Julie Hrstková

Nabídku jsem dostala od doktora Jiřího Návary, kterého si velmi vážím. Viděla jsem program předchozích konferencí včetně řečníků, kteří patří mezi renomované osobnosti. Nabídku doktora Návary tak beru jako poctu a ocenění mé dlouholeté práce v médiích.

Nepřekvapilo. Je mnoho municipalit, které přicházejí s řadou velmi zajímavých nápadů, projektů, které dokáží řešit veřejný prostor ve fyzickém i duchovním smyslu. A je to dobře. Vůbec nerozumím, proč by měl kdokoliv podceňovat zástupce měst a obcí. Aktuální společenská témata se týkají všech. A tato konference odpovídá na výzvy, které doba přináší.

Byla jsem naivní, když jsem se kdysi domnívala, že jednoduchá dostupnost informací, kterou přinesl internet, povede k tomu, že lidé budou rádi za to, že si mohou vše důkladně ověřit „jedním klikem“. Stal se pravý opak. Lidé, kteří obecně nejraději věří někomu blízkému (kamarádovi, rodině, sousedovi apod.) se začali v podobných skupinách, kde je „přítelem“ každý, komu se příspěvek líbí, uzavírat na sítích, kde má jakákoliv informace oproti reálnému životu daleko větší dosah. A protože lidé nejraději sdílí to, čemu chtějí věřit, nikoliv to, čemu by měli věřit (tedy realitě, kterou lze popsat, ověřit), stal se dosah nepravdivých zpráv naprosto unikátním. V současné době do této rovnice vstupuje nová proměnná a tou je umělá inteligence (UI). Jestliže bylo pro mnohé uživatele světové sítě „obtížné“ udělat několik kliků na ověření informace, co se stane, když budou věřit tomu, co jim připraví UI? A do jaké míry budou i zkušení hledači opravdových informací schopni odhalit podvody UI, když už nyní umí napodobit styl psaní, hlas i podobu jakéhokoliv člověka?

Každá redakce, která si své profese váží, i Syndikát novinářů mají svůj etický kodex, který klade důraz na pravdivé a nezkreslené informace. Je na každém novináři a každé redakci (před tím, než vyjde článek, prochází bedlivou kontrolou několika členů redakce), aby tento kodex dodržela v tom nejlepším smyslu slova. A také se o to všichni snažíme.

Domnívám se, že lidé vždy raději věří tomu, čemu věřit chtějí. Navíc dezinformace často poskytují příjemcům pocit čehosi unikátního. Tedy, že jsou členy výlučného klubu, klubu „tajných“ informací, které nejsou dostupné nikomu z nezasvěcených. Část populace je zklamána z ekonomického a politického vývoje (což se děje vždy), a tak je ochotna věřit čemukoliv, co popírá nebo dokonce dehonestuje současnou politiku. Tato poptávka tu byla vždy. Teď je jen kvůli všudypřítomným technologiím víc vidět.

Těším se moc a očekávám zajímavá témata výjimečných hostů.

Luboš Dvořák, koordinátor pro komunikaci s veřejností a médii