Otázky a odpovědi týkající se paktu o migraci a azylu

INDEX

Obecné otázky

A. Zabezpečení vnějších hranic

Robustní screening
Databáze Eurodac týkající se azylu a migrace
Řízení na hranicích a navracení
Krizové protokoly a opatření proti účelovému využívání

B. Rychlé a účinné postupy

Efektivní systém solidarity a odpovědnosti

Stálý rámec solidarity
Provozní a finanční podpora
Jasnější pravidla pro odpovědnost za žádosti o azyl
Zabránění druhotnému pohybu

Obecné otázky

Co je pakt o migraci a azylu?

Pakt o migraci a azylu, který byl přijat v červnu 2024 a je v platnosti od 12. června 2026, sestává z deseti legislativních návrhů, jejichž cílem je posílit a harmonizovat přístup EU k migraci a azylu. Stanoví pravidla a postupy pro pevný a spravedlivý evropský systém.

Od jeho přijetí se pravidla upravující azylový a migrační systém EU nadále vyvíjela, přičemž byly přijaty další právní předpisy týkající se bezpečných zemí původu a koncepce bezpečných třetích zemí. Pakt je rovněž doplněn novým nařízením o navracení, na němž se spolunormotvůrci dohodli v červnu 2026.

Pakt spolu s asertivnější diplomacií v oblasti migrace, přísnějšími kontrolami vnějších hranic, účinným navracením a podporou mobility pracovních sil a talentů otevírá novou kapitolu o migraci a azylu, jak je uvedeno v pětileté evropské strategii pro řízení azylu a migrace.

Název	Popis
1. Nařízení o prověřování a 2. Pozměňující nařízení za účelem usnadnění prověřování (ECRIS-TCN)	Stanoví jednotná pravidla pro EU s cílem zajistit, aby všechny osoby, které nelegálně vstoupí na území, byly podrobeny kontrolám totožnosti, bezpečnosti, zdraví a zranitelnosti.
3. Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR)	Stanoví jasná pravidla pro určení členského státu příslušného k posuzování žádostí o azyl a pro předcházení druhotnému pohybu žadatelů o azyl do jiných členských států, jakož i stálý, ale flexibilní „mechanismus solidarity“ mezi členskými státy s cílem vyvážit zátěž členských států, které jsou odpovědné za většinu žádostí o azyl.
4. Nařízení o azylovém řízení	Zavádí společný, spravedlivý a účinný postup pro rozhodování o žádostech o azyl a zároveň omezuje zneužívání a odstraňuje pobídky k druhotnému pohybu. Spolu s nařízením o řízení o navracení na hranicích rovněž zavádí povinné „řízení na hranicích“, podle něhož se vyřizování žádostí o azyl a navracení provádí na vnějších hranicích pro určité kategorie žadatelů.
5. Nařízení o krizových situacích a vyšší moci	Poskytuje rychlé protokoly pro krizové situace a účelové využívání migrace, které mají být doplněny operativní pomocí a financováním v případech nouze.
6. Nařízení o Eurodacu	Zřizuje interoperabilní databázi v oblasti azylu a migrace na podporu systému EU pro řízení azylu a migrace, posiluje řízení nelegální migrace a navracení, odhaluje druhotné pohyby a podporuje provádění nařízení o znovuusídlování a směrnice o dočasné ochraně.
7. Směrnice o podmínkách přijímání	Harmonizuje podmínky přijímání v celé EU, zajišťuje důstojné normy přijímání v celé EU a snižuje pobídky pro druhotný pohyb.
8. Kvalifikační nařízení	Harmonizuje normy ochrany v EU s cílem zajistit jednotné normy ochrany a práv přiznaných uprchlíkům a zabránit „azylovému nakupování“.
9. Nařízení o rámci pro znovuusídlování	Vytvoří společný rámec EU pro členské státy EU, aby mohly dobrovolně přesídlit uprchlíky ze zemí mimo území EU.
10. Nařízení o zřízení Agentury Evropské unie pro azyl	Zřizuje plnohodnotnou Agenturu Evropské unie pro azyl (EUAA), která je schopna poskytovat rychlou a plnou podporu členským státům za běžných podmínek i v dobách mimořádného tlaku.
11. Nařízení, kterým se stanoví seznam EU bezpečných zemí původu	Vytvořil vůbec první celounijní seznam bezpečných zemí původu pro urychlení žádostí o azyl. Zahrnuje kandidátské země EU (v současné době s výjimkou Ukrajiny vzhledem k útočné válce Ruska), jakož i Kosovo, Bangladéš, Kolumbii, Egypt, Indii, Maroko a Tunisko.
12. Nařízení, kterým se mění nařízení o azylovém řízení za účelem uplatňování koncepce bezpečné třetí země	Mění pravidla pro posuzování nepřípustnosti žádosti o azyl, pokud by žadatelé mohli získat účinnou ochranu ve třetí zemi, která je pro ně považována za bezpečnou. To členským státům umožňuje vyřizovat tyto žádosti o azyl rychleji a zároveň zachovat právní záruky pro žadatele a zajistit dodržování základních práv.

Co se stane dne 12. června 2026?

Od 12. června 2026 budou všechny právní předpisy přijaté v rámci Paktu o migraci a azylu platit v celé EU.

Provádění tohoto složitého souboru reforem však vyžaduje značnou právní a operativní práci. Členské státy budou i nadále přizpůsobovat a dolaďovat nové postupy i po 12. červnu, a to za trvalé podpory Komise a agentur EU.

Pakt o migraci a azylu stanoví rámec pro společný evropský systém na ochranu osob, které potřebují mezinárodní ochranu, posílení správy vnějších hranic EU a zajištění spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy. Zahrnuje pravidla a postupy pro řízení migrace za běžných okolností i v krizových situacích a v situacích účelového využívání migrantů. Stručně řečeno, provádění paktu přináší:

Bezpečnější vnější hranice: Všichni nelegální migranti jsou při příjezdu registrováni a procházejí důkladnými kontrolami totožnosti, bezpečností, zdravotními kontrolami a kontrolou zranitelnosti. Na osoby, které pravděpodobně nebudou potřebovat ochranu, představují bezpečnostní riziko nebo uvádějí orgány v omyl, se vztahuje zrychlené řízení na hranicích. Toto řízení umožňuje rychlé posouzení žádosti o azyl, a pokud je zamítnuta, rychlé navrácení, a to vše bez povolení ke vstupu na území Unie.

Všechny členské státy musí být schopny přijmout určitý počet žadatelů o azyl po dobu řízení na hranicích za přiměřených podmínek. Uplatňují se silné právní záruky a nezletilé osoby bez doprovodu jsou z řízení na hranicích vyňaty, pokud nepředstavují bezpečnostní hrozbu. Všechny členské státy musí zajistit nezávislé monitorování základních práv během prověřování a azylového řízení na hranicích.

Spravedlivá a přísná pravidla pro azyl a navracení: Nová pravidla zavádějí účinnější azylová řízení s kratšími lhůtami a přísnějšími pravidly pro zneužívající nebo následné žádosti. Tato pravidla jsou vyvážena důležitými zárukami práv jednotlivců, včetně bezplatného právního poradenství ve všech řízeních, se zvláštním důrazem na zranitelné skupiny. Nová pravidla rovněž stanoví celounijní normy pro podmínky přijímání a harmonizují kvalifikaci a práva osob požívajících mezinárodní ochrany.
Rovnováha mezi solidaritou a odpovědností: EU těží ze stálého povinného „mechanismu solidarity“, který má zajistit, aby členské státy, které čelí větším migračním tlakům, nebyly ponechány samy. V rámci nového systému přispívá každý členský stát flexibilně a může si zvolit druh solidarity, kterou poskytuje. Systém rovněž obsahuje účinná pravidla pro určení členského státu příslušného k vyřízení žádosti o azyl a pro odhalování druhotných pohybů a předcházení těmto pohybům.

Před Paktem	Nový pevný, spravedlivý a adaptabilní systém EU
Zabezpečení vnějších hranic
Žádná harmonizovaná registrace, prověřování nebo řízení na hranicích ve všech členských státech.	Povinné a jednotné zdravotní kontroly, kontroly totožnosti a bezpečnostní kontroly všech migrantů, kteří nelegálně překračují vnější hranice EU nebo jsou zadrženi na území členského státu v situaci neoprávněného pobytu. Povinné „řízení na hranicích“ pro osoby, u nichž je nepravděpodobné, že by potřebovaly mezinárodní ochranu, představovaly bezpečnostní riziko nebo uvedly orgány v omyl.
Žádné vyhrazené zdroje pro prověřování na vnějších hranicích a provádění řízení na hranicích.	Prověřování bude muset být dokončeno v omezeném časovém rámci: 7 dnů v případě prověřování na vnějších hranicích a 3 dny v případě prověřování osob zadržených na území členského státu. Rychlé nasměrování na příslušná řízení (řízení na hranicích, azylové řízení nebo řízení o navrácení).
Neexistence povinnosti zavést nezávislé monitorovací mechanismy k zajištění dodržování základních práv.	Povinnost zavést nezávislé sledování s cílem zajistit dodržování základních práv během prověřování a řízení na hranicích.
Rychlé a efektivní postupy
Současná rozdílná procesní opatření v členských státech.	Společná, spravedlivá a účinná řízení pro rozhodování o tom, zda udělit mezinárodní ochranu, a zároveň odstranění pobídek k neoprávněnému pohybu v rámci EU.
Flexibilní a rozdílná pravidla pro zneužívající nároky v jednotlivých členských státech, což vede k druhotnému pohybu.	Přísnější společná pravidla pro zneužívající nebo následné žádosti s lepší schopností sledovat pohyby prostřednictvím databáze Eurodac.
Bezplatná právní pomoc v prvním stupni.	Bezplatné právní poradenství ve všech fázích azylového řízení a zvláštní pozornost věnovaná zranitelným skupinám. Pokyny ke správní fázi řízení, včetně informací o právech a povinnostech, pomoc při podávání žádostí o azyl. Bezplatná právní pomoc a zastupování během odvolacího řízení.
Odlišné normy pro přijímání a žádná povinnost mít zavedeny pohotovostní plány, aby byla vždy zajištěna dostatečná přijímací kapacita.	Celounijní normy pro podmínky přijetí, lepší nástroje pro předcházení druhotnému pohybu a povinnost vypracovat pohotovostní plány.
Směs postupů napříč členskými státy, které vytvářejí pobídku k „azylovému nakupování“.	Harmonizovaná kritéria ochrany zajistí žadatelům stejnou šanci získat azyl za stejných podmínek bez ohledu na to, kde v EU žádají o azyl.
Účinný systém solidarity a odpovědnosti
Dobrovolná solidarita ad hoc.	Stálý „mechanismus solidarity s jasnými kroky k zajištění toho, aby členské státy, které čelí větším migračním tlakům, obdržely podporu, a zároveň k zajištění toho, aby si každý členský stát mohl zvolit druh solidarity, která má být poskytnuta.
Nejasné povinnosti žadatelů a neúčinná pravidla pro boj proti druhotnému pohybu.	Jasné povinnosti žadatelů podat žádost v členském státě prvního vstupu a zajištění toho, aby členský stát zůstal odpovědný za zpracování žádosti. Jasná pravidla pro prevenci/řešení druhotného pohybu žadatelů o azyl.
Krizové protokoly a opatření proti účelovému využívání
Neexistuje žádný zvláštní právní rámec, který by zajistil, aby členské státy mohly řešit krizové situace, včetně účelového využívání migrantů, nebo případy vyšší moci v oblasti azylu a migrace.	Nařízení o krizových situacích stanoví rychlé protokoly pro krizové situace, včetně účelového využívání migrace, a pro případy vyšší moci, které mají být doplněny operativní pomocí a financováním v mimořádných situacích.

Jak nový migrační a azylový systém pomůže řešit migrační výzvy?

EU má nyní jasná a společná pravidla pro zajištění spravedlivého a pevného systému řízení migrace. Tento pevný právní rámec rovněž zajišťuje, aby měl každý členský stát flexibilitu při řešení konkrétních problémů, jimž čelí, a zároveň zajišťuje, aby žádný členský stát nebyl pod tlakem sám.

EU bude i nadále usilovat o to, aby reagovala na konkrétní výzvy, které již existují nebo mohou v budoucnu vyvstat. Komise bude rovněž pokračovat v práci na operačním postupu a společně s agenturami EU bude podporovat členské státy při řízení migrace prostřednictvím cílených opatření.

Prioritou nové pětileté evropské strategie v oblasti azylu a migrace je navíc asertivnější diplomacie v oblasti migrace. To znamená spolupracovat s partnerskými zeměmi prostřednictvím nového přístupu, který začleňuje migraci do mezinárodních partnerství s cílem předcházet nelegálním odchodům, bojovat proti převaděčství migrantů, posílit spolupráci v oblasti zpětného přebírání osob a podporovat legální cesty podél tras. Zahrnuje nalezení synergií s dalšími oblastmi politiky, jako je obchod a víza, finanční podpora a získávání talentů, a využívání pákového efektu z těchto oblastí.

Zabezpečení vnějších hranic

Robustní screening

Jak funguje screening v rámci nového systému?

Nařízení o prověřování stanoví jednotná pravidla pro EU, aby se zajistilo, že osoby, které neoprávněně vstoupí na území, podstoupí kontroly totožnosti, bezpečnosti, zdraví a zranitelnosti a budou přesměrovány na příslušné řízení (řízení na hranicích, azylové řízení nebo řízení o navrácení). Prověřování se vztahuje i na osoby v schengenském prostoru, které by se vyhnuly kontrolám na vnějších hranicích.

Orgány členských států musí provádět povinné předběžné zdravotní kontroly a kontroly zranitelnosti a kontroly totožnosti a bezpečnostní kontroly všech státních příslušníků třetích zemí, kteří nelegálně překračují hranice EU, pokud jsou zadrženi na vnějších hranicích nebo na území. K tomu je zapotřebí krátkého časového rámce: 7 dnů v případě prověřování na vnějších hranicích a 3 dny v případě prověřování na území. Toto prověřování posiluje bezpečnost v schengenském prostoru, neboť zajistí, aby nelegální migranti, kteří jsou prověřováni, nepředstavovali žádnou hrozbu pro vnitřní bezpečnost. Prověřování rovněž pomáhá chránit veřejné zdraví a poskytovat migrantům léčbu v případě naléhavé nebo nezbytné potřeby.

Toto nařízení se vztahuje na všechny státy Schengenu, tj. všechny členské státy EU kromě Irska, a na čtyři země přidružené k Schengenu, konkrétně Norsko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Island.

Jak jsou zranitelné skupiny chráněny během screeningu?

Nové nařízení o prověřování by mělo zajistit rychlou identifikaci správného postupu vztahujícího se na osobu, která vstupuje na území EU, aniž by splňovala podmínky vstupu. Rychlejší určení vhodného postupu pomůže vyřizovat žádosti osob, které potřebují mezinárodní ochranu, a zranitelných osob vyžadujících zvláštní pomoc, a to i v případě, že mnoho osob přijede současně. Účelem zdravotních prohlídek je provést předběžné posouzení zdravotního stavu dané osoby za účelem ochrany veřejného zdraví a poskytnout jí léčbu v případě naléhavé nebo nezbytné potřeby.

Nařízení o prověřování rovněž zavádí předběžnou kontrolu zranitelnosti, kterou mají provádět vyškolení zaměstnanci. Tyto kontroly pomáhají určit, zda osoba může být osobou bez státní příslušnosti, obětí mučení nebo jiného nelidského či ponižujícího zacházení nebo zda má zvláštní potřeby. To umožní zranitelným osobám získat odpovídající ochranu v následném azylovém řízení nebo řízení o navrácení. Nová pravidla mají rovněž zvláštní záruky na ochranu nezletilých osob.

Všechny členské státy by měly mít zaveden nezávislý monitorovací mechanismus, který zvýší transparentnost a odpovědnost během prověřování a řízení na hranicích a zároveň podpoří dodržování základních práv.

Databáze Eurodac týkající se azylu a migrace

Co je nového v databázi Eurodac?

Nové nařízení o Eurodacu rozšiřuje identifikační databázi EU, podporuje orgány v boji proti nelegální migraci, sleduje druhotný pohyb a zlepšuje navracení nelegálních migrantů. Otisky prstů osob, které vstoupily nelegálně, zůstanou v systému po dobu pěti let, což umožní získat informace o osobách v systému po delší dobu. U žadatelů o azyl zůstává doba uskladnění 10 let.

Členské státy jsou povinny registrovat v systému Eurodac tyto kategorie osob: žadatelů o azyl; osoby, které překročily vnější hranici EU nelegálně; osoby vyloděné po pátrací a záchranné operaci, jakož i osoby, u nichž bylo zjištěno, že neoprávněně pobývají na území členského státu; osoby registrované k řízení o přijetí podle nařízení o znovuusídlování; osoby přesídlené v rámci vnitrostátního programu; a osoby požívající dočasné ochrany.

To pomůže usnadnit identifikaci jednotlivců a poskytne orgánům více informací, což umožní rychlejší azylové řízení a lepší odhalování druhotných pohybů.

Jaké jsou záruky pro nezletilé?

Zaznamenávání biometrických údajů nezletilých umožňuje orgánům tyto děti identifikovat, ale také pomáhá vysledovat pohřešované děti, které se mohly stát oběťmi obchodníků s lidmi a sexuálního vykořisťování.

Nové nařízení obsahuje další záruky pro nezletilé osoby, které jsou registrovány v systému Eurodac (tj. nezletilé osoby ve věku od 6 let), které umožňují ochranu dětí, jež mohou být odloučeny od svých rodin.

Nezletilé osobě bez doprovodu musí být po celou dobu snímání biometrických údajů přidělen zástupce nebo, pokud zástupce určen nebyl, osoba vyškolená k ochraně nejlepšího zájmu nezletilé osoby a jejího obecného blaha. Pokud nezletilou osobu doprovází dospělý rodinný příslušník, musí nezletilou osobu doprovázet při snímání biometrických údajů. Úředník odpovědný za snímání biometrických údajů nezletilé osoby by měl rovněž absolvovat odbornou přípravu, aby byla věnována dostatečná péče a aby bylo zaručeno, že proces bude vstřícný k dětem.

Řízení na hranicích a navracení

Co je řízení na hranicích?

Řízení na hranicích je druhem zrychleného azylového řízení, v jehož rámci žadatel zpravidla zůstává v pohraniční oblasti po dobu vyřizování žádosti.

Povinné řízení na hranicích se vztahuje na žadatele, u nichž bylo v rámci prověřování zjištěno, že: jsou státními příslušníky zemí s nízkou mírou uznaných žádostí o mezinárodní ochranu (? 20 %); nebo uvedení orgánů v omyl; nebo představuje hrozbu pro národní bezpečnost. V ostatních případech bude řádné azylové řízení probíhat na území členského státu.

Řízení na hranicích se uplatňuje po omezenou dobu. Může trvat pouze 12 týdnů a zahrnuje celé odvolací řízení. Tato lhůta může být prodloužena na 16 týdnů, pokud je žadatel přemístěn do jiného členského státu. To poskytuje dostatek času na řádné posouzení případů, které by v zásadě neměly být složité, a zajišťuje, aby osoby bez zákonného práva pobytu mohly být navráceny rychleji a důstojně.

Není-li během těchto dvanácti týdnů vydáno žádné rozhodnutí, jsou žadatelé postoupeni k řádnému azylovému řízení a je jim povolen vstup na území členského státu.

V případě zamítnutí žádosti v azylovém řízení na hranicích je státní příslušník třetí země přemístěn do řízení o navrácení na hranicích. Toto řízení může trvat nejvýše 12 týdnů za účelem rychlého návratu osob, které nemají právo pobývat v EU.

Jak budou během řízení na hranicích zaručena základní práva osob?

Během řízení na hranicích se uplatňují všechny nezbytné záruky a záruky.

Základní práva musí být vždy respektována. Listina základních práv Evropské unie se použije, pokud členské státy provádějí právo EU.

Zvláštní pozornost bude věnována podmínkám řízení na hranicích. V případě potřeby může Komise požádat agenturu EUAA, aby v rámci nového monitorovacího mechanismu agentury provedla monitorování ad hoc.

Pokud podmínky přijetí nezletilých osob a jejich rodinných příslušníků nejsou přiměřené, mělo by být řízení na hranicích pro rodiny s nezletilými osobami na základě doporučení Komise pozastaveno.

Kde bude umístěna infrastruktura pro řízení na hranicích?

Pojem „přiměřená kapacita“ vyžaduje, aby členské státy vytvořily přijímací kapacitu a lidské zdroje, včetně kvalifikovaných a dobře vyškolených pracovníků, které jsou povinny v daném okamžiku posoudit určený počet žádostí, na něž se vztahuje azylové řízení a řízení o navrácení na hranicích, za přiměřených podmínek.

Ačkoli by řízení na hranicích mělo být zpravidla prováděno na hranicích nebo v tranzitních prostorech, členské státy mají v případě potřeby flexibilitu při provádění řízení na hranicích v místech na jejich území.

Členské státy vynaložily značné úsilí na zavedení nezbytné infrastruktury, aby měly odpovídající kapacitu k zajištění řádného fungování řízení na hranicích. Všechny členské státy určily místa pro řízení na hranicích, která se obvykle nacházejí na vnějších hranicích nebo v jejich blízkosti (námořní, pozemní nebo letištní).

Budou žadatelé o azyl zadrženi během řízení na hranicích?

Zajištění lze uplatnit v řízeních na hranicích za okolností stanovených právními předpisy, ale členské státy nemohou automaticky uložit zajištění žadatelům o mezinárodní ochranu.

Zajištění lze uplatnit pouze v souladu se zárukami stanovenými ve směrnici o podmínkách přijímání – to znamená, že může být použito pouze tehdy, pokud se na základě individuálního posouzení ukáže jako nezbytné a přiměřené, jako krajní opatření, pokud nejsou možná mírnější donucovací opatření, a s výhradou soudního přezkumu.

Byly vypracovány pokyny týkající se alternativ k zadržení.

Co jsou „bezpečné země původu“?

Nařízení o azylovém řízení stanovilo právní základ pro uplatňování koncepce bezpečné země původu. Podle toho se předpokládá, že žadatelé ze zemí považovaných za bezpečné země původu mají dostatečnou ochranu před rizikem pronásledování nebo závažného porušování jejich základních práv v jejich zemích původu. Země mimo EU mohou být označeny za bezpečné země původu pouze tehdy, pokud splňují vysokou prahovou hodnotu bezpečnosti.

Členské státy by měly posuzovat žádosti o mezinárodní ochranu podané žadateli z bezpečných zemí původu v rámci zrychleného řízení nebo se tak mohou rozhodnout v rámci řízení na hranicích.

V únoru 2026 přijaly Evropský parlament a Rada EU první seznam EU bezpečných zemí původu, který zahrnuje kandidátské země EU (v současné době s výjimkou Ukrajiny vzhledem k útočné válce Ruska), u nichž se má za to, že splňují kritéria pro označení za bezpečné země původu v rámci své cesty k členství v EU, jakož i Kosovo, Bangladéš, Kolumbii, Egypt, Indii, Maroko a Tunisko.

Co jsou „bezpečné třetí země“?

Koncepce bezpečné třetí země umožňuje členským státům považovat žádost o azyl za nepřípustnou, pokud by žadatelé mohli získat účinnou ochranu ve třetí zemi, jejímž nejsou státními příslušníky, ale tato ochrana je pro ně považována za bezpečnou.

Země mimo EU mohou být označeny za bezpečné třetí země pouze tehdy, pokud splňují zvláštní bezpečnostní kritéria.

Kritéria pro uplatňování koncepce bezpečné třetí země byla v roce 2026 revidována. Členské státy budou mít větší flexibilitu a budou moci uplatňovat koncepci bezpečné třetí země, pokud bude splněno jedno z těchto tří kritérií stanovených v nařízení o azylovém řízení:

existuje vazba mezi žadatelem o azyl a bezpečnou třetí zemí;
Žadatel o azyl projížděl před vstupem do EU bezpečnou třetí zemí;
Neexistuje-li žádné spojení nebo průjezd, existuje dohoda nebo ujednání s bezpečnou třetí zemí obsahující záruky pro žadatele o azyl přemístěné do této země, zejména posouzení opodstatněnosti žádosti o účinnou ochranu. Tato možnost se nevztahuje na nezletilé osoby bez doprovodu.

Zůstávají zachovány silné záruky. Podle práva EU lze třetí země považovat za bezpečné pouze tehdy, pokud jejich vnitrostátní systémy mohou zpracovávat žádosti a v případě potřeby poskytovat účinnou ochranu, která zajistí ochranu před navracením a absencí rizika pronásledování, ohrožení života nebo nelidského či ponižujícího zacházení.

Nová pravidla pomohou členským státům rychleji vyřizovat žádosti o azyl, sníží tlak na azylové systémy a omezí pobídky k nelegální migraci do EU a zároveň zachovají právní záruky pro žadatele a zajistí dodržování základních práv.

Jak zefektivníme navracení v rámci řízení o navrácení na hranicích?

Navracení se týká státních příslušníků třetích zemí, kteří nemají zákonné právo pobytu v EU poté, co obdrželi rozhodnutí o navrácení v jednom z členských států.

Podle nového systému by rozhodnutí o navrácení mělo být vydáváno společně se zamítavým rozhodnutím o azylu a odvolání by měla být vyřizována ve stejných lhůtách.

Jakmile tedy osoba obdrží zamítavé rozhodnutí v azylovém řízení na hranicích, obdrží rovněž rozhodnutí o navrácení a bude převedena do části řízení na hranicích týkající se navrácení. Tím se zajistí bezproblémová vazba mezi azylovým řízením a procesem navracení na hranicích, která by za normálních okolností neměla trvat celkem déle než 24 týdnů. Mezi orgány zapojenými do tohoto procesu existuje kontinuita, která pomáhá předcházet situacím, kdy osoba uprchne.

Členské státy pracovaly na zavedení nezbytných systémů a praktických opatření k zajištění rychlého navracení osob. To zahrnuje zřízení účinných struktur pro poradenství v oblasti navracení, opatření k zabránění skrývání se a praktická opatření k zajištění toho, aby bylo možné získat cestovní doklady od příslušné třetí země návratu.

Na operativní úrovni poskytuje agentura Frontex podporu ve všech fázích procesu navracení (před návratem, návratové operace a po návratu včetně podpory při opětovném začlenění). Koordinátor EU pro navracení spojuje různé složky návratové politiky EU, podporuje její důsledné a soudržné provádění a bude dohlížet na vytvoření společného systému EU pro navracení.

Krizové protokoly a opatření proti účelovému využívání

Co je krizová situace? Jak je definována?

Nařízení definuje krizovou situaci jako výjimečnou situaci hromadných příjezdů státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti do členského státu po zemi, letecky nebo po moři, včetně osob vyloděných po pátracích a záchranných operacích.

Hlavním kritériem je, že situace činí azylový, přijímací nebo návratový systém členského státu nefunkčním do té míry, že může mít závažné důsledky pro fungování společného evropského azylového systému jako celku.

Jaká je situace instrumentalizace?

Situace účelového využívání je definována jako situace, kdy třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti na vnější hranice nebo do členského státu. Děje se tak s cílem destabilizovat EU nebo členský stát, a pokud by taková opatření mohla ohrozit základní funkce členského státu, včetně udržování veřejného pořádku nebo ochrany jeho národní bezpečnosti.

Co je „vyšší moc“?

„Vyšší mocí“ se rozumí neobvyklé a nepředvídatelné okolnosti mimo kontrolu členského státu, jejichž důsledkům nebylo možné zabránit, jako jsou přírodní katastrofy a pandemie. To znamená nepředvídanou situaci, která členskému státu brání v plnění povinností podle nařízení o řízení azylu a migrace a nařízení o azylovém řízení.

Jakou flexibilitu mají členské státy v krizových situacích?

Členské státy, které čelí krizové situaci, účelovému využívání migrantů nebo vyšší moci, se mohou odchýlit od určitých pravidel týkajících se příslušnosti stanovených v azylovém právu EU, včetně:

Lhůta pro registraci žádostí o mezinárodní ochranu se prodlužuje ze 7 dnů na čtyři týdny;
delší trvání řízení na hranicích od 12 týdnů do 18 týdnů;
Prodloužené lhůty pro určení příslušného členského státu (pouze v krizových případech hromadného příchodu a případů vyšší moci);
Odchylky od uplatňování řízení na hranicích a rozšíření oblasti působnosti řízení na hranicích v závislosti na situaci.

Pokud má situace hromadných příjezdů tak mimořádný rozsah a intenzitu, že hrozí, že se azylový systém EU stane nefunkčním, protože by mohl způsobit závažné nedostatky v zacházení s žadateli, nařízení stanoví možnost, aby byl dotčený členský stát zproštěn povinnosti přijmout žadatele zpět.

Rychlé a efektivní postupy

Jaké jsou povinnosti žadatelů o azyl?

Nařízení o azylovém řízení zavádí jasné a přísné povinnosti pro žadatele během azylového řízení, zejména: informace, které je třeba poskytnout pro registraci žádosti (včetně biometrických údajů pro registraci v systému Eurodac); podávat žádosti do 21 dnů od registrace; účastnit se pohovorů; zůstat v členském státě, v němž mají být v souladu s nařízením o řízení azylu a migrace; a spolupracovat s orgány ve všech fázích postupu.

Nesplnění těchto povinností má závažné důsledky, jako jsou omezení pomoci při přijetí a výslovné nebo implicitní zpětvzetí žádosti.

Jak jsou zaručena lidská práva?

Nový systém zahrnuje záruky pro žadatele o azyl a zranitelné osoby, zejména nezletilé osoby a rodiny s dětmi. Zavádí bezplatné právní poradenství pro všechny žadatele v azylovém řízení, včetně řízení o určení příslušnosti, a posiluje práva na informace.

Jedná se zejména o:

nová a posílená práva žadatelů na informace ve všech nových legislativních aktech, aby žadatelé porozuměli svým právům, povinnostem a důsledkům neplnění svých povinností;
Právo na bezplatné právní poradenství pro všechny žadatele o azyl ve správní fázi řízení. To platí pro všechna řízení, včetně řízení na hranicích a řízení o určení příslušnosti členského státu k posuzování žádosti o azyl. Ve fázi odvolání budou mít všichni žadatelé i nadále právo na pomoc a zastoupení advokátem;
dřívější identifikace zranitelných míst a zvláštních procesních potřeb;
Více možností pro žadatele, aby se znovu setkali se svými rodinami v jiných členských státech: byla posílena kritéria příslušnosti týkající se rodiny, rodinné případy musí být upřednostněny a existují nové povinnosti týkající se vyhledávání rodinných příslušníků. Aby byla tato ustanovení účinná, musí žadatel poskytnout veškeré informace dostupné v členském státě prvního vstupu.
Lepší záruky, pokud jde o dodržování základních práv, neboť členské státy mají povinnost zřídit nezávislý mechanismus pro sledování základních práv během počátečního prověřování a azylového řízení na hranicích.

Jaké jsou specifické záruky pro nezletilé?

Nový právní předpis zavádí nové záruky pro nezletilé osoby.

Členské státy musí nejprve posoudit věk prostřednictvím multidisciplinárního přístupu (včetně psychologů, pediatrů, sociálních pracovníků atd.), aby se minimalizovalo používání invazivních lékařských prohlídek, které lze použít pouze tehdy, pokud je první multidisciplinární posouzení neprůkazné.

Všechny nezletilé osoby bez doprovodu musí mít zástupce, který bude rychle jmenován, aby se staral o zájmy dítěte, včetně jeho blaha.

Nová ustanovení zabraňují pohřešování dětí (otisky prstů od 6 let věku).

Přístup ke vzdělání musí být zajištěn co nejdříve a nejpozději do dvou měsíců od podání žádosti.

Jak nová směrnice o podmínkách přijímání zlepšuje životní podmínky?

Cílem směrnice o podmínkách přijímání je stanovit standardní životní podmínky ve všech členských státech. Harmonizuje stávající pravidla a postupy členských států, které jsou povinny zohlednit ukazatele a pokyny agentury EUAA týkající se přijímání.

Členské státy jsou odpovědné za zajištění dostatečné přijímací kapacity a odpovídající životní úrovně, která chrání fyzické a duševní zdraví a respektuje Listinu základních práv.

Záruky a záruky jsou posíleny, pokud jde o zajištění. Například by nemělo dojít k zajištění, pokud by to vážně ohrozilo fyzické a duševní zdraví žadatelů.

Jak jsou zajištěny rychlé a účinné postupy?

Rychlé a účinné postupy jsou zajištěny prostřednictvím konkrétních lhůt stanovených v právních předpisech. Členské státy musí při zpracovávání žádostí tyto lhůty dodržovat. Zde je několik příkladů.

Nařízení o azylovém řízení objasňuje a zjednodušuje přístup k řízení stanovením jasných lhůt pro každý krok. Mezi tyto kroky patří žadatel vyjadřující přání získat mezinárodní ochranu (učinění), orgány registrující žádost (registrace) a žadatel podávající žádost (podání). Nařízení tak objasňuje, co každý ze tří kroků obnáší, jaké povinnosti má žadatel a orgány a jaké jsou lhůty pro každý z kroků.

Nařízení o azylovém řízení stanoví lhůtu 21 dnů, během níž mohou žadatelé podat žádost ode dne, kdy byli zaregistrováni pro řádné řízení. Členské státy mohou prodloužit dobu posuzování žádostí pouze o šest měsíců. Běžný postup tak může trvat maximálně 6+6 měsíců.

Zrychlené řízení je povinné v celé EU pro řešení zneužívajících nároků a následných žádostí. Nařízení o azylovém řízení navíc stanoví jasnou lhůtu tří měsíců pro dokončení zrychleného řízení. Podobně nařízení o azylovém řízení stanoví jasné lhůty pro kontrolu nepřípustnosti žádostí (od 10 dnů do 2 měsíců v závislosti na případu).

Účinný systém solidarity a odpovědnosti

Stálý rámec solidarity

Jaký je mechanismus solidarity pro členské státy, které čelí „migračnímu tlaku“, a jak funguje?

EU má stálý povinný mechanismus solidarity, který má zajistit, aby členské státy čelící migračnímu tlaku obdržely podporu. Každý členský stát přispívá k solidárnímu úsilí pružným způsobem a volí druh solidarity, který poskytuje. Systém rovněž zahrnuje účinná pravidla pro odhalování a prevenci druhotného pohybu a pro zajištění toho, aby žádosti o azyl vyřizoval příslušný členský stát.

S cílem rozhodnout, kdo má ze solidarity prospěch, přijímá Komise každý rok: výroční zprávu hodnotící situaci v oblasti migrace; prováděcí rozhodnutí, kterým se stanoví členské státy vystavené migračnímu tlaku nebo ohrožené migračním tlakem v nadcházejícím roce nebo čelící významné situaci v oblasti migrace; a návrh prováděcího aktu Rady, kterým se zřizuje rezervoár solidarity pro nadcházející rok.

Komise již zprávu přijala a navrhla prováděcí rozhodnutí týkající se prvního ročního cyklu řízení migrace a Rada prováděcí rozhodnutí přijala dne 23. prosince 2025.

Podrobnější informace získáte kliknutím na podrobnější otázky a odpovědi týkající se ročního cyklu solidarity.

Jak funguje mechanismus solidarity v době krize ve srovnání s nařízením o řízení azylu a migrace?

Nařízení o krizových situacích a vyšší moci stanoví posílenou solidaritu ve srovnání s rámcem stanoveným v nařízení o řízení azylu a migrace pro „migrační tlak“ nebo „významnou situaci v oblasti migrace“:

Zaprvé, solidární reakce je zaměřena na členský stát (členské státy) čelící krizi, přičemž pro každý členský stát jsou na základě žádosti dotčeného členského státu a posouzení jeho specifických potřeb zřízeny zvláštní rezervoáry solidarity, a nikoli roční rezervoár solidarity v rámci nařízení o řízení azylu a migrace.

Za druhé, použije se rychlejší postup. Prováděcí akt, kterým se zřizuje zvláštní rezervoár solidarity ve prospěch členského státu, by měl být přijat do tří týdnů od okamžiku, kdy se má za to, že se dotčené členské státy nacházejí v krizové situaci (na rozdíl od dvou měsíců podle nařízení o řízení azylu a migrace).

Za třetí, potřeby členského státu v oblasti relokace musí být uspokojeny buď prostřednictvím ročního rezervoáru solidarity (v rámci ročního cyklu nařízení o řízení azylu a migrace), pokud jsou stále k dispozici přísliby týkající se relokace, nebo prostřednictvím zvláštního rezervoáru solidarity zřízeného pro členský stát v krizi, nebo pokud ani jeden z nich neobsahuje dostatečné přísliby týkající se relokace, prostřednictvím „kompenzací odpovědnosti“ (již existujících v nařízení o řízení azylu a migrace), přičemž přispívající členský stát (přispívající členské státy) převezme (převezmou) odpovědnost za žádosti, pro něž byl členský stát v krizové situaci určen jako příslušný.

Členské státy mají plnou volnost při výběru mezi solidárními opatřeními, takže za žádných okolností nemůže dojít k povinné relokaci.

Provozní a finanční podpora

Jak Komise vypočítává příspěvky členských států?

Komise každoročně navrhuje vytvoření rezervoáru solidarity, který stanoví potřeby pro daný rok v absolutních číslech: celkový počet relokací a odpovídající celkový počet finančních příspěvků.

Nařízení o řízení azylu a migrace stanoví minimální prahové hodnoty pro relokace a finanční příspěvky, které musí Komise dodržovat při výpočtu potřeb na daný rok a ve svém každoročním návrhu prováděcího aktu Rady: 30 000 relokací a 600 milionů EUR na finanční příspěvky na úrovni EU ročně.

Návrh Komise bude rovněž obsahovat údaj o tom, jaký by byl „spravedlivý podíl“ solidárních opatření každého přispívajícího členského státu na základě HDP a počtu obyvatel každé země.

Tento návrh slouží jako základ pro to, aby členské státy přislíbily své konkrétní příspěvky. Tyto příspěvky mohou mít podobu relokací, finančních příspěvků nebo věcné podpory.

Všechny členské státy jsou povinny přispívat na základě svého spravedlivého podílu, mají však plnou volnost při výběru mezi třemi druhy solidárních opatření nebo jejich kombinací. Pokud se členský stát rozhodne pro poskytnutí věcné pomoci, bude tato pomoc zpeněžena, aby bylo možné potvrdit soulad s povinným spravedlivým podílem.

Je to Rada, kdo při přijímání návrhu Komise v konečném důsledku definuje celkové příspěvky v rezervoáru solidarity na daný rok.

Co je to finanční solidarita? Jak je to usměrňováno? Může podporovat činnosti ve třetích zemích?

Kromě jiných opatření mohou členské státy podporovat další členské státy vystavené migračnímu tlaku prostřednictvím finančních příspěvků, které budou prováděny z rozpočtu EU. To znamená, že finanční příspěvky přispívajících členských států budou do rozpočtu EU poskytnuty ve formě vnějších účelově vázaných příjmů v rámci Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) a Nástroje pro správu hranic a vízovou politiku (BMVI). Tyto dodatečné finanční zdroje budou následně Komisí směrovány členským státům, které využívají pomoci, prostřednictvím úpravy jejich příslušných programů.

Členské státy, které využívají pomoci, mohou finanční příspěvky použít na příslušná opatření na svém území v souladu s nařízením o řízení azylu a migrace a nařízením o AMIF nebo BMVI. V případě AMIF mohou finanční příspěvky rovněž podporovat opatření ve třetích zemích.

Jasnější pravidla pro odpovědnost za žádosti o azyl

Co je „kompenzace odpovědnosti“? Kdy je lze použít?

Pokud je členský stát vystaven migračnímu tlaku, důležitým opatřením ke zmírnění tohoto tlaku je snížení počtu žádostí o azyl, které musí dotčený členský stát posoudit (tj. členský stát vystavený migračnímu tlaku je zbaven odpovědnosti za daný počet žadatelů o azyl). Nařízení o řízení azylu a migrace předpokládá dvě možnosti, jak snížit příslušnost členského státu vystaveného migračnímu tlaku pro daný počet žadatelů o azyl:

Relokace žadatelů o mezinárodní ochranu do jiných členských států. V tomto případě je žadatel přemístěn do jiného členského státu.
„Odpovědnostní kompenzace“. Toto opatření se vztahuje na osoby, jejichž žádosti o azyl měly být posouzeny členským státem vystaveným migračnímu tlaku, ale které se neoprávněně přestěhovaly do jiného členského státu. Podle pravidel příslušnosti by tito žadatelé měli být posláni zpět do členského státu vystaveného migračnímu tlaku. Členský stát, v němž se žadatel fyzicky nachází, však může převzít odpovědnost za posouzení žádosti o azyl namísto přemístění žadatele zpět do členského státu vystaveného migračnímu tlaku. Považuje se to za formu solidarity.

Jelikož cílem obou opatření je snížit počet žadatelů, za jejichž žádosti o azyl by měl být odpovědný členský stát vystavený migračnímu tlaku, nazývají se tato dvě opatření – relokace a kompenzace odpovědnosti – „lidovou solidaritou“.

Zabránění druhotnému pohybu

Jak je zabráněno zneužívání, jako je útěk nebo druhotný pohyb?

Povinnosti žadatelů byly vyjasněny a zpřísněny.

Nařízení o řízení azylu a migrace posiluje pravidla týkající se situací, kdy se žadatelé o azyl pohybují nedovoleným způsobem z jednoho členského státu do druhého. Příslušný členský stát bude uveden v systému Eurodac. Pokud žadatel uprchne a odjede do jiného členského státu, může být poslán zpět jednodušším a rychlejším postupem.

Členský stát, v němž se osoba nachází bez jakéhokoli (právního) důvodu, může o tom uvědomit příslušný členský stát pomocí standardního formuláře, včetně přímých a nepřímých důkazů, a po oznámení dotčené osobě urychleně přistoupit k rozhodnutí o jejím přemístění do příslušného členského státu.

Na rozdíl od předchozích pravidel nedochází k přesunu příslušnosti mezi členskými státy, pokud není oznámení o zpětném převzetí zasláno včas (členským státem, na jehož území se daná osoba nachází). To znamená, že orgány členských států mohou přemístění zorganizovat kdykoli. To je obzvláště důležité v případech, kdy žadatelé uprchli, aby zabránili přemístění zpět do příslušného členského státu.

Zařazeno	čt 11.06.2026 13:06:40
Vydáno
Zdroj	Evropská komise
Originál	ec.europa.eu/commission/presscorner/api/documents?reference=QANDA/26/1286&language=cs
guid	/QANDA/26/1286/