8 rad, kterak udržet při životě akumulátor

A je to tady – přišly teploty pod nulou. Nemusíte sledovat předpověď počasí, kupovat si meteo stanici, ani vyhlížet z okna a odhadovat námrazu na oknech aut. Stačí jen ráno poslouchat zvuk úmorně trápeného motoru, který ne a ne naskočit, až startér ze sebe vydá poslední zachraptění, po němž následuje ticho. To je ten okamžik – zima přišla. A s ní bolestivé období pro řidiče i jejich akumulátory. Lze je ochránit? Na to společně hledali odpověď odborníci ÚAMK a sesterského německého automotoklubu ADAC. Jaké mají pro motoristy rady?

Začněme faktem, že pro akumulátor není horšího období než právě nastoupivší zima. Experti ÚAMK potvrzují – řečené platí, ovšem jen ve dvou případech. Za prvé, pakliže baterie není v dobré kondici. Druhý případ, jakmile klesne teplota pod hranici mínus 10 stupňů Celsia.

Tedy pokud jste si akumulátor před zimou nechali zkontrolovat a nabít v odborném zařízení nebo autoservisu, a nejste delší dobu v mrazech až do mínus 20 stupňů Celsia, neměly by vás očekávat ani za obvyklého průběhu české zimy, vážnější starosti.

Pakliže jste si zmíněné doporučení odborníků nevzali k srdci, budete se muset během nadcházející zimy o svůj akumulátor přece jen starat. Jak? Odborníci ÚAMK a ADAC sestavili osm praktických rad, co všechno je na místě udělat, abyste se nezařadili mezi ty motoristy, kteří jednoho rána jen bezmocně otáčejí klíček v zapalování, a ono – nic.

rada – „Poslouchejte“, co se vám baterie snaží říct.

Není zvlášť „upovídaná“, přesto motoristovi mnohé naznačí dřív, než vypoví službu. Akumulátor obvykle nepřestane fungovat z minuty na minutu. Této nejhorší situaci předchází hned několik varovných signálů. Je jím například pomalé protáčení motoru při startu. Stejně tak je příznakem budoucích problémů kolísání intenzity paprsku světlometů, vnitřního osvětlení ve vozidle nebo podsvícení přístrojové desky atd. Řeč je o kolísání napětí. Recept na řešení? Ještě je čas nabít akumulátor, a pokud je jinak v dobré kondici, přečká s vámi nadcházející zimu. Nabití ale nesmíte odkládat.

rada – Znáte napětí v akumulátoru?

Jistě, chápeme, proč vy se máte starat o nějaké napětí akumulátoru, když vás prodavač ujistil, že jste si koupili bezúdržbový akumulátor? V čem je problém? V onom slově – bezúdržbový? Vztahuje výhradně na hustotu elektrolitu uvnitř akumulátoru. Ten vskutku na rozdíl od minulosti nemusíte kontrolovat, a tedy dolévat destilovanou vodu. Potud tedy máte bezúdržbovou baterii. Ve všech ostatních ohledech vyžaduje vaši údržbu. Konkrétně jde o nezbytnost kontroly napětí. Tady vstupuje do hry potřeba pořídit si byť jednoduchou nabíječku (v ceně pod 1000 Kč), která samozřejmě také měří napětí. Za hranici se považuje hodnota 12,6 – 12,5 V (plně nabitá baterie má klidové napětí až 12,7 V). „Nepřekročitelnou“ je hranice 12,2 V, kdy dochází ke krystalizaci síranu olovnatého, který se váže k elektrodám, tedy následuje tak zvaná sulfatace. V takový okamžik je nezbytné nejen znát napětí, ale připojit akumulátor na nabíječku. Ty s automatickým programem samy přestanou s nabíjením a situace je zachráněna. Jistě, musíte si pořídit přístroj a čas od času, za velkých mrazů častěji, změřit napětí. Po pravdě dodáme, že u moderních vozidel dokonce někdy chvíli trvá, než motorista vůbec najde baterii v motorovém prostoru. Nicméně, to se vám rozhodně neztratí.

rada – Velký mráz užírá kapacitu.

Jestliže jsme jako to první poradili „naslouchat“ baterii, pak teď přichází okamžik na radu: sledujte počasí a třeba teploměr za oknem. Za běžných zimních teplot asi do - 10 st. Celsia, nemají nabité a v dobrém stavu baterie problémy. Něco jiného je hlubší mráz pod touto hranicí. Tam ztráta kapacity může dosahovat až 30 %. Při - 20 st. Celsia je to až 40 %, při - 30 st. Celsia asi 50 %. Za hlubokého mrazu se snižuje pohyblivost iontů elektrolytu vinou hustoty tekutiny v baterii. Takže rada zní, sledovat počasí a pokud to jde, chránit před mrazy baterii, případně počítat s úbytkem její kapacity a mít připravené startovací kabely či jinou pomoc.

rada – Dáváte jí rány? Pozor, vrátí vám to.

V tomhle je akumulátor jako člověk: dáte mu ránu, vrátí vám to. Klidně i knokautuje - už nenastartujete. A za co taková pomsta? Například rozhodně v zimě nezapínat elektrické spotřebiče, jako světlomety, vyhřívání oken nebo sedaček, ale dokonce i autorádio ještě před startem motoru. Druhou takovou ránou, kterou nemusí akumulátor ustát, jsou opakované neúspěšné starty. Ovšem baterie si „pamatuje“ i to, že jste se o ni nikdy vůbec nestarali. Nechali ji zašpiněnou, plnou prachu, mastnoty, bláta nebo vody. Takto zaneřáděné kontakty, řeknete drobnosti, zvyšují samovybíjení.

rada – Za roh jděte pěšky.

Jinak řečeno, jezdíte-li v zimě málo, a ještě k tomu se vydáváte jen na krátké trasy, akumulátor trpí. Takže krátké cesty za roh do samoobsluhy vynechejte, raději se protáhněte. Na podobné pár set metrové trase nedostane baterie šanci, aby se za pomoci alternátoru nabila. Názory odborníků se opět liší na to, jak dlouhá je nezbytná jízda, aby alternátor baterii nabil. Nejčastěji se uvádí, že k tomu dochází po zhruba 15 ujetých kilometrech.

rada – Roztlačíme ho? Ale jděte!

Auto se prostě nerozjelo. Co teď? Kdo má ještě z mládí v krvi praxi roztlačování auta, ať na něj rychle zapomene. U moderních automobilů může následovat: spálení katalyzátoru, v horším případě poškození rozvodového řemene či řetězu s následným střetem ventilů s písty. Značka, generální oprava motoru na dohled. Ani roztahování jiným vozem není ideálním řešením. Když už je situace jinak neřešitelná, roztahujeme „mrtvé“ auto malou rychlostí, jemně v něm řadíme druhý převodový stupeň a před uvolněním spojky začneme startovat. Tak snížíme ráz do motoru při záběru spojky. Mnohem méně jsou pro takovouto nouzovou operaci vhodné diesely. Máme lepší radu, tu další…

rada – Kupte si startovací kabely.

Záchranou, doslova pupeční šňůrou jsou za nejhorší situace, kdy prostě nenastartujete, startovací kabely. Má to ale dvě podmínky – koupit ty kvalitní a umět je správně použít. První krok, koupě. Nehleďte tolik na cenu, jako na kvalitu. O té napoví i laikovi dvojí: že má výrobek evropský certifikát a svazek drátů kabelu je dostatečně silný. Vždy volte ten silnější.

A nyní, jak správně použít startovací kabely. Připojujeme je následovně: nejdříve na plusový pól oživovaného vozu a poté na + pól „zachránce“ přijde červený kabel. Poté následuje mínusový kabel na akumulátor zachránce a druhý konec mínusové kabelu, tedy jeho svorku, na kovový díl motoru zachraňovaného. Pak následuje startování. Nemá být delší než 10 sekund a mezi jednotlivými starty je na místě zvolit asi půlminutové přestávky.

rada – Trocha tepla a hudby pomůže.

Vážně to může zabrat. Nemáte-li žádnou jinou volbu, může být vaším pomocníkem teplo. Pokud není baterie zcela vybitá, ale vůz nestartuje, přijde na řadu jeden za dvou posledních pokusů (jestliže nemáte startovací kabely). První: vůz dostat například do kryté garáže a tam ho nechat pookřát. Dokonce i láhev s horkou vodou umístěná na 10 minut k akumulátoru pod kapotou může mít určitý efekt. A expertu obou autoklubů přidávají na závěr ještě jeden „fígl“. Těsně před startem pustit rádio. Samozřejmě nejde o hudbu, ale o to, že při zapnutí rádia anebo světlometů těsně před startováním dojde k jemnému zahřátí akumulátoru malým odběrem proudu. Snad to jako poslední záchrana vyjde. Držíme vám palce.