Antonín Švehla 2023

V roce 2023 si městská část připomíná 150. výročí narození a 90 let od úmrtí významného hostivařského rodáka, sedláka, mlynáře a prvorepublikového politika Antonína Švehly.

Švehlův rod byl prokazatelně doložen v berní rule v obci Zálezlice, kde hospodařil Bartoloměj a postupně se potomci stěhovali přes Bořanovice, Předboj, Panenské Břežany a Záběhlice, kam se dne 11. listopadu 1777 přiženil Václav Švehla. V Záběhlicích měli Švehlovi dva statky č. p. 10 a 14. Do Hostivaře se na tzv. Berkův statek přiženil 4. dubna 1837 Josef Švehla (1785–1858), děda Antonína. Vdovec se šesti dětmi si vzal svoji švagrovou Terezii Berkovou, rovněž vdovu a spolu měli ještě čtyři děti. První se narodil Antonín (1837–1900), otec Antonína, který také pokračoval v rolnické tradici a hospodařil v největším starobylém statku na návsi v Hostivaři č. p. 2, ke kterému patřily rozsáhlé zemědělské pozemky. Dne 17. května 1859 se Antonín st., gruntovník z Hostivaře, oženil. Svatbu měl v Říčanech, kde si vzal Marii Bohuslavovou, dceru sedláka z Lipan č. p. 4.

Rod Bohuslavů pocházel také z Hostivaře, jen část rodu po tři generace hospodařila na největším statku v Lipanech, odkud se Marie do Hostivaře přivdala, a tak se po letech vrátila do rodiště svých předků. V letech 1860–1879 se jim narodilo čtrnáct dětí, deset chlapců a čtyři dívky. Jako deváté dítě se narodil 15. dubna 1873 Antonín ml. Bohužel sedm dětí zemřelo ještě v dětském věku. Dospělosti se dožilo sedm dětí a vyššího věku jen tři z nich: Karel (lékař), Stanislav (právník) a Antonín (ministerský předseda).

Když bylo malému Antonínovi 7 let, celá rodina se přestěhovala na druhý konec návsi (dnes ulice K Horkám), kde jeho otec Antonín Švehla koupil statek s mlýnem, pekárnou a deputátním domem č. p. 43, 44 a 45.

Do školních lavic zasedl Antonín ml. ve staré kamenné škole vedle kostela, v Palackého ulici, nyní Selské. V roce 1883, tehdy desetiletý Antonín, začal navštěvovat C. k. české vyšší gymnázium na Novém Městě v Praze, v Truhlářské ulici. Po dvou letech pokračoval ve studiu na piaristickém gymnáziu v České Lípě, aby se učil německému jazyku. V Hostivaři pak navštěvoval pětiměsíční Pokračovací školu hospodářskou, která byla založena v roce 1888 v budově kamenné školy, a ve mlýně se učil mlynářskému řemeslu od pana Novotného. Po náhlé smrti o dva roky mladšího bratra Josefa mu v roce 1897 připadla starost také o statek.

V roce 1899 uzavřel Antonín Švehla sňatek s Bohumilou Čečelskou, dcerou statkáře Antonína Čečelského z Chotětova, která mu byla věrnou pomocnicí a oporou po celý život. Narodily se jim dvě děti.

Dcera Helena se vdala za JUDr. Josefa Černého, který v letech 1934–1938 zastával funkci ministra vnitra Československé republiky. Po únoru 1948 s manželem odešla do exilu. Nejprve do Francie, kde se stal JUDr. Josef Černý předsedou exilové Agrární strany a později odešly do USA. Josef Černý zemřel v New Yorku 7. prosince 1971. Helena ho přežila téměř o 18 let, zemřela 10 dní po sametové revoluci 27. listopadu 1989 ve věku 88 let.
Syn Antonín vystudoval právnickou fakultu a v období 2. republiky do počátku roku 1943 působil jako náměstek v Agrární bance. Po sňatku s Annou Čečelínovou se jim narodily dvě děti Anna a Antonín. Pro Hostivař, stejně jako jeho otec a děda, udělal mnoho dobrého. Např. Rybářský klub Hostivař od něj získal pozemek, na kterém si postavil klubovnu a stejně tak SK Hostivař získal pozemek pro své fotbalové hřiště. JUDr. Antonín Švehla zemřel v roce 1963 ve věku 61 let, na následky dlouholetého vězení, kdy byl v roce 1952 ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen na 12 let. Prokurátor jako jeden z bodů obžaloby uváděl právě styky s „emigrantem Černým“. Je pohřben v rodinném hrobě v Hostivaři a jeho jméno je připsáno na obelisk.

Po vzoru svého otce byl Antonín Švehla aktivní v mnoha hostivařských spolcích, sportoval, hrál ochotnické divadlo, rád zpíval a učil se hře na housle. Spolu s otcem byl členem sboru dobrovolných hasičů. V roce 1893, tedy ve svých dvaceti letech, znovu obnovil sokolskou organizaci v Hostivaři. Stal se cvičitelem a na mnoho let i jeho starostou. Členem zůstal celých 40 let.

Antonín Švehla v mládí krátce pracoval v hostivařské Národní sociální straně. Politickou dráhu zahájil ve 28 letech jako člen a později předseda Tiskařského a vydavatelského družstva rolnického, pozdější Novina. Od konce 90. let 19. století byl činný v agrárním hnutí.

1902 – Začal organizovat řepařský boj proti cukrovarnickému kartelu, který vyústil v založení Ústředí jednoty řepařů.

1906 – Založil deník Venkov.

1909 – Stal se předsedou České strany agrární. Byl poprvé zvolen poslancem Zemského sněmu českého za volební okres Říčansko-Jílovsko, když před tím nepřijal kandidaturu do Říšské rady vídeňské.

1912 – Byl zvolen předsedou Svazu českých zemských poslanců. Během první světové války měl své místo v organizování domácího odboje, zejména jako pozdější místopředseda revolučního Národního výboru.

1918 – Patřil k „Pěti mužům 28. října“ (Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár), kteří proklamovali vyhlášení naší národní samostatnosti a vydali první zákon svobodné republiky. Měl velkou zásluhu na vypracování a schválení Ústavy republiky Československé a na pozemkové reformě.

1925 – Rektorátem ČVUT mu byl udělen čestný titul Dr. h. c. (doctor honoris causa).

1918–1929 – S krátkým mezidobím úřednické vlády v roce 1926, vykonával vysoké státnické funkce ministra vnitra a předsedu vlády. V roce 1927 mu byl nabídnut úřad prezidenta. Kandidaturu proti T. G. Masarykovi odmítl.

1929 – Těžké zhoršení zdravotního stavu jej donutilo, aby 1. února z úřadu předsedy vlády i veřejného života odstoupil. Předsedou své politické strany zůstal až do smrti (zastupoval jej místopředseda František Staněk). Původní Česká strana agrární, založená 6. ledna 1899 v Praze na Žofíně, dostala na svém sjezdu v roce 1919 název Republikánská strana československého venkova a v roce 1922 po sloučení se Slovenskou rolnickou stranou převzala na sjezdu definitivní označení Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Od té doby až do roku 1938 byla nejsilnější československou politickou stranou a oporou zdravého rozvoje zemědělství i celého demokratického státu.

Dne 27. října 1918 se představitelé Národního výboru sešli u Švehlů, kde se rozhodovalo o nezávislosti a budoucnosti Československé republiky. Hostivař byla svědkem mnoha politických a státnických schůzek, ale také prohlubování pracovně přátelského vztahu mezi Antonínem Švehlou a prezidentem republiky T. G. Masarykem. Ten přijížděl do Hostivaře a u Švehlů pak trávili hodiny při procházkách zahradou a růžovým sadem. Sedávali pod mohutným dubem s výhledem na rybník nebo v zahradním altánu.

Čas běžel a přišel rok 1929, kdy byl Antonín Švehla nucen z vážných zdravotních důvodů rezignovat na funkci ministerského předsedy a omezit aktivity v agrární straně, kterou vedl plných 24 let. Přestat pracovat ho ale nedonutily ani vážné srdeční problémy, což vyústilo v zápal plic a dne 12. prosince 1933 Antonín Švehla, ve věku 60 let, zemřel.

Švehlova rodina respektovala poslední přání zesnulého a odmítla státní pohřeb. Přání o prostém selském pohřbu bylo splněno jen zčásti, neboť do Hostivaře se dostavili vládní činitelé v čele s prezidentem Masarykem, a tisíce zástupců všech spolků, politických stran, diplomatických kruhů i zahraničních delegací a celá republika poslouchala přímý přenos u rozhlasových přijímačů. Průběžně zpíval sbor a hrál orchestr Národního divadla a při zvucích nejoblíbenější Švehlovy písničky „Skřivánek zpívá“ se rakev vezená na katafalku taženém šestispřežím koní, vydala na poslední cestu. Za Selskou jízdou bylo neseno 70 praporů nejrůznějších organizací. Kolem rakve kráčela čestná stráž složená z členů Selské jízdy, Sokola, legionářů, studentů Švehlovy koleje a hasičů. Následovala rodina, příbuzní, členové vlády, generalita, poslanci, senátoři a dlouhá řada ostatních smutečních hostů. Podél cesty se tlačily další početné zástupy lidí. Na hřbitově pokračovalo dlouhé loučení a za zvuků státní hymny byl Švehla uložen do rodinného hrobu. Po celou dobu pohřbu byla rozsvícena všechna světla veřejného osvětlení po celé Praze a na počest zemřelého všechny hostivařské továrny zastavily na 10 minut práci. Ihned po úmrtí Antonína Švehly, byla na jeho počest pojmenována hostivařská sokolovna jako Švehlova.

„Odstranit strany, to je právě zásada diktatury; ale demokracie znamená strany, že lidi mají právo na různé názory a ideály, a že se musejí dohodnout. Strany znamenají kontrolu; každá se dívá té druhé pod pokličku, co vaří ve svém hrnci.“

„Demokracie není jen právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy.“

„Copak o tom vědí lidé, kteří berou prvního plat! Takový sedlák nemá nikdy prvního, je závislý na něčem větším, na oběhu Slunce, na kosmických zákonech. Nemůže urychlit setí ani zrání a nemůže převrátit běh Slunce. Proto je trpělivější a stálejší než vy ostatní“.

„Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá. Protože je tak těžká.“

„Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici.“

„Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!“

„Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos. V úterý možná by bylo pozdě a v sobotu brzy.“ (Švehla o 28. říjnu 1918, Lidový deník, 14. prosince 1933)

„Naše dějiny a naše nátura nám nedávají jinou možnost než demokracii.“

„Demokracie nebyla ještě plně pochopena, zvláště její základní příkaz: vědomí odpovědnosti.“

„Probuďme své srdce a své svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas.“

„Lid je takový, jaké si volí vůdce, třeba mít trpělivost.“

„Nesmíme vytvořiti ovzduší, v němž se ztrácí soudnost a rozvaha, nezbytné to předpoklady pro správné hodnocení vykonané práce. Vždyť jen práce může být podkladem úcty, kterou právě demokracie nezbytně potřebuje k vytvoření autority. Tedy nejdříve práce, pak úcta a pak teprve možná autorita.“

Během pouhých pěti let mezi Švehlovým odchodem a událostmi mnichovské dohody zavládlo něco, co bychom zpětně mohli označit za skutečný fenomén. Lidé vysazovali stromy, zejména lípy k jeho poctě, byly jich tisíce, postavili stovky pomníků, památníků, soch, bust, ale i pouhých kamenů s nápisem, či mohyl. Pojmenovali po něm na dva tisíce ulic, náměstí, nábřeží, lávek nebo mostů. Stavěli tzv. Švehlovy domy (kampeličky, úřady, ale i mateřské školky), pojmenovali po něm školy, studentské koleje, desítky sadů a parků. Jeho jméno se objevilo v názvu jezdeckých pluků, různých organizací (například Švehlovi junáci), konal se mezinárodní Švehlův pohár v rámci evropského mistrovství ve fotbale, v Žamberku postavili Švehlův sportovní stadion, po Vltavě plul největší parník Švehla, v Moravském krasu jste mohli navštívit jeskyni Švehlova pohádka. Na Slovensku dokonce pojmenovali k jeho poctě i nově vzniklou vesnici Švehlovo. Jan Böhm vypěstoval jahodově červenou růži s jeho jménem. Nutno říci, že tyto památníky nevznikaly na něčí příkaz, ale z úcty a vděčnosti prostých lidí a nevyskytovaly se pouze na území Čech a Slovenska, ale dokonce i na Podkarpatské Rusi, dnešní Ukrajině. Švehlova lípa byla vysazena v Polsku, plaketu dnes najdeme také ve francouzském Dijonu a bustu v anglickém Harlow.

V parku Plískava, na rohu ulic Švehlova a Pražská, byla 23. června 2001 odhalena vysoká plastika s bustou Antonína Švehly, jejíž autorem je akad. sochař Jan Bartoš.

V květnu 2003 vznikla v Praze 15 Společnost Antonína Švehly a v prosinci 2003 prezident republiky Václav Klaus pokřtil v Hostivaři knihu „Antonín Švehla a Hostivař“ autorky Marie Zdeňkové. V září 2018 Zastupitelstvo městské části Prahy 15 udělilo Švehlovi čestné občanství in memoriam a na návrh tehdejšího starosty městské části Praha 15 Milana Wenzla mu v říjnu 2018 udělil prezident Miloš Zeman in memoriam nejvyšší státní vyznamenání České republiky – Řád Bílého lva.

Městská část Praha 15 se stala aktivním účastníkem mezinárodní konference pořádané Národním zemědělským muzeem, Univerzitou Karlovou a Akademií věd ČR, která se uskutečnila ve dnech 13.–14. dubna 2023 v Národním zemědělském muzeu v Praze. Konference byla věnována jednomu ze zakladatelů a významných protagonistů vývoje Československé republiky 20. let dvacátého století Antonínu Švehlovi, který se významně zasloužil i o vznik řady kulturních a paměťových institucí – zemědělského muzea, zemědělské knihovny a zemědělského archivu. Nad konferencí měl záštitu premiér ČR Petr Fiala a předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil.

Za městskou část byly předneseny dva příspěvky – Hostivař ve Švehlově době a Život po životě (přednášející Marie Zdeňková, Pavlína Nejedlíková a Lukáš Berný). Výstupem z konference bude monografie o Antonínu Švehlovi, která vyjde v říjnu 2023. Součástí akce byl také fakultativní program „Vycházka Švehlovou Hostivaří“, kterou připravily kronikářky Marie Zdeňková a Pavlína Nejedlíková. Městská část věnovala na konferenci 50 ks knih Ulicemi Hostivaře a Horních Měcholup (vydáno 2022) a 50 ks publikací Život po životě, pomníky Antonínu Švehlovi (vydáno 2018). Vydání obou knih zajistila městská část Praha 15.

Vzniká samostatná příloha Kroniky městské části 2023 věnovaná této osobnosti.

V rámci Dnů Prahy 15 jsou připravovány další akce.

Stránka je postupně doplňována. Pokud máte nějaké dotazy či připomínky k obsahu, kontaktujte kronikářku Pavlínu Nejedlíkovou: pavlina.nejedlikova@praha15.cz