Ztroskotání výletní lodi u Grónska ukázalo dopravní rizika v odlehlé Arktidě

Nedávné ztroskotání luxusní výletní lodi u pobřeží Grónska poukázalo na ironii, s jakou se v rychle se oteplující Arktidě prohánějí plavidla na fosilními paliva, která jsou hlavním viníkem i zdejších klimatických změn. Incident však také poukazuje na nárůst námořní dopravy v regionu, což je trend, jenž zvyšuje riziko nehod a znečištění v těžko přístupných místech.

Globální oteplování ničí rozsáhlé oblasti polárního ledu a otevírá dříve většinu doby zamrzlé námořní cesty přes Arktidu. Podle Briana Jensena ze Společného arktického velitelství dánské armády se v případě Grónska, kde loď Ocean Explorer uvízla v září v ledovcovém nánosu v odlehlém fjordu, provoz výletních lodí za poslední rok zvýšil o 50 % na přibližně 600 lodí. A tento trend je patrný v celé Arktidě. „Od roku 2009 do roku 2018 se lodní doprava v celoarktickém měřítku zdvojnásobila,“ uvedl Paul Berkman, hlavní autor zprávy z roku 2022, zveřejněné americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru. „Lodní doprava roste s tím, jak ubývá mořského ledu,“ konstatuje se v ní.

Dopad pociťují odlehlé ekosystémy a komunity, kam nyní míří lodě spalující lodní naftu nebo zkapalněný zemní plyn, jež stále častěji vyrážejí do dříve neprozkoumaných vod. Některé studie ukazují, že uhlíková stopa výletních lodí je v přepočtu na jednoho cestujícího větší než u osobních letadel. Celosvětově vypouští námořní doprava více CO₂ než Německo.

Větší lodní doprava také znamená vyšší riziko nehod v odlehlých, špatně zmapovaných oblastech známých drsnými a nepředvídatelnými povětrnostními podmínkami. Zpráva o námořních nehodách v Arktidě z roku 2021 ukázala, že mezi lety 2005 a 2017 došlo k 42% nárůstu počtu nehod severně od 58. stupně zeměpisné šířky, což zahrnuje Arktidu i některá subarktická území. Zpráva upozorňuje na určité mezery v údajích s tím, že ne všechny arktické státy poskytly informace.

Obrovské výletní lodě jsou hrozbou

Podle Cruise Industry News letos v létě zkoumalo Arktidu více než 40 expedičních plavidel, tedy menších lodí schopných překonávat úzké kanály a mělké vody – pod vedením 20 různých provozovatelů. Mezi oblíbené trasy patřily plavby přes kanadský Severozápadní průjezd a podél pobřeží Grónska, Norska a souostroví Špicberky. Mnohem větší obavy však vzbuzují výrazně větší konvenční výletní lodě schopné přepravit tisíce cestujících turistů.

Islandská pobřežní stráž je „velmi znepokojena" rostoucím počtem takových plavidel v okolí Islandu a Arktidy, uvedl její mluvčí Asgeir Erlendsson. „Pokud se některá z těchto velkých lodí dostane do potíží, je na palubě mnoho lidí a záchranná mise může trvat dlouho a musí se na ní podílet mnoho lidí,“ varoval. „To vyžaduje mezinárodní spolupráci a v případě potřeby i využití takových zdrojů, jako je rybářská flotila. Například záchrana pomocí vrtulníku bude za takových okolností časově velmi náročná.“

Grónský parlament pravděpodobně zahájí jednání o rozšíření ochrany pevninských oblastí i na vody, jak uvedla Vivian Motzfeldt, ministryně pro podnikání, obchod a zahraniční věci, v rozhovoru pro hlavní grónské noviny Sermitsiaq. „Současná situace jasně ukazuje, že musíme a potřebujeme pracovat na tom, aby od příští plavební sezóny platily přísné, jasné a jednoznačné právní požadavky“, řekla novinářům.

Zmíněná loď Ocean Explorer byla šťastně vyproštěna rybářskou expediční lodí dříve, než se k ní dostala dánská loď vyslaná na záchranu lidí na palubě. Arktická území jiných zemí jsou však ještě větší a obtížněji přístupná. Kanadská pobřežní stráž má každoročně k dispozici 7 nebo 8 ledoborců obsluhujících 162 000 kilometrů severního pobřeží, kam dodávají zásoby a poskytují podporu při pátrání a záchraně. V případě lodi Ocean Explorer zřejmě nedošlo k úniku ropy a loď byla vyproštěna bez zjevného poškození trupu a bez zranění. Přesto je to varovný příběh o potenciální katastrofě na jednom ze stále nejodlehlejších míst na Zemi. „Naším nejhorším scénářem je, že velká výletní loď s 8 000 až 9 000 lidmi na palubě se ocitne v nouzi v izolované oblasti,“ řekl Tore Wangsfjord, vedoucí operací ve Spojeném záchranném koordinačním centru Severní Norsko, které řídí pátrací a záchranné operace v oblasti sahající až k Severnímu pólu.

Mapy? Nemáme

Přitom mnohdy nejde o příliš známá území. „Méně než polovina hlavních kanadských arktických plavebních koridorů byla prozkoumána podle moderních standardů,“ uvedl Rashaad Bhamjee, superintendant navigačních programů kanadské pobřežní stráže. Méně než 16 % arktických vod bylo řádně zmapováno. „Nejhorším scénářem by pro nás bylo, kdyby velká výletní loď nebo tanker najely na mělčinu, převrátily se nebo rozbily svůj trup.“

Mezi další možná nebezpečí patří srážky lodí s velkými mořskými savci, světelné a hlukové znečištění a šíření nemocí do odlehlých domorodých komunit. Potřeba chránit tento region před ekologickými katastrofami vedla některé vlády arktických zemí, včetně Kanady, USA a Grónska, rovněž k vyhlášení zákazu těžby ropy a zemního plynu.

„Jednoduše nemáme technologie ani kapacity, abychom mohli reagovat na jakýkoli druh mimořádné události nebo nehody,“ řekl kanadský premiér Justin Trudeau v rozhovoru o Arktidě pro Bloomberg Green v srpnu. „Když si připomenete Deep Water Horizon nebo další komplikované a leckdy i tragické události, které se udály v Mexickém zálivu, kde pohybu nebrání mořský led a neuvěřitelná odlehlost – tak si uvědomíte, co by se asi stalo, kdyby podobné případy proběhly v severských oblastech.“

Arktida jako klíčový ekonomický i politický region

Zvyšuje se také objem nákladní lodní dopravy, protože tání ledu otevírá trasy, které mohou zkrátit jižní cesty o dny nebo dokonce týdny. Rusko učinilo dopravu po své Severní mořské cestě klíčovým pilířem budoucího hospodářského rozvoje. Čínská arktická politika zahrnuje polární hedvábnou stezku, která má usnadnit cestování přes tento region. Vojenský zájem o region je na vzestupu od ruské invaze na Ukrajinu. To vše znamená do budoucna zvýšení rizik.