Soud ve Štrasburku rozhodoval o žalobě rodičů proti povinnému očkování malých dětí. A to je velký rozdíl. Nebudu zde obsáhle vysvětlovat, z čeho ta povinnost vyplývá. V ČR je očkování upraveno především v hlavě III zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen z. o. v. z.), a to pouze obecným konstatováním povinnosti podrobit se určitým druhům očkováním, blíže specifikovaných v prováděcí vyhlášce, kterou je vyhl. č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (dále jen očkovací vyhláška). A protože očkování proti COVIDU je dobrovolné, tak nelze směšovat dvě naprosto rozdílně věcí. Povinné očkování a dobrovolné očkování. V tomto duchu se vyjádřilo i Parlamentní shromáždění Rady Evropy. V bodech 7.3.1 a 7.3.2 rezoluce z 27. ledna 2021 výslovně uvedlo, že „vyzývá členské státy EU, aby zajistily, že budou občané informováni v tom smyslu, že vakcinace není povinná a na nikoho není vyvíjen politický, sociální nebo jiný nátlak, aby se nechal očkovat, pokud si to sám nepřeje.“ Dále mají členské státy zajistit, „aby nikdo nebyl diskriminován za to, že nebyl očkován kvůli možným zdravotním rizikům nebo nechtěl být očkován.
(1)
(3)
(2)
