Jak velkou hrozbou je Argentina v čele zemí G20?

Je červen 2016 a zdá se, že argentinskému prezidentovi Mauriciu Macrimu situace přeje. Právě bylo schváleno, že v roce 2018 se Argentina ujme předsednictví G20. Americké prezidentské soupeření se rozpaluje, ale zdá se téměř jisté, že Hillary Clintonová získá demokratickou nominaci a zamíří k listopadovému vítězství. Macri optimisticky očekává, že svou mezinárodní agendu bude prosazovat s podobně smýšlejícím spojencem.

Rychlý střih do dneška. Macri musí lomit rukama nad mezinárodními okolnostmi, které jsou mnohem náročnější, než zřejmě předpokládal. Přesto co se týče nadcházejícího argentinského předsednictví G20, není vše ztraceno.

Jistěže, vyrovnat se s prezidentem USA Donaldem Trumpem a jeho programem „Ameriky na prvním místě“ nebude snadné. Minulý měsíc už se Trumpovi na summitu G20 v Hamburku podařilo odříznout se od ostatních 19 lídrů, včetně Macriho, když si stál za svým rozhodnutím odstoupit od pařížské klimatické dohody – ujednání, jejž prakticky celé mezinárodní společenství považuje za nezvratné.

Trump rovněž požaduje nové sjednání Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Tento proces, který začíná tento měsíc, nebude pravděpodobně dovršen rychle, a pokud se k němu přistoupí nešikovně, mohl by narušit vztahy USA s Mexikem a Kanadou, členy G20.

Brexit a další rizika

Trump navíc není jediným faktorem mimo Macriho kontrolu, který může zasáhnout jeho schopnost zvládnout předsednictví G20. Je značně pravděpodobné, že ve stanovené lhůtě nebudou dokončena jednání o brexitu, a tak přijde na řadu scénář „žádná dohoda“, který vyvolá vážný ekonomický šok pro Británii a možná i kontinentální Evropu. Destabilizační důsledky sahající daleko za hranice jednotlivých států by mohly mít i četné konflikty na Středním východě, rozvíjející se humanitární katastrofy v Africe a zhoršující se situace ve Venezuele.

Dalším zdrojem nejistoty jsou nadcházející volby v latinskoamerických členských státech G20. Argentinu letos v říjnu čekají volby do zákonodárného sboru a v Mexiku a Brazílii proběhnou příští rok prezidentské volby; očekává se, že se bude dařit populistickým kandidátům.

Co tedy může Macri dělat, aby maximalizoval šance Argentiny na úspěšné předsednictví G20? Pokud jde o Trumpa, může se pokusit zúročit jejich přátelství, které předchází jejich politickým kariérám. Tento vztah v sobě ovšem nese jistá rizika, kvůli otazníkům nad Trumpovými podnikatelskými vazbami v Argentině.

Slibnější je, že Macri může a měl by úzce spolupracovat se skupinami občanské společnosti a aktivisty, aby zajistil dostatečný prostor pro účast. V Hamburku bylo při násilných střetech s demonstranty zraněno téměř 200 policistů a německé pojišťovny dostaly účet ve výši 12 milionů eur. Argentinská jednotka G20 musí uznat možnost nepokojů, zejména vzhledem k neoblíbenosti některých úsporných opatření vlády, které už vedly k masovým protestům.

Živá voda pro Mercosur?

Obecněji argentinské předsednictví G20 zůstává významnou příležitostí k prosazování Macriho zahraničněpolitické agendy, která klade důraz na mezinárodní spolupráci. Mexický prezident Enrique Pena Nieto má poslední rok v úřadu a brazilského prezidenta Michela Temera ochromují skandály, a tak by Macri mohl chtít nadnesením latinskoamerických perspektiv v G20 profilovat Argentinu jako regionálního lídra.

Takové vůdčí postavení by snad Macrimu umožnilo oživit sužovaný blok Mercosur, který sdružuje několik zemí Latinské Ameriky a mohl by podpořit národní snahy omezit chudobu rozvojem obchodu a investic. Toto úsilí – a širší argentinská agenda pro G20 – získá dodatečnou vzpruhu, pokud se v prosinci úspěšně dokončí jednání o obchodní dohodě mezi Evropskou unií a Mercosurem.

Argentina je také v dobrém postavení využít svého předsednictví v G20 k tomu, aby stavěla na klimatickém a energetickém plánu, jejž schválila G19 (bez USA). Macri vyhlásil rok 2017 za „rok obnovitelné energie“ a zavázal Argentinu, že do roku 2025 pokryje 20 % své poptávky po elektřině z obnovitelné energie.

Ambice v boji proti změnám klimatu

Kromě toho se teď argentinská vláda účastní Koalice vysokých ambicí, která byla nápomocná při zajištění pařížské klimatické dohody v roce 2015. Tato neformální skupina, složená ze zemí od Německa přes Brazílii po Marshallovy ostrovy, prohlásila svou oddanost dohodě za „neotřesitelnou“. Nadto byla Argentina první zemí, která v rámci pařížské dohody předložila ambicióznější národní plán boje proti změně klimatu.

Důvěryhodnosti, již tyto kroky – které samozřejmě musí dál posílit pokrok při plnění argentinských cílů v oblasti obnovitelné energie a omezování odlesňování – přinesly, by měl Macri využít k tomu, aby povzbudil ostatní země k revizi svých závazků. Načasování nemohlo být lepší. Jelikož aktuální soubor slibů je nedostatečný, neboť nárůst globální teploty neomezí v souladu s pařížským cílem „zřetelně pod dva stupně Celsia“, Organizace spojených národů v roce 2018 svolá zvláštní rozhovory, aby země pobídla k předložení ambicióznějších závazků do roku 2020.

Cíl vytvořit nízkouhlíkovou ekonomiku může také Argentina propojit se svými metami pro G20 v oblasti pracovních míst a technologií. Důležitou součástí snahy zkombinovat tyto agendy by bylo před summitem G20 v roce 2018 dokončit dlouhodobou argentinskou strategii nízkoemisního rozvoje. Vždyť pokrok v těchto strategiích – součást pařížské dohody – dává jasný signál investorům usilujícím o zmírnění rizik souvisejících se změnou klimatu a o využití nových příležitostí v oblasti obnovitelných zdrojů, elektrických vozidel a baterií.

Argentinské předsednictví G20 nepochybně ovlivní globální volatilita. Stejně tak jej ale ovlivní i úsilí samotné Argentiny. Chcete-li Macri maximalizovat šance na úspěch předsednictví, měl by se zaměřit na úzkou spolupráci s evropskými a latinskoamerickými spojenci Argentiny a zároveň upevňovat věrohodnost své vlády v otázkách, jež mají zásadní význam pro všechny.

Guy Edwards je vědecký pracovník a spoluředitel Klimatické a rozvojové laboratoře na americké Brownově univerzitě. Společně s J. Timmonsem Robertsem napsal knihu Fragmented Continent (Roztříštěný kontinent) s podtitulem Latinská Amerika a globální politika změny klimatu.

Copyright: Project Syndicate, 2017
www.project-syndicate.org