Strach, beznaděj, nedostatek zbraní, šílená všehoschopná přesila, smrtelná únava a hrůza? Ano. Odevzdaná pasivita? Ne. Nacisté do varšavského ghetta sestěhovávali Židy určené k pozdějšímu vyhlazení.

Strach, beznaděj, nedostatek zbraní, šílená všehoschopná přesila, smrtelná únava a hrůza? Ano. Odevzdaná pasivita? Ne.

Nacisté do varšavského ghetta sestěhovávali Židy určené k pozdějšímu vyhlazení. Na nepříliš rozlehlém území se v otřesných podmínkách s ještě otřesnějšími vyhlídkami tísnilo od roku 1940 postupně na 450 tisíc lidí. Nemoci a hlad se o „likvidaci“ většiny z nich postaraly samy. Nacisté ovšem v připravovaném propagandistickém dokumentu o varšavském ghettu chystali dezinformační vyprávěnku o špatné židovské samosprávě ghetta: židovská komunita je tu prý rozdělená na bohaté a chudé, a že za hlad chudých mohou ti bohatí, protože se nechtějí dělit…

Když chtěli nacisté v dubnu 1943 přistoupit k definitivní likvidaci ghetta, narazili na nečekanou překážku: aktivní odpor jeho obyvatel. Zbídačelí Židé se odhodlali nevzdat nacistům bez boje. Šanci na vítězství povstalci beze zbraní proti bezskrupulózní a dobře organizované přesile neměli.

„Nebojovali o svou osobní svobodu, jen o svobodu zvolit si způsob smrti a padnout v boji,“ připomínala motivaci židovských bojovníků loňská výstava k 80. výročí povstání ve vznikajícím Muzeu varšavského ghetta ve Varšavě. „Můj život už dál nebude životem štvaného zvířete. Můžou mě zabít, ale už nikdy mě nebudou bít,“ znějí slova posledního nápisu jednoho z anonymních účastníků povstání.

Odpor byl zlomen 16. května 1943. Na hrdiny nezapomeneme!