Ruské zlato, jeho zdroje a výhledy

Produkce zlata v Ruské federaci se za posledních 20 let ztrojnásobila. Země tak zaujímá třetí místo na světě v tomto odvětví. Díky konjunktuře na světovém trhu zlata se daří ruským firmám těžícím zlato investovat do dalšího rozvoje těžby i zpracování. Výhodou pro ně je, že se zlato prodává za devizy na světových trzích, zatímco veškeré náklady mají pouze v rublech. Podle Ruského statistického úřadu (Rosstat) vzrostla domácí produkce zlata v roce 2019 o 17% ve srovnání s předchozím rokem. Podle údajů Svazu průmyslu zlata se ho v roce 2019 vyrobilo 350 tun, přičemž toto odvětví od roku 2017 stále intenzivně roste. Roste i export zlata – v roce 2019 to bylo 116 tun ve srovnání s 13,8 tunami v roce 2018. Ložiska zlata se nacházejí především na Sibiři, přičemž ale některé ruské firmy působí i v zahraničí.

Nejdůležitější je první desítka firem, která ovládá 67% trhu a určuje směry rozvoje odvětví. Nejúspěšnější firma Poljus, která má druhé největší zásoby zlata na světě, zvýšila vloni produkci o 16% na 88,3 tuny. Druhá firma v Rusku – Polimetal - zvýšila vloni produkci o 8% na 40,9 tuny zlata. Třetí firma v pořadí Norgold zvýšila vloni produkci o 15% na 32,4 tuny zlata. Růst produkce je dán předchozími investicemi do rozvoje ložisek a geologického průzkumu. Například firma Norgold investovala v loňském roce do geologického průzkumu 46,1 mil. USD. Firma Poljus postavila v předstihu zpracovatelský závod na teprve otevíraném ložisku. Dochází rovněž k modernizaci technologií. Jednou z velkých problémů dalšího růstu těžby zlata jsou státem chráněné přírodní rezervace. Z toho důvodu je například jen ve Sverdlovské oblasti blokováno přes 200 žádostí o průzkumné licence. Dalším „zakázaným územím“ jsou podle zákona z roku 2013 „rozsáhlé plochy lesů a porostů, které slouží k udržování půdy před erozí“. Takže paradoxně firma sice může obdržet průzkumnou licenci, ale zároveň dostane zákaz v daném terénu provádět technické práce.

Vliv koronavirové krize se projevuje na odvětví produkce zlata dvojím způsobem. Z jedné strany se na ceně zlata pozitivně projevují aktivity přijímané mezinárodním bankovním sektorem. Z druhé strany naopak přijatá sanitární opatření mají negativní vliv na tempa těžby. Na některých ložiscích musely být dokonce celé kolektivy dány do karantény. Odvětví hodně závisí na zahraničním vybavení. Při současném propadu kurzu rublu se zdražil servis tohoto zařízení o cca 20%. To povede, hlavně u menších firem, k pozastavení investic a celkově ke snaze nahradit zahraniční dodavatele domácími výrobci. Velcí hráči si však dokážou díky své ekonomické významnosti prosadit, že si potřebné technologie vybírají pouze podle jejich kvality, bez ohledu na vládou požadované domácí výrobce. Výhodou českých výrobců těžebních a hutnických technologií je, že si postupně budují své dceřinné firmy v Rusku a mohou tak nabízet své výrobky bez postihování tzv. „náhradou exportu“.

Autor: M. Vlastník, GK Jekatěrinburg