Výstava štukatéra a malíře Petra Hartiga

Jablonecký rodák Petr Hartig (1954–2023) patřil mezi renomované umělecké řemeslníky, kteří se podíleli na obnově stavebních památek v našem městě. Fasádám secesních a historizujících domů navracel jejich někdejší dekorativní podobu. Pro ty, kdo znali Petra Hartiga jako štukatéra, bude překvapením, že se po celý život intenzivně věnoval malbě závěsných obrazů. Výběr z jeho malířské tvorby si mohou zájemci prohlédnout v Městské galerii MY.

Díky výtvarnému talentu byl v roce 1970 přijat na uměleckoprůmyslovou větev jablonecké střední průmyslové školy. Zde se věnoval ryteckému oboru, ale zároveň toužil stát se malířem. V socialistickém Československu se to podařilo jen nemnoha vyvoleným.

Jablonecká uměleckoprůmyslová škola, i když v prvé řadě sloužila k přípravě odborných profesí místního bižuterního průmyslu, se stala odrazovým můstkem pro mnoho úspěšných malířů a sochařů. Byli mezi nimi i dva Hartigové – medailér Arnold Hartig, autor sochy v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou, a osobitý figuralista Fred Hartig, který pocházel ze Smržovky.

V minulosti bylo jméno Hartig v našem regionu hojně rozšířené. Rodina Petrova otce pocházela z Vratislavic. Traduje se, že jeden z příbuzných patřil k malířům z okruhu rychnovské náboženské malby.

V roce 1974, kdy dokončil studium na jablonecké uměleckoprůmyslové škole, se Petr Hartig neúspěšně pokoušel o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze. Poté se oženil a přestěhoval do Liberce, kde pracoval jako aranžér a návrhář. Před rokem 1989 se v Liberci podílel na založení samostatné štukatérské dílny. Po roce 1991 se osamostatnil a ve spolupráci s dalšími uměleckými řemeslníky se začal věnovat obnově historických staveb na Liberecku a Jablonecku. Vypracoval se v odborníka s příkladnou řemeslnou erudicí. Ve svém rodišti se účastnil obnovy mnoha stavebních památek, z nichž jmenujme starokatolický kostel Povýšení sv. Kříže či faru při kostele sv. Anny. Mezi poslední úspěšné realizace, na kterých pracoval společně se svým kolegou Martinem Koděrou, patří rekonstrukce secesního domu č. p. 977 v ulici V Nivách a obnova domu č. p. 1971 v Korejské ulici, oceněná v soutěži Památka roku Libereckého kraje 2020.

Malování se nikdy nevzdal a ve svých výtvarných začátcích se zapojil do libereckého uměleckého života a účastnil se kolektivních výstav zdejších výtvarníků. V roce 1978 vystavoval samostatně v Malé výstavní síni v Liberci, ve své době významné galerii s kvalitní a odvážnou programovou skladbou. Druhou samostatnou výstavu zde měl v roce 1989. Později se veřejné prezentaci svých děl začal vyhýbat a malba se stala především jeho osobní a intimní potřebou.

Ve svých obrazech většinou ztvárňoval přírodní motivy. Inspiroval se v místní krajině, kde hledal tvarové nebo barevné harmonie a nenápadné a skryté děje. Své obrazové kompozice někdy dováděl až na hranici abstraktního vyjádření.

Blízká mu byla i figurální tvorba. Tu reprezentuje osobitý cyklus podobizen předků přenesených z historických fotografií a dochovaných vzpomínek do scenérie současné krajiny na Jablonecku a Železnobrodsku.

Petr Hartig byl otevřený podnětům, za kterými jezdil do evropských uměleckých metropolí, ale zůstal pevně spojený s místem, kde se narodil a kde žil. Jeho poctivá, upřímná a neokázalá malířská tvorba si bezesporu zaslouží naši pozornost. Vernisáž výstavy Petra Hartiga se koná v Městské galerii MY 20. června 2024 od 17.30 hodin.

Jan Strnad, MGMY