V pravidlách diskuse se uživatelé žádají, aby diskutovali pouze k tématu do kterého zařazují příspěvek. Inu, pokud vše souvisí se vším, a vši souvisí s financemi, pokusím se kličkovat tak, abych nezavdal příčinu ostrakizace přispěvku nenávistými velkopodnikateli v malém českém chlívku.
Současný stav lze popsat tak, že jsme utrpěli v předchozím roce výhru, kterou jsme v letošním roce již zúročili hned několikráte. Tak to vezmu pěkně popořádku :
1. Mýtus o tom, jak jsou Češi šikovní a nejlepší ve všem, od hokeje až po ekonomiku, si jistě již mnoho z Čechů konečně uvědomilo. Od dob raných kapitalistů v bílých, pruhovaných či jiných ponožkách a fialových sakách, jsme se posunuli do klasického ráje kapitalistického systému takzvaně demokratického, a takzvaně tržního. K tématům sice netřeba mnohého vysvětlovat, mimo fakt, že si občané čím dále více všímají faktu, že se nejedná ani tak o trh ( v současnosti spíše vycházky za nejzákladnějšími potřebami ), ani o hospodářsví ( hospody jsou již několik měsíců střídavě zavřené a mnozí hostinští již si ani nevzpomenou, na kterou stranu se otáčí rukojeť pípy ), dokonce snad nejde ani tak o ráj ( nebudeme-li srovnávat RAJ starého fungujícího režimu, či nebudeme jásat nad rozdílem kapitalistického ráje a socialistického pekla ( pamětníci jistě znají ). A zde přicházíme poprvé j jádru psa, rasou to pudla, kdy rozborem kroků našich mocných staneme před zjištěním, že se nejedná o čelení hrozivé pandemii, ale o to, že se zde čelí katastrofálnímu průseru, který má kapitalismus. Ano, dámy a pánové, o ten tady jde, jak říkal náš nejlepší ekonom, jistojistě až jako první.
Současný stav kapitalistického světa, monopolárního, se přežil. Nestačí ony hesla a proklamace o zlých Rusích, Číňanech, lstivých Afgháncích, ani jiných strašácích burzy, na které se vozí nahoru a dolů ceny akcií. Prostě, ekonomický systém, odvozený od systému politického, stává se nefungujícím pro ty, kteří by jej měli udržovat v chodu. Těmi nejsou investoři, ani banky, ba ani velkopodnikatelé, ale prostí zaměstnanci, drobní podnikatelé, různí přivýdělečně činní i dokonce nezaměstnaní, neboť všichni tito lidé platí daně a neoptimalizují. Současně ještě stíhají živit tento rozsáhlý aparát, kdy v rámci poznání, jak to běží, poznávají, že živí cosi, co nemá mnoho přidané hodnoty. Nejvíce haštěření nad tím, jak jsou přepracovaní, nedocenění, jak se obětují, mají zrovna ti, kteří tak zpívají písničku českou, již dlouhých více než 30 let. Jsou jimi ti, kterým vláda přidává, a kteří mají více, než medián občanů. Jsou to naši usloužení úředníci, úslužní politici, sloužící učitelé, službukonající intergovaní, i spousta obslužného personálu. Zde platí jako na vojně - máš se dobře v míru, ve válce bojuj.
Na základě tohoto pak lze předpovědět tuto premisu : nebude o moc hůře, ale jistě nebude líp.
2. Makroekonomická data, vývoj v ekonomicky určujících odvětvích i v předpokladech chtěného rozvoje ukazují, že současný stav je stavem, kdy můžeme směle prohlásit, že : Dřívější zisky nebyly předpokladem dnešních ztrát, ovšem s tou okolností, že zítřejší zisky budou velmi nejisté. U žlabu totiž budou silnější kusy, české prasátko dostane jen tolik, aby vyrostlo pod nůž na lahůdkový talíř velkých kanců.
Jak známo, kapitál je mrcha, která velmi ráda požírá jiný kapitál, spotřebovává neproduktivní kapitál, současně také i nabaluje další zájmy. Ví o tom mnohý, kdo pobral nějakou tu dotaci, která byla později sloužícími ( bod 1 ) kontrolována, vážena, rozporována a korepondována, posléze i vyměřena a vymáhána. Prostě, pokud máte tu smůlu, že zavazíte, budete a) sežrán, b) odstraněn, c) koupen, d) zadlužen a pak dražen, e) podražen, f) stane se vám nepříjemnost. Inu, podnikání je nebezpečná činnost.
Budete-li mít štěstí, stanete se pracovníkem holdingu, nejříve jako manažer, poté vedoucí dílny, mistr, pak i vrátný, pokud na to máte břich uzpůsoben. Obvykle ale stačí pokles o 2 příčky a odejdete sám. Takže tolik k vyhlídkám a soli země.
3. Predikce pracovních sil - není radostná. Podle zákona o trhu by sice měl být na straně nabídky převis, ale, jak známo, kdo hledá kvalitu, má úkol Popelčiných holoubků. Stát chce umisťovat uchazeče, aby zalepil díry v potřebách, ovšem nekouká se nalevo napravo, Franta jako Pavel, i když tam patří Petr. Důležitý je parametr "máme ho tam". Mužská část populace jistě ví, že tento paramentr může přinést i mnoho pozdějších problémů. Když ovšem pracovní orgán uchazeče umí více přemýšlet, a nedej kopyto Boží dokonce přemýšlí samostatně, je problém na světě. Lze to přirovnat k pokusu zašroubovat šroub o průměru závitu větším strany čtvercového prostoru. Prostě do montovny se někteří již nehodí.
Ovšem jíst se chce, a stát pomocí SIPO i bank dbá na dozor nad lidmi, a umí si určit, kdo je v trůblu, aby, poté, co si ověří, jak na tom dotyčný je finančně, se snaží udělat z učence dělníka. Jak krátkozraké to je, je nasnadě.
( bod č. 3 ...
(0)
