Případ Algera Hisse (19. díl - Raymond Feehan)

Dalším svědkem obžaloby byl odborník FBI na strojopisné dokumenty Raymond Feehan. Netrpělivým čtenářům můžeme dopředu prozradit, že závěr všech odborníků, co kdy Chambersem předložené dokumenty zkoumali, zněl, že byly napsané na Hissově psacím stroji. Tato část technického svědectví a její detailnější popis má význam především kvůli teorii, se kterou Hissovi zastánci přišli po skončení procesu, kdy se začalo mluvit o „podvodu prostřednictvím psacího stroje.“ Netrpělivý čtenář může tuto kapitolu procesu přeskočit, ale připraví se o několik detailů, o kterých bude řeč později.

Úvodem několik poznámek k dnešním čtenářům, z nichž velká většina již pravděpodobně nezažila mechanické psací stroje. Na rozdíl od psaní na počítačích, psací stroj měl jedinou danou velikost písma a jeden jediný font. Ovšem každý výrobce psacích strojů ve svých modelech z jednotlivých let prováděl drobné změny ve velikosti a stylu písmen. A stejně, jako dnes existují odborníci na automobily nebo modely vojenské techniky, kteří dovedou podle různých drobných detailů rozeznat nejen jaký výrobce daný kus vyrobil, ale často i kde a kdy byl vyroben, existovali lidé, kteří se podívali na list strojopisně popsaného papíru a s velkou dávkou jistoty řekli: tohle bylo napsáno na stroji Smith-Corona, model Prezident z roku 1941, protože to je jediný model, který používal tenhle tvar písmene C, tohle m a takové h.

Mechanické psací stroje měly velké množství pohyblivých součástek, které se používáním opotřebovávaly a maličko uvolňovaly. Ať už při psaní samotném nebo při další manipulaci s psacím strojem. Člověk píšící na stroji někdy udeří do dvou kláves současně, takže se dvě litery srazí a maličko se poškodí nebo ohnou. Během let užívání se tak u každého psacího stroje rozvinou tyto individuální charakteristiky a poškození liter, podle kterého se dá při podrobném zkoumání říct, že dva dokumenty byly psány na stejném stroji. S podobnou dávkou jistoty, jako při srovnávání otisků prstů.

Každý člověk také píše trochu odlišným stylem a odborníci jako Feehan dokázali podle toho, která písmena byla obtisknuta silněji a která slaběji například určit, jestli byl člověk, který daný dokument na stroji naťukal, pravák nebo levák, jestli byl malý nebo vysoký a nakonec při větším množství dokumentů i odhadnout, jestli se nejedná o stejného člověka.

K Feehanovu svědectví. Představil se porotě jako kriminální odborník na strojopisné dokumenty, který pracoval na velké řadě případů a mnohokrát již před soudy svědčil. K tomuto případu ho povolali velmi narychlo během posledních dnů velké poroty, kdy psací stroj ještě nebyl nalezen. Měl tedy provést expertízu na základě porovnání Chambersem předložených dokumentů s dokumenty, o kterých bylo s jistotou zjištěno, že vznikly na Hissově psacím stroji.

Tyto dokumenty byly čtyři.

Byl to dopis, který psala sestra paní Hissové v roce 1931.

Dále to byl obsáhlý popis charakteru syna paní Hissové, který paní Hissová přiložila k jeho přihlášce na soukromou školu.

Paní Hissová byla předsedkyní Bryn Mawr alumini association ve Washingtonu v letech 1936 a 1937 a našla se výroční zpráva, kterou v květnu 1937 napsala na psacím stroji Woodstock.

Nakonec to byla přihláška paní Hissové, kterou v roce 1937 poslala University of Maryland na kurz anorganické chemie.

Alger Hiss na stroji psát neuměl a tak ho nepoužíval. Dopisy psal výhradně rukou. Na stroji psala u Hissových manželka.

Otázka tedy byla, jestli byly tyto dokumenty a Chambersovi špionážní dokumenty napsány na stejném psacím stroji. Aby na otázku odpověděl, použil Feehan standartní postup. Nechal si kopie dokumentů několikanásobně zvětšit, vzal si lupu a hledal s ní drobné nedokonalosti v písmenech. A vskutku našel deset těchto shodných znaků. Například:

Ve slově „together“ písmeno malé g, jehož spodní část by na literách, které právě vyšly z továrny tvořila dokonalá elipsa byl viditelný průhyb poškozením. Písmeno malé e, kde je v dokonalém stavu vidět mezera, je zdeformované tak, že mezera zaniká. Tyto deformace vznikly pravděpodobně tím způsobem, že někdo stisknul dvě klávesy současně a litery do sebe narazily.

Ve slově „aplication“ je vidět, že malé i je vždy položeno o něco níže, než ostatní písmena na stejném řádku. A písmeno malé o netvoří dokonalý kroužek, ale je vždy o něco tenčí na jedné straně a o něco tlustší na druhé straně.

Feehan porotě popsal a názorně ukázal na zvětšených dokumentech deset typografických zvláštností, které se opakovaly ve všech Hissových srovnávacích listinách.

Poté si nechal zvětšit špionážní dokumenty a nalezl v nich deset stejných nedokonalostí. Prohnutou spodní část písmene g, zdeformované písmeno e, písmeno i položené na řádce o něco níže než ostatní písmena, tlustší a tenčí písmeno o.

Pravděpodobnost, že dva různé psací stroje budou mít deset stejných vad písmen je přibližně jedna ku deseti miliardám. Feehanův odborný závěr tedy je, že všechny dokumenty byly napsány na stejném psacím stroji.

Se zmiňovaným vyloučením jednoho dokumentu tedy všichni v tento moment přijali jako fakt, že 64 stran špionážních materiálů bylo napsáno na domácím psacím stroji Hissových.

Během prvního soudu Lloyd Paul Stryker při křížovém výslechu nepoložil Feehanovi jedinou otázku. Při druhém soudu Hissovi právníci položili jen několik doplňujících otázek, které neměly na vyznění svědectví a závěr žádný dopad. Otevřeně při tom uznali jako fakt, že všechny dokumenty vznikly na domácím psacím stroji Hissových typ Woodstock N23OO99.

Feehan mluvil jednoduše a bez technického žargonu a jeho svědectví v obou případech netrvalo ani dvacet minut. Postavil tedy obhajobu před otázku: jak mohlo 64 stran dokumentů připravených ke špionáži vzniknout na domácím psacím stroji nevinného člověka?

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.