Sylva Žáková Talpová a Jan Žák z Katedry podnikového hospodářství Ekonomicko-správní fakulty MU získali Cenu rektora MU v oblasti inovace ve výuce. Metodiku agilního řízení SCRUM přibližují studentům projektového managementu prostřednictvím simulační hry Lego SCRUM game.
Vozím lego v kufru, podotýká k realizovaným workshopům nejen pro studenty Sylva Žáková Talpová. Zpočátku jsme trošku naráželi, proč pro potřebu výuky na vysoké škole potřebujeme právě lego. A stále musíme dokupovat, zejména střechy a základní kostky, dodává s úsměvem její kolega, lektor Jan Žák.
Proč jste se pro demonstraci základů agilního řízení rozhodli využít právě lego?
SŽT: Agilitu vysvětlujeme většinou na dvou příkladech. Jedním z nich je vývoj webové stránky, což si dokáže představit asi každý. Než aby člověk řekl, jak má webová stránka vypadat a velmi detailně ji popsal v dokumentu o sto stranách, uvede jen určitý základ a každý týden nebo čtrnáct dní se validuje a ověřuje, jestli jeho vize odpovídá přání zákazníka. Jako další příklad uvádím šití šatů na míru. Není to tak, že vám zákazník řekne svou představu, a za půl roku dostane produkt, který nechtěl. Chodí pravidelně na zkoušky a konzultuje, co se mu líbí, nebo co by chtěl upravit. Abychom byli studentům schopni ukázat, jak tento proces vypadá, a zároveň vyučovat, naskytlo se nám lego jako nejlepší možnost. Samotné Lego SCRUM game není náš nápad, inspirovali jsme se v zahraničí i ve spolupracujících firmách. Vytvořili jsme si vlastní scénář i průběh hry tak, aby byl proveditelný ve výuce a byl pro studenty s méně praktickými zkušenostmi přínosem. Pořád jde o simulaci, ale studenti a případně i účastníci kurzů mají tak praktickou možnost se s principy agilního řízení seznámit.
Jaké studenti dostávají zadání, co staví?
JŽ: Často jde o satelit novou lokalitu s kompletním vybavením. Nejde jen o samotné domy, ale o vše, co obnáší občanská vybavenost, aby v městečku nechybělo nic, co si spojujete s běžným bydlením, tzn. i škola, školka…
SŽT: ... automyčka JŽ: Přesně tak potřebujeme, aby věci byly provázané, počítalo se s osobními i nákladními auty, zároveň benzinovou pumpou i myčkou, protože když město staví víc týmů, nemusí to navzájem nakonec fungovat. Právě tím se studenti učí, že koordinace práce je potřeba. Agilní týmy jsou většinou čtyři a každý z nich plní své úkoly. Klienta ovšem nezajímá, když ve výsledku práce jednotlivých týmů navzájem neladí.
Mají si studenti během simulace uvědomit právě důležitost koordinace a spolupráce?
SŽT: Studenti pracují v průběhu hry se všemi v realitě používanými nástroji agilního řízení, jako jsou metody odhadování, práce s rychlostí a produktivitou velocity charts, odhady možností týmu, práce s týmem, ale učí se i jednání a vyjednávání se zákazníkem, analýze požadavků zákazníka i prezentačním a komunikačním dovednostem. Klíčová je i spolupráce nejen v rámci týmu, ale i mezi týmy.
JŽ: Město tvoří čtyři agilní týmy, podobně jako když vzniká větší software, které prezentují jednu dodávající firmu. A zákazníka nezajímá, jak se tyto týmy mezi sebou domluví, to je právě věc, kterou se mají studenti během hry naučit. Základem je, že jim předem sdělíme jen málo informací, a necháme je samotné narážet na problémy, s nimiž se v různých kolech hry potkají. Musí si sami přijít na to, co je třeba udělat. Kdybychom jim dopředu řekli, čeho se mají vyvarovat, stavba by mohla probíhat docela hladce, ale když tyto vstupní informace nedostanou, první polovinu hry se neustále s něčím potýkají. Tak zjistí, proč jsou tyto věci důležité. Nikdo jim nic nenařizuje, vše si musí zorganizovat sami.
Sami si i rozdělují pozice?
SŽT: Není tam celá struktura společnosti, ve hře fungují jen agilní vývojové týmy. Ale studenti se musí domluvit, kdo bude SCRUM master, což není projektový manažer, je to pozice výrazně odlišná.
JŽ: Je to složitější, v ideálním případě týmy nemají šéfa. SCRUM master je někdo, kdo pomáhá týmu líp fungovat.
SŽT: Nicméně SCRUM mastera si týmy volí samy a samy si i definují své úkoly. Svou vizi pak také samy komunikují se zákazníkem. Když postaví myčku, která nesplňuje všechny parametry, je na nich, jestli se jim podaří přesvědčit investora, že postavili něco, co chtěl. Když dojde k zásadnímu nesouladu, třeba v případě, že je myčka menší než auto, tak se jim to těžko podaří. Ale mohou třeba argumentovat u lékárny, která se zdá investorovi ve srovnání s domy příliš rozlehlá, že jako její součást plánují i zdravotní středisko. A možná investora přesvědčí. Učí se tak zároveň i vyjednávat a komunikovat se zákazníkem.
Kdo hraje roli zákazníka?
JŽ: Zákazník ten v uvozovkách zlý musíme být my, většinou kolegyně, ta umí být razantnější. A o tom to je. Zákazník má ve většině případů pravdu, na to si musí studenti zvykat. A také na skutečnost, že se jim vymstí, když se na něco nezeptali. Reprezentují dodavatele a jeden z nás jim občas trošku slabě napovídá, když svou roli úplně nezvládají. Druhý z nás jako zákazník musí být v pozici člověka, který zadává a rozhoduje a kterého je třeba se ptát. Je jednoduché říct, že máte postavit lékárnu, ale studenti se musí naučit zeptat a měli by také přijít na to, na co se ptát, aby byl jejich projekt realizovatelný. Jejich rolí je posoudit, jestli mají dostatek informací. Výsledný problém bude vždycky na nich. Buď je zadání z jejich pohledu jasné, nebo si musí další věci zjistit. Dostat ze zákazníka přesnou vizi je poměrně obtížné. Lepší je proto udělat menší kousek, ověřit si, jestli jdete správnou cestou, a potom pokračovat.
Co sami studenti na Lego SCRUM game oceňují? Co především si odnesou?
SŽT: Vždy na konci se studenty rozebíráme, co se při hře naučili. Hlavní důraz klademe na spolupráci mezi týmy i spolupráci v rámci týmu. Studenti vědí, že se musí umět domluvit, že nezáleží na individualitě, ale že zodpovědnost spočívá na celé firmě. Zároveň se učí i dobře ptát a přemýšlet o tom, co si zákazník přeje.
JŽ: Úmyslně jim mnoho věcí předem neříkáme. V prvním kole jim pak ze hry téměř vše vrátíme, protože hodně věcí chybí z důvodu, že se nedoptali. Napodruhé nebo napotřetí už se jim to pak nestává. V druhém kole se naučí lepší koordinaci, když třeba zjistí, že je myčka na auto příliš malá.
SŽT: V dalších fázích, kterými studenty nezatěžujeme hned, ale běžně se to řeší ve firmách, je otázka, kolik toho vůbec tým zvládne. Když chtějí něco prezentovat zákazníkovi, většinou si toho vyberou až moc. Nakonec zjistí, že práce nejde tak rychle, že musí spolupracovat a že čtyři stavby opravdu v daném čase nezvládnou. Takže se zároveň učí odhadnout své kapacity.
JŽ: Předat zadavateli by se mělo vše. Proto je důležité odhad sil nepodceňovat. Zase ale není dobré vytvořit toho málo, proto se obtížně hledá střed, který dává smysl. Studenti by se měli i sami naučit, jak si práci naplánovat, aby byli efektivní. Mohou si sice vybrat, co budou stavět, ale zodpovídají za reálný výsledek.
RSS - všechny zprávy
Vložit zprávy na www stránky
