Vznik Impéria (16. díl)

Problém pátý – spoutat nebo zlikvidovat soukromé podnikání?

Prezident Roosevelt měl ředitele rozpočtu, který nebyl v srdci podporovatelem New Dealu. Ten jednoho dne přinesl prezidentovi návrh rozpočtu na další rok. Byl to jeden z těch rozpočtů, o kterém prezident následně prohlásil: „Země a myslím že ani většina Kongresu, si dosud plně neuvědomují, jak velké sumy v příštím roce vydáme a kolik si státní pokladna bude muset vypůjčit.“

Na konci dokumentu připojil ředitel rozpočtu jeden odstavec, který v pozitivním duchu říkal, že navzdory těmto mimořádným útratám a aktivitám, která tato čísla indikují, vláda nikterak nemá v úmyslu pustit se do přímé konkurence se soukromým podnikáním.

Prezident se nad tímhle odstavcem chvíli zarazil a pak prohlásil: „Nejsem si jistý, jestli bychom tohle měli říkat.“

„Proč ne, pane prezidente?“

Prezident neodpověděl hned, ale jeden z jeho poradců, který byl přítomen, řekl: „Kdo ví, jestli nebudeme chtít převzít veškeré soukromé podnikání?“

Ředitel rozpočtu pohlédl na prezidenta a ten mu přikázal: „Ten odstavec vypustíme.“ A tak byl vypuštěn.

V té době bylo rozhodnutí stále na vážkách. Vláda, podle zákonů státu Delaware, nechala založit skupinu korporací s licencemi natolik vágními, že mohly převzít vlastnictví a řízení jakéhokoliv odvětví průmyslu. Strukturou se podobaly soukromým korporacím, pouze všechen jejich kapitál by byl poskytnutý vládou a vedoucí činovníci by byli jmenováni vládou. Proč byly vytvořené a k čemu měly sloužit nebylo nikdy vysvětleno. Po určitém čase byly zkrátka zapomenuty.

Obchod sám o sobě je mocí. Ve svobodném hospodářském systému je to jedna z autonomních mocí, která je obecně nepřátelská vůči rozšiřování vládní moci. Proto je jedním z terčů revoluční strany. V Rusku byl zlikvidován. To je nejpřímočařejší a nejjednodušší, ale nikoliv nejefektivnější způsob. Hospodářský systém je delikátním mechanismem. Navíc pokud se ho povede přimět ke spolupráci, může být velmi užitečný. V obchodním světě se vždy najde překvapivě velké množství těch, kteří se raději podrobí, než by odporovali, a i dost těch, které bychom mohli nazvat Quislingy kapitalismu. Ani Hitler ani Mussolini nepotřebovali zlikvidovat celou hospodářskou strukturu. Stačilo jim, když jí zbavili veškeré moci a podrobili si jí.

Jak vážně uvažoval New Deal nad možností likvidace soukromého podnikání se pravděpodobně nedozvíme. Zvolil totiž alternativní možnost, kterou bylo ho spoutat.

Ve své druhé výroční zprávě Kongresu prezident řekl: „V uplynulých měsících jsme naše občany žádali, aby se vzdali určitých svobod ve svých obchodních vztazích. Ale nabídli jsme jim za to ochranu, kterou jim stát může poskytnout proti vykořisťování ze strany jejich bližních.“

Ani podnikatelé nebyli žádáni, aby se vzdali svých svobod výměnou za nic. Co za ně dostali? Ochranu proti sobě samým pod dohledem Modrého orla.

Toto nebylo trvalé řešení. Modrý orel přišel a zase odešel. Generál Hugh Johnson, vznětlivý vedoucí NRA, prohlásil, že už byl stejně v posledním tažení, když mu Nejvyšší soud odsekl hlavu. Podnikání ovšem nebylo osvobozeno. Pouze se ukázalo, že jeden velký obojek pro celé hospodářství je příliš těžkopádný a nefunkční. Byly nalezeny lepší způsoby.

O dva roky později prezident řekl Kongresu: „Během dvaačtyřiceti měsíců jsme vytvořili nové nástroje veřejné moci.“ Kdo byl v opozici proti tomuto rozšíření vládní moci? Položil řečnickou otázku, na kterou si vzápětí odpověděl. Bezskrupulózní a sebestřední, ti, co představují sobeckost – pouze ti mu oponovali. Pak dodal: „Tato moc je v bezpečí v rukou lidové vlády. Nebyla v bezpečí v rukou politických loutek ekonomické autokracie. V takových rukou byla tato moc poutem pro svobody lidu.“

Zde máme, možná podvědomě, kompletní vyjádření revolučního principu. Není to otázka zákona. Je to otázka moci. Musí dojít k transferu moci. Prezident nemluvil o zákonech, ale o nových nástrojích moci, které by spoutat svobody lidu, kdyby někdy padly do špatných rukou. Co tedy vláda udělala? Místo toho, aby zákony omezila moc těch, které nazvala ekonomickou autokracií, vláda sama na sebe převzala jejich moc.