropské státy. Nerozleptává Čína Unii chytřeji než Putin?

Čína je jiný příběh než Rusko, které útočí vojensky, což je nutné zastavit. Čína proniká ekonomicky.

A to je nutné zastavit?

To je nutné mít pod kontrolou. Nemyslím, že by v této velké globální hře bylo správné Čínu úplně izolovat a přivést ji do otevřené ruské náruče. Západ to musí hrát inteligentně. Potřebuje víc Kissingerů a méně naivků, víc schopností přemýšlet reálpoliticky. Hledá se nová světová rovnováha, v níž Amerika nebude dominovat všem. Ani Západ s jeho měkkou silou už nepůsobí tak, že všichni pokleknou a políbí prsten. V případě Číny jde o to, abychom na ní nebyli strategicky závislí, zejména v klíčových komoditách typu čipů.

Na to máme?

Myslím, že ano, ale musíme se tomu věnovat. V covidu se třeba u léků ukázalo, co taková jednostranná závislost znamená a jak na ni můžeme doplácet. To ale neznamená, že bychom se s Čínou měli vydat na cestu eskalovaných obchodních válek. Pokud by šel vztah s Asií tímto směrem, Německo na to doplatí a my bychom byli hned další na řadě.

Jak to ale má Evropská unie udělat, když chce splnit své klimatické plány, a zároveň Čína, která má veškeré potřebné suroviny, vrhne na trh násobně levnější elektromobily?

Nemám nic proti elektromobilům, ať si je lidé kupují, pokud jim to vyhovuje. Odmítám ale monopolizaci elektromobility jako jediné řešení. Dejme průchod svobodné soutěži, která dokáže zlevňovat konkurenční modely. Proto chci zrušit zákaz spalovacích motorů od roku 2035.

Povede se to příštímu Evropskému parlamentu?

Šance tu je, protože pravice bude silnější. Na poslední plenárce jsem mluvil s řadou německých poslanců z CDU a CSU, kteří původně hlasovali pro zákaz, a teď už změnili názor. A také vidíme, jak se liší dřívější a současná prohlášení Volkswagenu, největšího zastánce elektromobility v autoprůmyslu. Když teď narážejí na potíže právě s dovozem čínských aut, která jsou nejen levnější, ale častokrát i lepší, začínají brát zpátečku.

A co z toho plyne?

Podle mě Evropa udělala jednu z velkých chyb, když zakázala spalováky, v jejichž vývoji měl český nebo německý inženýr převahu nad tím čínským. Dobrovolně jsme se vzdali své kompetitivní výhody. Při výrobě elektroaut potřebujeme baterky, ale v tom je Čína dál, navíc má i suroviny. U klíčového softwaru má Asie také náskok. My starší si pamatujeme na mobily Nokia, a kde jsou dneska? Můžete si vybrat mezi čínským Huaweiem, korejským Samsungem nebo americkým iPhonem. Evropa je mimo hru. Jde tedy o to, aby se dala na chytřejší politiku a neléčila si jen svědomí, že zachraňuje planetu, přičemž ostatní si z ní budou dělat legraci. pokračování na straně 10

Babiš jako premiér řadil bobky, jak chtěl Brusel

Jste ochoten se kvůli cíli, tedy odstranění zákazu spalovacích motorů, spojit s kýmkoli včetně krajní pravice, která by vám šla v tomto bodě na ruku?

Uvidíme, jak dopadnou volby. Pokud nastane posun doprava, naším přirozeným partnerem bude EPP (Evropská lidová strana), proto má i u nás smysl koalice SPOLU ( ODS , KDU-ČSL a TOP 09), neboť šance na spolupráci EPP a ECR (Evropští konzervativci a reformisté, kam patří ODS ) bude větší než doteď. A pak také Macronova frakce Renew, která podporuje třeba jádro. To bude trochu jiná koalice. Dřív se všechno dělalo se socialisty a Zelenými i s pomocí Levice. V Česku šéfka KSČM Kateřina Konečná tvrdí, že je velkou obhájkyní českého průmyslu, ale její evropskou frakci tvoří brčálově zelení anarchisté. V tomto ohledu v Bruselu nedokázala vůbec nic. Já jsem měl za sebou sedmdesát hlasů z ECR. Když jsem bojoval za změnu normy Euro 7, logicky jsem zvolil ad hoc koalici bez Zelených a socialistů a nesmrděly mi ani hlasy od Salviniho nebo Le Penové. Měl jsem všechny Francouze na jedné lodi, protože pro ně to byl velký problém.

Protože Renault, Peugeot a Citröen?

Jasně. Ve Francii auto není statusová záležitost, mercedesy a bavoráky si tam lidé moc nekupují, neboť v malých uličkách potřebují menší auta a jejich výroba by byla ohrožena, kdyby to prošlo tak, jak chtěl Frans Timmermans. Je to prostě případ od případu, s Le Penovou si jinak ekonomickou shodu moc představit nedokážu, protože patří k socialistům.

Le Penová k socialistům, to snad ne?

K národním socialistům.

A pokud jste jmenoval Macronovu frakci Obnova Evropy (Renew Europe Now), počítáte se spoluprací i s europoslanci za hnutí ANO, kteří do ní patří?

To závisí na tom, co budou předvádět. Byli jediní v Renew, kteří hlasovali proti mému návrhu na zmírnění Eura 7. Coby hrdinové poslední vteřiny začali tvrdit, že nechtějí nic. Fajn, já bych to taky rád hodil do koše, ale to není řešení. Pokud chcete v Bruselu něco prosadit nebo zbrzdit, musíte v europarlamentu získat většinu.

Čili najít kompromis.

Jistě. Chtěl jsem mít Francouze na palubě, proto jsem přistoupil na kontrolu a omezení emisí z pneumatik a brzd, které prosazovali. Ne že by mysleli jen na životní prostředí, ale mají na to byznysové řešení. I o rehabilitaci jaderné energie byl velký boj. Když jsem před pěti lety přišel do europarlamentu, slovo jádro bylo sprosté slovo. Říkali mi: Sašo, to se tady vůbec nesmí používat. Ptal jsem se, kde je tam Skupina přátel jádra, a dověděl jsem se, že fungovala před dvaceti lety a pak ji Němci zrušili. Spřízněným poslancům jsem tedy rozeslal dopis s návrhem jejího opětovného založení. Rok se nic nedělo, pak přišel Francouz a řekl mi, že to je docela dobrý nápad, a že on by tedy byl předsedou a já prvním místopředsedou. Realisticky jsem zhodnotil svoje možnosti, souhlasil jsem a od té doby jsme hodně dokázali.

Když už jsme u toho, dostaví jaderné bloky Francouzi, nebo Korejci?

To nevím, nejsem ve vládě.

Budou rozhodovat čistě ekonomická, nebo i politická kritéria?

Bude rozhodovat celá sada kritérií. Ekonomická určitě, ale také to musíme dotáhnout a bude to posuzovat Evropská komise. Nabídky neznám, takže nemohu nic předjímat. Hlavním cílem je postavit nové bloky, protože bez jádra dekarbonizaci nedáme. O ní je rozhodnuto, avšak zvolené tempo musí být ekonomicky schůdné a sociálně únosné. Obnovitelné zdroje, byť v jejich výstavbě přidáme, na krytí rostoucí spotřeby stačit nebudou. A nemůžeme být závislí jen na dovozu ze Severního moře, protože geograficky bychom byli někde na konci fronty. Pamatuji si, co znamenalo za komunistů stát frontu na banány. Nikdy na nás nezbylo. Tam to ale mělo řešení, protože když nebyly banány, šli jsme do sklepa pro jablka. Tady jde o životně důležitou záležitost.

Jste lídrem SPOLU , ale především politikem ODS . Jak to, že doma ani v Bruselu pravice nedokázala nic udělat se stohy papírů, regulací, omezení, které dusí úplně každého člověka od lékaře a ředitele školy po živnostníka a byznysmena?

S tím se něco dělat musí. Bohužel končící Evropská komise má na tom lví podíl, protože naše životy zaplevelila neuvěřitelným způsobem, a to ještě část legislativy ani nezačala platit. Myslím, že hned po volbách musíme tlačit na změnu. Šílené regulace trápí lidi napříč Evropou a jejich omezení bude jednou z hlavních podmínek, aby byl příští Komisi vůbec schválen mandát.

(Autor: Kateřina Perknerová)