Dnešní evropský envirometalismus se v mnoha projevech velice podobá nacismu anebo fašismu - Akcie ČEZ

6. června 2011Ekologie je velké téma moderního světa. A to proto, že „bílá civilizace„ stále ještě výrazně ovlivňuje způsob myšlení a života celého světa, bez ohledu na obrovský momentální úspěch Číny a dalších států. Sice to vzhledem k pomalému úpadku začíná vypadat nějak podobně jako vztah Římské říše k Řecku a jeho kultuře, ale životní styl, myšlenkové proudy a směry jsou stále „evropské“. A protože jedno ze zásadních center filosofického a myšlenkového směru tvoří v Evropě Německo, najdeme stopy jeho myšlení nejen třeba v New Age, ale dnes hlavně v „ekologii“. Nelze se divit. Mají v tom dlouhou tradici. Přesto však kriticky myslící lidi musela zaujmout skutečnost, že podle průzkumů až 65% Němců souhlasí s uzavřením jaderných elektráren a přechodem na takzvané „obnovitelné zdroje“, přestože jakožto vzdělaný národ si jistě dokáží domyslet důsledky tohoto rozhodnutí. Anebo nedokáží? A proč?Již delší dobu některé skupiny a myslitelé tvrdí, že dnešní evropský „envirometalismus" (tedy „ekologismus") se v mnoha projevech velice podobá nacismu anebo fašismu. Porovnejte sami:Robert Paxton, americký historik, říká: Fašismus je způsob politického jednání vyznačujícího se obsesivními představami o rozkladu společenství.Může něco jiného lépe vystihovat třeba teorii o „globálním oteplení"? Anebo Roger Griffin, oxfordský politolog, říká, že fašismus (nacismus) je „skutečně revoluční, nadtřídní forma antiliberálního, (...) antikonzervativního nacionalismu. Jako takový je ideologií hluboce propojenou s modernizací a modernitou, ideologií, která přijala velké množství podob, aby se přizpůsobila specifickému historickému a národnímu kontextu, v němž se objevila, a čerpala ze široké škály kulturních a intelektuálních směrů, levicových i pravicových, protimoderních i promoderních, aby se artikulovala jako soustava idejí, hesel a doktrín. Zaměníme-li slovo nacionalismus za multikulturalismus, kdy je opět skupina lidí přesvědčena o své „výjimečnosti“ oproti zaostalcům, které je nutno „vést“, jde o celkem přesný popis.Dále pokračuje Griffin: „V meziválečném období se projevila především v podobě elitou vedené, ozbrojené strany, jež se – většinou neúspěšně – pokoušela vytvořit populistické masové hnutí pomocí liturgického stylu politiky a radikálního programu, slibujícího přemoci hrozbu mezinárodního socialismu, ukončit degeneraci postihující národ ovládaný liberalismem a uskutečnit radikální obnovu národního sociálního, politického a kulturního života v rámci toho, co si běžně představovala jako počínající novou éru (západní) civilizace.Dnes se po pádu nacismu a komunismu toto hnutí odělo do modernějšího a internacionálního hávu. Proč zrovna v Německu? A proč je americký ekologismus více byznysem než vírou a německý je hlavně ideologií a vírou?Německo má v „ochraně přírody" a dalo by se říci i ve zbožštění přírody staletou tradici. Jak napsal vůdčí ideolog francouzské „Nouvelle Droite“ (Nová pravice) nadšený obdivovatel neonacistické organizace „Geschellsaft fur biologische Antropologie und Eugenik und Verhaltensforschung“: „V historii lidstva docházelo k ničení životního prostředí nebýt jediné výjimky. Pouze Germáni byli jiní ….. uctívali háje a stromy….. žili v úzkém vztahu s přírodou. Není tedy divné, pozorujeme-li dnes nejmohutnější úsilí o ochranu životního prostředí – soukromého i státního - právě u národů tvořených převážně nordickou rasou…Pravdou je, že myšlenky spojované s germánstvím byly vždy vedeny heslem "Blut und Boden“ (krev a půda) a jsou dodnes plně spojeny s Německem, už třeba v pohledu na získávání občanství, kdy byla vždy respekována úloha „Blut“ ve smyslu národoveckém. To jistě není jen výsadou Německa, u nás se chováme stejně třeba vůči volyňským či kazašským Čechům, podobně postupují třeba Maďaři atd. A „Blut“ je vždy pevně spojen s „Boden", tedy půdou ve smyslu „rodná půda“, či s „Heimat“, tedy domovina. Němci mají dokonce pro vyjádření niterného vztahu k Vaterlandu či k „Heimat“ zvláštní slovo „Heimweh“ - touha či bolest po domovině ve smyslu čisté německé vlasti. Nejde o nic zastaralého. Například v roce 1989 Hubert Wienzieler, stojící v čele Bundes für Umwelt und Naturschutz Deutschland e. V. (BUND) prohlásil: „Pouze prosadíme-li své (ekologické) myšlenky a záměry, budeme moci nazývat svoji vlast ´Heimat´."Není tedy nic divného, když zjistíme, že naprosto první a bezprecedentní zákon o ochraně přírody byl vyhlášen v Německu. Šlo o „Reichsnaturschutzgeset“ (dále jen RNG). Nic takového do té doby nikde nebylo uzákoněno. Byla zde ustanovena ochrana fauny i flory, vytváření „chráněných krajinných území“, nutnost třístupňového schvalovacího procesu atd.Zákon zřídil širokou strukturu pro ochranu přírody a jejích nástrojů. Také definoval ochranu rostlin a čtyři kategorie ochrany: přírodní památky, přírodní rezervace, krajiny, chráněná území a krajinné prvky. Další novinkou je zařazení zákona do péče o krajinu.V té době bylo Německo plné „starosti o pravou německou přírodu“, která se postupně po očištění ...