"Skvělou" agregovanou rovnici směny M*V=P*T (transakční rovnice je M*V=P*Q, kde Q je reálný produkt), která má matematicky formalizovat kvantitativní teorii peněz samozřejmě znám, ale neuznávám ji. A protože se pokládám za přívržence Rakouské ek. školy, moje úvahy a myšlenky vycházejí v mém článku z této teorie a né z neoklasické školy, z které pak vycházeli keynesiáni a monetaristé, pro které je tato rovnice modlou. Proto Vám asi moje názory vyjádřené v článku moc nevoněli. Ale vraťme se k rovnici směny, s kterou jako první přišel angličan John Stuart Mill a Irving Fisher ji jenom matematicky naformuloval. V rovnici souhlasím s tím, že tisk peněz (zvyšování M) vede k vyšším cenám. Minimálně k vyšším, než by byly bez tisku. Tzn. i když klesají, tak klesají o méně, než by klesly. Ale to je tak všechno, co si z této rovnice chci vzít. O nízké výpovední schopnosti této rovnice pro pochopení příčin a důsledků ekonomické reality napsal pan Jan Mašek, také jako já zastánce Rakušanů a ABCT. Vybírám z jeho článků například tyto teze:
- ta rovnice nám říká, že dvacet korun, které vydal Alois, se rovnají dvaceti korunám, které přijal Bedřich. Nic víc. Absolutně nic dalšího z toho nevyplývá. To jistě není nic, co by nám pomohlo zjistit faktory, které určují cenovou hladinu, jak znělo Fisherovo zadání. Fisher ale jde dále a tvrdí, že to můžeme číst tak, že 20 korun má stejnou hodnotu jako 10 rohlíků. Ale to v žádném případě není pravda – pro Aloise mají rohlíky větší hodnotu než 20 korun a pro Bedřicha naopak. Fisher by to měl vědět, neboť toto tvrdil dlouho po objevení subjektivní hodnoty Mengerem a spol., konceptu, ke kterému se jinak Fisher hlásil. Takže není pravda, že jedna strana je strana peněz a druhá je strana zboží. Obě strany jsou strany peněz.
- i kdyby hodnota byla stejná, tak z rovnice nevyplývá, co je příčinou a co je důsledkem. Nevyplývá z ní, že cena je určena zbývajícími veličinami, které jsou nezávislé. Všechny veličiny jsou totiž závislé – na subjektivním hodnocení jednajících lidí. Cena nemůže být určena neživými věcmi, jako je množství rohlíků a množství peněz. Cenu určují lidé, pro které ovšem v této rovnici není místo. Absurditu rovnice můžeme ukázat na této nové rovnici směny: 20 korun = 10 rohlíků krát počet právníků krát 2 koruny děleno počtem právníků. Najednou je jedním z „určujících faktorů“ ceny počet právníků.
- situace je ještě horší, pokud se díváme na agregovanou verzi rovnice, tj. M * V = P * T. Jedinou smysluplnou z těchto čtyř veličin je M : počet korun v oběhu. Co je T? Jak lze (doslova) sčítat jablka a hrušky? Jak lze sčítat rohlíky a divadelní představení? Co to je P? Pokud má být cenová hladina P průměrnou cenou, tak každý průměr musí mít společného jmenovatele. Když cena rohlíku je 2 koruny za rohlík a cena auta je 300 000 korun za auto, jaká je cenová hladina? 150 001? Asi těžko. Vážený průměr? Ale jak posoudíme váhu? Problém s rychlostí oběhu V je ten, že to není vůbec definovatelný pojem, taková věc nereprezentuje nic v reálném světě, a proto nelze o něm mít žádné předpoklady. Jediná smysluplná definice, i když pomineme nesmylnost P a T, je ta, že V se rovná P * T / M. Je to prostě číslo, které vyjde z této rovnice, anglicky balancing figure. Rovnice využívající veličinu, která existuje jen v ní samotné, nemůže popisovat reálný svět.
- rovnice je nezbytně statická a ignoruje čas. I kdyby popisovala reálný svět, tak j ...
volny.cz
(
