Rozhovor ministryně financí pro magazín Galerie Harfa

Rozhovor s Alenou Schillerovou, ministryní financí
Galerie Harfa, květen 2019

„Strážkyně“ státní kasy musí mít tři základní vlastnosti. Umět hospodařit. Stát nohama na zemi. Umět říkat ne. Kolegové o ní tvrdí, že jak je v osobním jednání milá, tak umí být pragmatická. S Alenou Schillerovou jsme si v Culinary Aroma v Galerii Harfa povídali o tom, že osobní čas je pro ni nedostatkovým zbožím.

Práci ministra si člověk představuje jako sled jednání…

A přesně tak to je. Pravidelná jednání vlády, koaliční rady, zasedání parlamentu a senátu, na kterých musím být, do toho měsíční porady ministrů financí zemí EU, setkání s velvyslanci, hejtmany, starosty.

Jde si to nějak zpříjemnit?

Začala jsem vyjíždět do regionů. Vybírám si místa a města, kde je něco zajímavého, k čemu mohu svou návštěvou přitáhnout pozornost, podpořit povědomí o tom místě nebo podpořit zajímavý nápad. Díky tomu poznávám zajímavé lidi.

Můžete jednání vést jinde, než na ministerstvu?

Párkrát do roka si dopřeji pracovní snídani nebo oběd v restauraci. Většinou ale vedu jednání o vážných tématech a věcech a ty by nebylo dobré vést ve veřejných prostorách. Vyžadují soustředění a podléhají protokolu.

Jako ministryně financí musíte možná víc než kdo jiný umět říkat ne.

Je to tak. Státní kasa není bezedná. Musím se řídit prioritami stanovenými vládou, plánovat investice do zvelebení této země, do zlepšování života seniorů a učitelů, snažit se vyhovět požadavkům ministrů, ale pak nastane chvíle, kdy už není odkud brát a pak musíte říct ne, nedám, protože nemám.

Ve své vrcholně manažerské funkci musíte mít dobrý odhad na lidi…

Nejsem paranoidní, nepřistupuji k lidem s nedůvěrou a podezíravostí, ale samozřejmě nejsem naivní a dokážu díky životním a pracovním zkušenostem odhadnout, jestli se mnou někdo hraje hru nebo jedná na rovinu. Při každém jednání se ale snažím být konstruktivní.

Nedávají vám někdy kolegové najevo, že jako žena na ministerskou pozici nemáte?

Tohle jsem nezažila nikdy. Když jsem pracovala na finanční správě, bylo tam 80 procent žen, muži se do té klasické úřednické práce moc nehrnuli a s nadsázkou jsme říkaly: Hlavně aby se v rámci rovných možností neozvali muži a nechtěli naše pozice (smích). Víte, já jsem toho názoru, že je jedno, jestli tu kterou práci vykonává muž nebo žena, jde o to, jak kvalitně a s jakým nasazením ji dělá.

Jak odpočíváte? Umíte mezi jednáními vypnout?

Umím, ale většinou na to nemám čas (smích). Proto se snažím cvičit. Nebo si občas dopřát půlhodinku na čerstvém vzduchu. Projít se, nemluvit, a člověk rychle dobije baterky.