Ouninpohja aneb Horská dráha ve Finsku

Ouninpohjantie je pevná šotolinová cesta na jihu Finska, kterou místní běžně používají. Musí si jen dát pozor na jemný štěrk po krajnicích, mnoho horizontů a samozřejmě rychlostní limit. Jednou za rok tu ale limity neplatí. Během Rally Finsko krajnice obklopí davy fanoušků a tato na první pohled obyčejná silnice se promění v rychlostní zkoušku známou jako Ouninpohja.

Je to jedna z těch erzet, která stejně jako Col de Turini při Rallye Monte-Carlo či Fafe v Portugalsku patří k významným místům kultury motorsportu. Fanoušci se sem vydávají i ve volném čase, jen aby se po ikonické šotolině projeli vlastním vozem a pocítili alespoň část toho, co jejich oblíbení jezdci, kteří se tu na některých místech řítí rychlostmi přes 180 km/h. Finská rally je totiž i přes svůj šotolinový povrch tou nejrychlejší z celého kalendáře.

Není navíc jen nejrychlejší, ale má i nejvíce skoků. I proto se jí říká Rally 1000 skoků, což je variace na původní název Rally 1000 jezer. Odlepení kol od země tu posádky za celý závodní víkend napočítají stovky a několik desítek z nich čeká i na té nejslavnější rychlostní zkoušce Ouninpohja. Její nejdelší skok se nachází hned za rodinným domem s dřevěným obkladem natřeným nažluto. Podle něj má skok i své jméno – Yellow House Jump.

V ostrém závodním tempu dopadnou soutěžní speciály zpátky na pevnou zem až po několika desítkách metrů. Naměřený rekord tu má jezdec Markko Märtin, který v roce 2003 uletěl vzdálenost 57 metrů. Impozantní vzdálenost dělá z tohoto místa jeden z nejdelších skoků v kalendáři WRC. Podobně daleko se skáče například na portugalském Fafe, kde má však skok jiný profil.

Rozdíl je také v diváckém zážitku. Portugalská zkouška Fafe se jezdí převážně v otevřené krajině a fanoušci sledují jezdce skoro jako gladiátory v římském koloseu. Zážitek z Finska je mnohem intimnější. Skrze husté lesy není moc vidět, jen je slyšet blížící se rachot. A když se auto najednou vyřítí zpoza stromů, za pár sekund zase mizí z dohledu. Obojí má něco do sebe a stojí za vidění.

V osobním autě si tu v legálních rychlostech sice neskočíte, ale i tak je jízda zážitek. Profil trati je jako horská dráha s prudkými nájezdy na skoky. Někdy před sebou vidíte jen dva nebo tři horizonty a jen tušíte, že někde v hloubce mezi nimi musí být cesta, která je spojuje.

Není divu, že je tato silnice oblíbená i mimo soutěže rally. Jen se nenechte moc unést. Krajnice pro zkrácení zatáček sice vypadají lákavě a jezdci v nich ušetří i desetinu sekundy, ale osobnímu autu se líbit nebudou.