Jana Kuklová - Jsem takové Janáčkovské dítě

Jana Kuklová se narodila v Jablonci nad Nisou, vyrůstala v Alšovicích a v sousedním Pěnčíně navštěvovala základní školu. Během studia na střední pedagogické škole se věnovala sólovému zpěvu a docházela do ZUŠ v Jablonci nad Nisou. Vystudovala TUL, fakultu přírodovědně-humanitní a pedagogickou, obor učitelství pro první stupeň. V současné době učí na prvním stupni ZŠ Aloisina výšina v Liberci, kde se také věnuje výuce na kytaru a flétnu, vede dětský sbor a věnuje se dramatické výchově. Zpívala v DPS Řetízek, Gaudea a SPS Janáček (sólový zpěv), jehož je nyní předsedkyní. Má dvě děti, osmiletého syna a čtyřletou dceru. Ve volném čase se věnuje cyklistice, turistice, přírodě a četbě.

Kdy jste začala se zpěvem?

Zpívám odmala. V dětství jsem s rodiči a bratry zpívala často. Na výletech, v autě, u táboráků i doma při společných chvílích. S nástupem do základní školy jsem začala zpívat v dětském pěveckém sboru Řetízek v Železném Brodě. Ve čtrnácti letech jsem začala zpívat v Janáčku. Během studia na střední a vysoké škole jsem zpívala ve školních sborech a několik let jsem se věnovala sólovému zpěvu.

Jaký osud vás přivedl k SPS Janáček?

Jsem takové „Janáčkovské dítě“. Moji rodiče se v Janáčku seznámili. Jako děti jsme s Janáčkem jezdily na vystoupení, poslouchaly zpěváky na víkendových soustředěních a fandily při koncertech. Zpívat v Janáčku byla samozřejmost. V současné době zpíváme z naší rodiny čtyři. Já, rodiče a mladší bratr.

V loňském roce jste se stala předsedkyní sboru, s jakými plány jste do této nové role šla?

Před lety mě bývalá předsedkyně Iva Kopáčková řekla, že to jednou po ní převezmu. Brala jsem to jako legraci a minulý rok došlo na její slova. Největším cílem a plánem bylo obnovit činnost sboru po covidovém období, kdy jsme nemohli zpívat. Dalším plánem je přivést do sboru nové zpěváky, obohacovat kulturní život města a popularizovat sborový zpěv u posluchačů.

Sbor má 75letou tradici, jaké nové plány máte, kam jej chcete posunout?

Myslím, že Janáček může být na svoji minulost pyšný, a budu ráda, když tomu bude tak i v budoucnu. Samozřejmě chci navázat na tradiční činnost sboru. Zároveň hledám nové možnosti a sleduji, jak se sborový zpěv vyvíjí. Spolu s uměleckým vedením připravujeme zajímavé projekty a rozšiřujeme repertoár o současnou a moderní hudbu, která osloví mladou generaci zpěváků i posluchačů.

Jste předsedkyní sboru, jaké povinnosti z toho vyplývají?

Povinnosti předsedkyně mají dvě roviny. První rovina je administrativní. Patří sem organizace koncertů, uzavírání smluv, komunikace s partnery a mnoho dalšího. Druhá rovina je společenská. Zpěváci potřebují podpořit, pochválit a užít si legraci. Mám kolem sebe skvělý tým, který mi s mnohými povinnostmi pomáhá, a jsem za to moc ráda.

Jaký repertoár máte vy osobně ráda, podílíte se na výběru skladeb?

Mám ráda operní sbory, lidovou píseň i současnou sborovou tvorbu. Výběr skladeb pro jednotlivé koncerty připravujeme s organizačním výborem a uměleckým vedením. Hlavní slovo má sbormistryně Olga Fröhlichová.

Co pro vás znamená hudba, provází vás i v běžném životě?

Hudba je pro mě nepostradatelná součást života. Baví mě a naplňuje. Věnuji se jí vlastně každý den, v práci i ve volném čase. Snažím se o to, aby k ní i moje děti měly kladný vztah.

Jste povoláním učitelka, proč jste si tuto profesi vybrala, co učíte?

Paní učitelka jsem chtěla být už jako malá holka. Často jsem si na školu hrála a bavilo mě organizovat různá vystoupení pro sousedy. Práce s dětmi má pro mě smysl a mám ji ráda. Jsem učitelka druháčků, se kterými trávím většinu svého pracovního dne. Ve škole se také věnuji výuce hry na flétnu a kytaru, dramatické výchově a vedu pěvecký sbor.

Máte i jiné koníčky?

Kromě zpěvu, kytary, flétny, klavíru začínám s houslemi. Mám ráda přírodu, turistiku, kolo a relaxuji prací na zahradě.

Jiří Endler