Evropské tištění peněz v číslech aneb Tohle nedopadne dobře
Na jedné straně objemný program odkupů aktiv ze strany ECB, na straně druhé nedostatek dluhopisů vhodných k odkupu. To nejsou zrovna nejlepší výchozí podmínky pro start evropského QE (kvantitativního uvolňování). V kombinaci s efektem předchozí snahy ECB o uvolnění měnových podmínek a strachem komerčních bank půjčovat je začínající mise podle mnohých odsouzena k neúspěchu.
Objem nesplácených úvěrů v eurozóně výrazně roste (jak je patrné z grafu) a neochotu bank půjčovat posilují nové regulatorní podmínky. Podle nich musejí banky dávat stranou více kapitálu, aby byly odolnější vůči potenciálním šokům. Kombinace těchto nařízení a QE nutí bankovní domy řešit dilema, zda dále sedět na státních dluhopisech a peněžních prostředcích (bezpečných a likvidních aktivech), nebo je vyslat do reálné ekonomiky výměnou za vyšší platby z úroků, ale nižší ukazatele likvidity a kapitálu? Pravděpodobnější je první varianta.
Utlumení dynamiky lze očekávat také na stranách nabídky a poptávky. Jestliže budou prodávající očekávat, že ceny za odkup dluhopisů centrální bankou ještě vzrostou (protože věří, že ECB se bude měsíční cíl o objemu 60 miliard eur snažit usilovně naplnit), cenné papíry podrží co nejdéle. V době, kdy země eurozóny pod vedením Německa pracují na snižování deficitů rozpočtů (financovaných na dluh), ECB plánovaným objemem odkupů může převýšit emisi dluhopisů, zejména právě v Německu.
Jak konkrétně ECB rozvrhne svůj měsíční rozpočet, když musí zahrnout nákup krytých dluhopisů a cenných papírů zajištěných aktivy, ale nově i vládních a agenturních dluhopisů? Rozvržení nákupu jednotlivých tříd přibližuje analýza Morgan Stanley (zveřejněná před minulým čtvrtkem, kdy ECB QE potvrdila):
Dobrou zprávou je to, že vlády zemí eurozóny v lednu a v únoru 2015 vydaly cenné papíry v celkové hodnotě 192 miliard eur, což je 24 % odhadovaného cíle pro letošní rok. Ještě před pěti lety to přitom bylo za stejné období jen 20,5 %.
Tím ale veškerý optimismus končí. ECB se totiž chystá monetizovat více než polovinu hrubé emise (54 %) a 12 % hrubého domácího produktu eurozóny. Druhý zmíněný podíl se přitom může ještě snadno zvýšit, pokud by HDP klesl a QE se v budoucnu ještě rozšířilo, o čemž minimálně lze diskutovat.
Pokud by historie měla být a, paklespoň částečným vodítkem veškerá snaha ECB vyjde nakonec vniveč. Alespoň pokud jde o snahu podpořit inflaci a poptávku. QE toho totiž s inflačním očekáváním v minulosti (kdy běželo v USA) příliš nezmohlo.
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
23.04.2024 Podle čeho vybírat plechový zahradní domek?
Okénko investora
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Evropský průmysl zelené energie má problém: Společnosti se stěhují do USA
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz