Při čtení podobných "analytických" článků mě napadá termín "duševní proletáři", kterým můj dávný známý fyzik hodnotil autory, kteří řekněme ve svých dílech nešli zcela do hloubky problému.
Ač pouhý inženýr nematematik tvrdím, že výnos penzijního spoření je veličina velmi proměnná, s mnoha stupni volnosti. Pokud chce někdo analyzovat jeho výnosnost na základě předpokladů typu - průměrný výnos za 20 let 4%, daňové úlevy 32% (či 15%, jak se pak dočtete na ipointu) plus příspěvek 1000 CZK měsíčně a vypočte jakýchsi 5,9%, pak hrubě zjednodušuje. Ale nešť, nelze vypočítat nekonečně mnoho možností. Ale ta děsivá interpretace, zda spořit či nespořit, zda je 6% málo či moc. Jugoslávec a občan USA při svých životních zkušenostech s inflací by zajisté měli odlišný názor.
Já si dovolím onen výpočet interpretovat takto: Průměrný výnos PF cca odpovídá inflaci - zjednodušení, ale už ne tak děsivé. Pokud bude zachována podpora penzijního spoření státem v současné výši, tak při stabilním vývoji inflace na současné úrovni se Vaše prostředky zhodnotí o 2% nad úroveň inflace. Žádná bomba, ale ani žádná hrůza.
A pokud chce někdo spořit 500 CZK a brát jen maximální podporu, nebo 5000 a sázet na daňové úlevy, ať si výnos sám spočítá. Bude se značně lišit. Ale na to už "analytici" čas neměli, mají asi dost vyděláno. Já bohužel taky ne.