Československo-sovětské vztahy v krizi mezinárodních vztahů první poloviny 30. letech

Původně rezervované vzájemné vztahy Československa a Sovětského svazu obdržely impulzy ke změnám v první polovině 30. let. Určující význam měla krize mezinárodních vztahů, jež nastala v důsledku prudké dynamizace vnitropolitického vývoje v Německu i dalších státech, které usilovaly o zvrat uspořádání podle versailleská mírové smlouvy. Československá zahraniční politika usilovala o upevnění a případně také o rozšíření stávající bezpečnostní architektury o další spojenecké svazky. Sovětský svaz v polovině roku 1933 ukončil utajenou vojensko-technickou spolupráci s Německem a začal omezovat zvláštní ekonomické vztahy s ním, které trvaly od podpisu Rapallské smlouvy z roku 1922. Politické vedení v Moskvě si uvědomilo, že cíle nacismu ohrožují též jeho primární zájem nerušeně utužovat totalitní komunistický režim. Právě to přimělo Sovětský svaz ke zmírnění dosavadního negativismu vůči zahraničí a vyjít z mezinárodní izolace. V roce 1934 byl Sovětský svaz přijat do Společnosti národů, přičemž aktivně podporoval francouzský záměr garancií hranic států střední a východní Evropy, který byl obsažen v projektu Východního paktu.