1007. Deset přikázání neexistuje, nýbrž DESET ZÁVAZKŮ. (Výtah z knihy “Hovory s Bohem I”)
(Přijal N. D. Walsch)
Co je pravá cesta k Bohu ? Je to sebezapírání, jak říkají někteří jogíni ? A co utrpení ? Dovede nás k Bohu utrpení a služby, jak tvrdí mnoho asketů ? Dostaneme se do nebe, když budeme “dobří”, jak říkají různá náboženství ? Nebo si můžeme dělat co chceme, můžeme porušovat nebo ignorovat všechna pravidla a tradice, můžeme povolovat všem svým zálibám a najít tak nirvánu, jak říkají někteří stoupenci Nového věku ? Co je pravá cesta ? Přísné morální zásady nebo dělání si všeho, co chceme ? Co je to ? Tradiční hodnoty nebo jakékoli hodnoty ? Co je pravá cesta ? Deset přikázání nebo Sedm kroků k osvícení ?
“Zdá se, že máte velkou potřebu, aby to bylo buď jedno, nebo druhé ... Nemohlo by to být všechno najednou ?”
Nevím, ptám se.
“Odpovím ti tak, abys mi co možno nejlépe rozuměl – i když ti hned řeknu, že odpovědi najdeš ve své duši. Říkám to všem lidem, kteří hledají Mou Pravdu.
“Cestu k Bohu ukážu každému, kdo ji upřímně hledá. Každému ukážu Pravdu. Ale musíte ke Mně přijít cestou srdce, nikoli cestou mysli. Ve své mysli mě nikdy nenajdete.
Boha nepoznáte racionálním myšlením.
Nicméně tvá otázka volá po odpovědi, a proto ti odpovím.
Začnu poněkud překvapujícím prohlášením – a možná se dotknu cítění mnoha lidí. Nic takového jako Deset přikázání NEEXISTUJE.”
Můj Bože, nic takového neexistuje ?
“Ne. Komu bych přikazoval ? Sobě ? A k čemu by byla taková přikázání ? Cokoli chci, to je. “N´est ce pas ?” Proč by tedy bylo nutné někomu něco přikazovat ?
A kdybych nějaká přikázání vydal, nebyla by automaticky nedodržována ? Jak bych si něco mohl přát tak naléhavě, abych to přikázal – a pak jen seděl a díval se, jak se to neděje ?
Jaký král by to udělal ? Jaký vládce ?
A přece vám řeknu tohle: Nejsem ani král, ani vládce. Jsem prostě – a ohromně – Stvořitel. Stvořitel nevládne, ale tvoří, tvoří, tvoří – a nikdy nepřestává tvořit.
Stvořil jsem vás podle své podoby. A něco jsem vám slíbil. Jasně jsem vám řekl, jaké to bude, až se se Mnou sjednotíte.
Jste upřímní hledači, jako byl Mojžíš. I Mojžíš žádal odpovědi. “Bože mých otců”, volal. “Bože mého Boha, zjev se mi. Dej mi znamení, abych to mohl oznámit svému lidu. Jak poznáte, že jsme vyvolení ?”
A já jsem přišel k Mojžíšovi, jako teď přicházím k vám, s božskou úmluvou – věčným slibem – naprosto jistým závazkem. “Jak si mohu být jistý ?” zeptal se Mojžíš smutně. “Protože jsem ti to řekl,” odpověděl jsem. “Máš slovo Boha.”
A slovo Boha nebylo přikázáním, ale ÚMLUVOU.
A to je tedy ...
DESET ZÁVAZKŮ
Poznáš, že jsi na cestě k Bohu, a poznáš, že jsi našel Boha, neboť uvidíš tyto náznaky a tyto změny ve své duši:
1.
Budeš MILOVAT BOHA Z CELÉHO SRDCE, Z CELÉ MYSLI A Z CELÉHO DUCHA. Nebudeš dávat přednost jinému Bohu. Nebudeš uctívat lidskou lásku ani úspěch ani peníze ani moc ani jejich symboly. Odložíš to všechno, JAKO DÍTĚ ODKLÁDÁ HRAČKY. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že z nich VYROSTLO. (Zákon inteligence – pozn. zpracovatele.)
A poznáš, že jsi na cestě k Bohu, protože:
2.
Nebudeš užívat Boží jméno nadarmo. Ani Mne nebudeš žádat i nicotné věci. Pochopíš MOC SLOVA a MYŠLENEK a nebudeš vzývat Boha bezbožným způsobem. Nebudeš užívat MÉ JMÉNO NADARMO, protože NEMŮŽEŠ. Neboť Mé jméno – Velké “Já jsem” – se nikdy neužívá nadarmo (to jest bez výsledků). A až najdeš Boha, poznáš to.
A Já ti dám tato další znamení:
3.
Zasvětíš mi jeden den a budeš jej nazývat svátkem. To proto, abys nesetrvával ve své iluzi, ale uvědomil si, čím jsi. A pak brzy začneš nazývat KAŽDÝ DEN SVÁTKEM a budeš považovat KAŽDÝ OKAMŽIK ZA POSVÁTNÝ.
4.
BUDEŠ CTÍT SVOU MATKU A SVÉHO OTCE – a poznáš, že JSI SYNEM BOŽÍM, když budeš ctít Božího Otce/Matku ve všem, co děláš a o čem přemýšlíš. A tak jako ctíš je, budeš CTÍT VŠECHNY LIDI.
5.
Poznáš, že jsi našel Boha, až zjistíš, že NECHCEŠ VRAŽDIT (to jest úmyslně zabíjet). Neboť až pochopíš, že v žádném případě nemůžeš ukončit ničí život (všechen život je věčný), nebudeš chtít ukončit žádnou inkarnaci ani změnit jakoukoliv životní energii, pokud nemáš to nejposvátnější ospravedlnění. (Např. obrana svého vlastního života při napadení a bezprostředním ohrožení, potrava – rostlinných těl, atd. – pozn. zpracovatele.) Tvá nová úcta k životu tě dovede k tomu, že budeš ctít všechny životní formy – včetně rostlin a zvířat (a planety Země – pozn. zpracovatele).
A tato další znamení ti pošlu, abys poznal, že jsi na správné cestě:
6.
NEPOSKVRNÍŠ ČISTOTU LÁSKY NEČESTNÝM A PODVODNÝM JEDNÁNÍM, neboť to je cizoložné. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nedopustíš se cizoložství.
7.
Nebudeš si BRÁT NIC, CO NENÍ TVÉ, nebudeš PODVÁDĚT ani INTRIKOVAT ani ŠKODIT DRUHÝM, abys něco získal, neboť to by znamenalo krást. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nebudeš krást.
Nebudeš ...
8.
ŘÍKAT VĚCI, KTERÉ NEJSOU PRAVDIVÉ, a nebudeš KŘIVĚ SVĚDČIT.
Nebudeš ...
9.
TOUŽIT PO MANŽELCE SOUSEDA, neboť proč bys ji chtěl, když víš, že všechny ostatní jsou tvé manželky ?
10.
TOUŽIT PO SOUSEDOVĚ MAJETKU, neboť proč bys chtěl sousedův majetek, když víš, že všechno může být tvé, a že všechen tvůj majetek patří světu ?
Až uvidíš tato znamení, poznáš, že jsi našel cestu k Bohu. Neboť slibuji, že nikdo z těch, kdo skutečně hledají Boha, nebude dělat tyto věci. Bylo by nemožné pokračovat v takovém chování.
To jsou vaše svobody, nikoli vaše omezení. To jsou Mé závazky, nikoli Má přikázání. Neboť Bůh nepřikazuje těm, které stvořil – Bůh svým dětem pouze říká: Tak poznáte, že přicházíte domů. (Je to příznak. Bůh není diktátor, ale Síly temna překroutily původní Desatero do “církevního PŘIKÁZÁNÍ” – pozn. zpracovatele.)
Mojžíš se ptal: “Jako to poznám ? Dej mi znamení.” Mojžíš Mi položil tutéž otázku, kterou mi teď dáváš ty. Tutéž otázku, kterou mi dávají všichni lidé od počátku času. Moje odpověď je také věčná. Nikdy však nebyla a nikdy nebude přikázáním. Neboť komu bych přikazovat ? A koho bych trestal, kdyby má přikázání nebyla dodržována ?
Existuji jen Já.”
Takže nemusíme dodržovat Deset přikázání, abychom se dostali do nebe ?
“Nemusíte se snažit dostat se do nebe. Musíte si jen uvědomit, že TAM UŽ JSTE. Musíte to jen pochopit, nemusíte se o to snažit.
Nemůžete jít tam, kde už jste. Abyste to mohli udělat, museli byste nejdříve odejít z místa, kde už jste, a to by zmařilo smysl cesty.
Je ironické, že většina lidí myslí, že musí odejít z místa, kde jsou, aby se dostali tam, kde chtějí být. A proto opouštějí nebe, aby se do nebe dostali – a procházejí peklem (myšlenkovou formou – negativním životem - pozn. zpracovatele).
OSVÍCENÍ je pochopení, že nemusíte nikam jít, že nemusíte nic dělat, a že nemusíte být ničím jiným než tím, čím už jste.
Jste na cestě nikam.
Nebe – jak tomu říkáte – není nikde.”
