#novebaroko

[perex]

Geisslers Hofcomoedianten, nezávislý soubor pojmenovaný po barokním divadelním herci a principálovi, rozvíjí svébytný a dokonale rozpoznatelný rukopis svých inscenací na ostrovní scéně Štvanice. Už více než dvě dekády představuje divákům moderní, komediální a velmi hudební divadlo inspirované barokem. Společně se ohlédneme za jeho cestou, která spolužáky z gymnázia dovedla mezi nejzajímavější divadelní soubory u nás.

[/perex]

Přestože se jménem souboru jedním dechem zaznívá i pojem baroko, nenechte se zmást. V žádném případě nečekejte rekonstrukci původních barokních her s archaickou režií. Jak sami Geissleři říkají: „K barokní inspiraci přistupujeme s autorskou svobodou a hledáme v ní to, co je aktuální pro dnešní dobu. Razíme myšlenku, že divadlo má fungovat tady a teď a mělo by se vyjadřovat k současným tématům, která zajímají současného diváka.“

Věrni definici barokního divadla propojují činoherní, taneční i hudební složku do jednoho celku. Sice čerpají z českých a evropských dějin a do svých her zasazují více i méně známé osobnosti z období baroka, ovšem výsledkem je živý tvar s řadou aktuálních prvků. Jak divadelníci dodávají, mísí „moderní umění se starým, komické s tragickým a vznešené s přízemním“. A jde jim to skvěle.

Zrod Geisslerů
Pokud se rozhodnete pátrat po prvních zmínkách o souboru, stopy vás zavedou do náchodského Jiráskova gymnázia k partě spolužáků, kteří zde mají studentské divadlo, a také k muzikologovi Stanislavu Bohadlovi. Ten při svých bádáních našel v archivu vzácný text hry, jež se hrála na náchodském zámku. „S tímto textem za mnou přišel, zda bychom ho nechtěli zrekonstruovat. A já jsem samozřejmě řekl, že ano. A tak jsme nazkoušeli inscenaci s názvem Únos, docela často jsme ji hráli a hrozně nás to bavilo,“ vzpomíná Petr Hašek, jeden ze zakládajících členů souboru. Hra Friedricha Jüngera Únos byla v obnovené premiéře uvedena v Náchodě v roce 1999 souborem, který od roku 2002 navazuje na divadelní tradici v Kuksu.

Šporkův Kuks
Téhož roku se soubor představil na nultém ročníku festivalu Theatrum Kuks s hrou Amor tyran aneb Olitovaná pomsta. „Celou tu inscenaci jsme vymysleli a nazkoušeli v Kuksu o letních prázdninách, na festivalu jsme ji odpremiérovali a pak jsme s ní začali jezdit na přehlídky amatérských divadel. A naskočili jsme do takového kolotoče, který se ve stejném schématu opakoval následujících přibližně 10 let,“ vzpomíná na začátky s Geisslery současná ředitelka Kateřina Bohadlová, jež rovněž stojí za mnohými překlady her v repertoáru souboru.

Původně ani nebylo v plánu, že by soubor po této inscenaci pokračoval dál. Genius loci hospitalu Kuks však mladým amatérským divadelníkům učaroval natolik, že se s barokním areálem nedokázali rozloučit.

Pokud mluvíme o Kuksu, nejde nevzpomenout jméno uměnímilovného hraběte Františka Antonína Šporka. A není tedy náhodou, že za názvem Geisslers Hofcomoedianten můžeme hledat jméno principála Šporkovy divadelní společnosti – Antona Josepha Geisslera.

Domovskou scénu Kuks doplnila v roce 2002 prkna nového Comoedien Hausu, kde soubor trávil léto co léto až do roku 2009 v úzké vazbě na festival Theatrum Kuks. „Bylo to strašně super období. Celé ty roky byly založeny na tom, že léto rovná se Geissleři. Zkoušeli jsme ve stodole, všichni jsme tam společně žili, vařili si. Panovala totální symbióza. Nápady, které vznikaly večer v hospodě U Prďoly, jsme druhý den ráno na zkoušce realizovali. Bylo to intenzivní, tvůrčí období,“ vzpomíná ředitelka souboru, jež je dcerou již zmíněného muzikologa, badatele a impresária souboru Stanislava Bohadla. Jeho představa fungování divadelní skupiny byla taková, že Geisslers každý rok připraví premiéru pro Comoedien Haus v rámci festivalu Theatrum Kuks.

Štvanická scéna
Počínaje divadelní sezonou 2009/2010 se Geissleři postupně profesionalizovali a rozšířili svoji činnost s těžištěm v letních projektech na aktivitu celoroční. Nové inscenace vznikaly jak v létě v Kuksu, tak i během sezony v Praze. Soubor pravidelně hostoval na Malé scéně divadla ABC Městských divadel pražských (2011–2014). „Není to tak, že bychom si řekli: Pojďme být profesionální. Stalo se to samovolně. Na amatérských přehlídkách nám začali říkat, že už tam asi spíš nemáme jezdit, když jsme vystudovaní. V roce 2010 jsme začali hrát pravidelně v Praze, byť jsme jen hostovali. Do té doby jsme jezdili po celé republice. Práce začala být intenzivnější a systematičtější, se společným cílem. A pak jsme získali vlastní prostor,“ popisuje Kateřina Bohadlová. Od konce roku 2014 se domovskou scénou Geisslers Hofcomoedianten stalo Divadlo VILA Štvanice, kde sídlí spolu se souborem Tygr v tísni a Divadlem Letí.

Dnes mají Geissleři na tři desítky členů a stálých spolupracovníků a vedle pravidelného účinkování ve VILE během sezony pořádají od roku 2015 vždy v listopadu festival pro malé, větší a velké diváky VILOmeniny a v létě každoročně vyjíždějí na turné po celé České republice.

Nové baroko
Barokní ani současní Geisslers Hofcomoedianten nepopírají výchovnou (moralistní), ale přitom zábavnou funkci divadla. Předlohy ke svým inscenacím hledají v období trvání evropského baroka a barokního myšlení, zabývají se tak (nejen) textovými předlohami z 16.–18. století. K interpretaci těchto pramenů přistupují ale velmi volně a autorsky, čímž vytvářejí svůj svébytný a neopakovatelný divadelní styl. Nově-barokní styl.

Geissleři nedělají divadlo nahodile, jen aby to byla legrace. Všechno má své opodstatnění a váže se na to, co zrovna chtějí k danému tématu říct. Každá jejich inscenace se hraje o něčem, i když je to třeba barokní oratorium. „Například Magdalénu lascivní a kajícnou G. B. Andreiniho hrajeme o vztahu muže a ženy v různých fázích života. A o až chorobné lásce k matce, kterou si muž projektuje
do všech žen svého života. Je to jen o tom, jestli chce člověk hledat, o čem to je, nebo ne,“ doplňuje ředitelka souboru.

Nudit se nebudete
Do dnešního repertoáru souboru patří inscenace Simply Simplicius aneb Svatá prostoto!, která vypráví o cestě obyčejného kluka bojištěm života, jež je plné výher, proher a touhy být zase dobrý. Jedná se o adaptaci románu Dobrodružný Simplicius Simplicissimus Hanse Jacoba Christoffela von Grimmelshausena z let 1668 a 1669, který je považován za nejvýznamnější prozaické dílo baroka.

Ke svým 20. narozeninám si Geissleři nadělili operní disco muzikál Pudl a pudr, jenž je inspirovaný pražskými divadelními událostmi z let 1617 a 1627 a vypráví příběh bratrů, který je zcela smyšlený, zároveň ale opřený o řadu divadelně-historických faktů.

Do doby stavovského povstání se obrací exekuční show s názvem 27. Osudy vůdců povstání popravených katem Mydlářem na Staroměstském náměstí divákům představuje opravdu zblízka. Jeviště i hlediště zároveň tvoří jedna uzavřená aréna, a děj tak diváky obklopí opravdu ze všech stran. Za inscenaci 27 získal soubor Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu roku 2022.

Pro nejmenší diváky hrají Geisslers Hofcomoedianten loutkovou inscenaci Příběh stromů, jež je plná známé i méně známé barokní hudby. Autorský projekt je inspirován výzkumem a dílem německého lesníka Petera Wohllebena a volně motivem oblíbeného stromu (latinsky fagus = buk) hraběte Šporka.

Nejnovějším počinem Geisslerů je interaktivní inscenace pro starší i mladší publikum Alchymisti – Zlatodějný teatrolab. Ta je vyvrcholením koprodukčního projektu souboru s Rádiem Junior, v rámci něhož vznikla série podcastů věnovaných alchymistům na dvoře Rudolfa II. Samotná inscenace pak na alchymii pohlíží v kontextu dnešního světa a jeho problémů. Zájemcům se otevřou dveře divadelně-alchymistické laboratoře, kde ožívá minulost a kde budou hledat naději pro budoucnost. Jak zachránit svět? Existuje kámen mudrců? To můžete zjistit 11. dubna 2024 v Divadle VILA Štvanice.

Let´s baROCK!
Divadlo je pomíjivá událost. Kniha, ta vydrží věčně. Teda skoro věčně. V duchu své poetiky se Geissleři rozhodli čtenářům nabídnout zábavnou alternativu k akademickým encyklopediím dějin barokního divadla a v loňském roce slavnostně pokřtili knihu Let‘s baROCK!, pod níž je jako editor kromě uměleckého šéfa Geisslerů Petra Haška podepsaný také René Nekuda. Knihu si soubor vymyslel tak trochu ke svým 20. narozeninám, takže zároveň dokumentuje dvě dekády jejich divadelní tvorby. Obsahuje jak odborné studie z oblasti barokního divadla, tak osobní zkušenosti tvůrčího týmu Geisslerů. Na stránkách knihy se dočtete, jak se propojuje staré s novým tak, aby to herce i diváky bavilo.

3 otázky pro Petra Haška

Petře, pro koho primárně Geisslers hrají? Kdo jsou vaši diváci?
Naši diváci jsou ti, kteří od divadla očekávají hru, ale taky se tou zábavou chtějí prosmát k něčemu zajímavému a něco se dozvědět. Zabýváme se sice barokem, ale skrze divadelnost se dostáváme k tématům, jež rezonují dnes.

Jedním z principů fungování Geisslers je propojování staré formy s aktuálními tématy. Hledáte v současných tématech, která hýbou společností, barokní precedens? Nebo v barokní hře současné téma?
Barokní předlohy nerekonstruujeme, ale hledáme v nich něco, co je aktuální pro dnešek. Například v nejnovější hře se věnujeme alchymistům, kteří se snažili najít kámen mudrců vedoucí ke spáse světa. My to vztahujeme k dnešku a ptáme se, co může zachránit dnešní svět, co by bylo dnes takovým kamenem mudrců.

Také postupně tvoříme válečnou trilogii, jež se zabývá analýzou válečného konfliktu: jak může vzniknout – v inscenaci 27 věnované českému stavovskému povstání, jak probíhá – Simply Simplicius, a co se děje se světem po válce – tomu se bude věnovat představení Horribilicribrifax, které chystáme v létě. Na příkladu třicetileté války rozebíráme fenomén války obecně, což je v dnešní době velice aktuální téma.

Bylo podle vás baroko obdobím temna, jak jsme se to ve škole podle Jiráskova románu učili? Co je pro vás jako režiséra na baroku zajímavé?
Rozhodně to nebylo období temna, naopak období kulturního kvasu. K nám se sice baroko dostalo později, ale o to silněji a v lidové kultuře přetrvávalo až do 20. století a dodnes je zakonzervováno ve folkloru. O období temna se dá hovořit spíše v jazykové rovině a z hlediska nacionalismu.

Baroko byla ryze teatrální doba, kultura se tehdy snažila člověka zušlechťovat a do jisté míry ho vychovávat. Kultura v barokním podání povznáší, příkladem může být třeba opera a obecně barokní hudba. Také se mi na baroku líbí, že bralo život jako cestu ke smrti, že na smrt nezapomíná, ale považuje ji za součást života.

Petr Hašek (* 1979) je absolventem režie na KALD DAMU, uměleckým vedoucím, režisérem a spoluzakladatelem souboru Geisslers Hofcomoedianten. V roce 2013 se stal kmenovým režisérem Malého divadla v Českých Budějovicích a od ledna 2014 je jeho uměleckým šéfem. Podílel se na více než 55 projektech, mj. na rodinném muzikálu Kronikáři (Jihočeské divadlo), Ztracený svět (Otáčivé hlediště Český Krumlov) či 8 GB tvrdýho porna (Divadlo Letí). Mimo svoji režijní činnost (např. Divadlo Minor, Palác Akropolis, Divadlo Drak aj.) působí i jako lektor hereckých kurzů v Česku i v zahraničí.