Jednotná pravidla pro sociální podniky? Návrh zákona slibuje výhody, visí nad nimi otazníky.

Ministři Michaela Marksová a Jiří Dienstbier připravují nový zákon, který sjednotí pravidla pro sociální podnikání. Slibují také řadu výhod pro „sociální“ podnikatele. Jaké výhody to budou však zatím není jasné a návrh tak vzbuzuje řadu otazníků.

Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s ministerstvem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu předkládá vládě věcný návrh zákona o sociálním podnikání. Podle ministrů je potřeba vytvořit jednotné právní prostředí pro sociální podnikání. „V současné době panuje v pojetí sociálního podnikání značná nejednotnost, kdy si jednotlivé ústřední orgány státní správy stanoví vlastní definice sociálních podniků. Podpora namířená na tyto podniky pak nedosahuje potřebného smyslu a účelu, není také zajištěn synergický efekt jednotlivých podpor,“ píše se v úvodu věcného návrhu zákona. O jaké výhody půjde, však dosud není jasné.

Zákon o sociálním podnikání nebude vytvářet novou právní formu, pouze stanoví znaky, které bude muset splňovat ta podnikající fyzická nebo právnická osoba, která bude chtít využívat statusu sociálního podniku, resp. integračního sociálního podniku a výhod z tohoto statusu plynoucích. Již dnes se definicí „sociálního podniku“ podmiňuje přidělování dotací z evropských fondů pro některé podnikatele.

„Vytvoření právního prostředí pro sociální podnikání přispěje k rozvoji sociální ekonomiky. Právní regulace sociálních podniků a následné zakotvení konkrétních výhod pro tyto podniky podpoří iniciativu jednotlivců i komunit zakládat sociální podniky s cílem aktivně řešit problémy v jejich obcích a regionech,“ uvádí předkladatelé zprávy. Podle nich rozvoj sociálních podniků přispěje i k zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce a řešení problémů spojených s chudobou a sociálním vyloučením. „V neposlední řadě může jasné legislativní ukotvení znaků sociálních podniků usnadnit rozhodování finančních institucí, zda těmto podnikům poskytovat za určitých zvýhodněných podmínek finanční podporu, např. půjčky, úvěry,“ doplňují předkladatelé.

Záměr ministerstev podnikatelé v této oblasti vítají. Řada organizací se na záměru zákona podílela a shodují se, že chybějící legislativa jim v mnoha případech komplikuje, na rozdíl od podnikatelů v jiných oblastech činnost.

Pro podnikající fyzické a právnické osoby se statusem sociálního podniku bude platit odlišné nakládání se ziskem (zisk je z více než 50 % využit pro další rozvoj sociálního podniku a/nebo za účelem naplnění společensky prospěšného cíle) a sledování ekonomického, sociálního a společenského prospěchu.

Podle věcného záměru zákona je sociální podnikání „podnikatelská činnost směřující k naplnění společensky prospěšného cíle, přičemž zisk je z více než 50 % využit pro další rozvoj sociálního podniku (na zaměstnance, investice) a/nebo za účelem naplnění společensky prospěšného cíle. Sociální podnikání vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu: ekonomického, sociálního a environmentálního, přičemž všechny tři principy respektují místní potřeby.“

„To považuji za naprosto oprávněný požadavek, který je i pro nás důležitým pilířem sociálního podnikání – pokud budou tedy v rámci této legislativy nastavené podmínky umožňující dosažení zisku,“ říká Kateřina Hrozová, ředitelka Rozletu ops, který v rámci sociálního podnikání provozuje bistra na Filozofické a Pedagogické Fakultě UK v Praze a podporuje sociálně znevýhodněné mladé lidi, kteří odcházejí z dětských domovů.

Definice sociálního podniku dle věcného návrhu zákona

Za sociální podnik lze považovat fyzickou nebo právnickou osobu, která sociálně podniká a splňuje definiční znaky sociálního podniku:

její zakladatelské právní jednání stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem, použitým pro další rozvoj sociálního podniku a/nebo za účelem naplnění společensky prospěšného cíle; sociální podnik, který je fyzickou osobou, stanovuje způsob dosažení společensky prospěšného cíle a podmínky nakládání se ziskem prohlášením, které uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,
její podnikatelská činnost směřuje k naplnění společensky prospěšného cíle, činnosti prospívající společnosti či specifické skupině (znevýhodněných) lidí,
má nastavena pravidla pro účast zaměstnanců a členů na směřování podniku,
- zaměstnanci a/nebo členové jsou pravidelně a systematicky informováni o chodu podniku, výsledcích hospodaření a naplňování společensky prospěšných cílů,
- zaměstnanci a/nebo členové jsou zapojení do rozhodování o směřování podniku;
více než 50 % svého zisku reinvestuje do rozvoje svého sociálního podniku a/nebo pro naplnění deklarovaného společensky prospěšného cíle a zveřejňuje informace o využití případného zisku,
směřuje k naplnění environmentálního prospěchu – zohledňuje environmentální aspekty výroby i spotřeby,
má minimálně 50 % příjmů z vlastních tržeb,
přednostně uspokojuje potřeby místní komunity a místní poptávky (podnik se v činnosti orientuje na místní potřeby, odběratelé jsou ze stejného nebo sousedního kraje) a využívá přednostně místních zdrojů a spolupracuje s místními aktéry (podnik přednostně zaměstnává místní obyvatele a nakupuje od místních dodavatelů).

Definice integračního sociálního podniku

Integrační sociální podnik je sociální podnik naplňující výše uvedenou definici sociálního podniku, který zaměstnává a sociálně začleňuje osoby sociálně či zdravotně znevýhodněné na trhu práce, kterým je nutné věnovat zvýšenou péči pro jejich zdravotní stav nebo z jiných vážných důvodů a:

podíl těchto zaměstnanců tvoří více než 30 % průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců (poměr zaměstnanců ze znevýhodněných skupin vůči celkovému počtu zaměstnanců se vyjadřuje v průměrných ročních přepočtených počtech zaměstnanců, do kterých se započítávají zaměstnanci s pracovní smlouvou a DPČ) a
provádí prokazatelné aktivity směřující k dalšímu uplatnění těchto osob na trhu práce či sociální integraci a psychosociální podporu.

Znevýhodněnými osobami jsou:

fyzické osoby se zdravotním postižením,
sociálně znevýhodněné fyzické osoby.

Sociální podnik je vymezen definičními znaky, které musí pro získání tohoto statusu žadatel naplňovat. Sociální podnik nepředstavuje novou právní formu; status sociálního podniku může nabýt jakákoliv fyzická či právnická osoba.

Pakliže ministři schválí věcný záměr zákona, obě zmiňovaná ministerstva připraví paragrafované znění zákona, které poté půjde do připomínkového řízení a po vypořádání připomínek ministrům na stůl pro finální schválení. Poté o novém zákoně bude rozhodovat Parlament a Senát. Legislativní „kolečko“ většinou trvá něco kolem půl roku.

Hrozová by daleko více ocenila, kdyby se daňový systém a systém odvodů za zaměstnance nastavil tak, aby dokázala dosáhnout zisku za udržení přijatelných cen pro zákazníky. „Nakoupíme suroviny například na přípravu pokrmů s 15% sazbou DPH – poté zaplatíme kuchařku, energie, výdej jídla a prodávám s 21% sazbou DPH, což je na první pohled poněkud nesmyslné,“ upozorňuje Kateřina Hrozová. A dodává, že pokud ruku v ruce s novým zákonem nepřijde jasný fungující a smysluplný systém podpory sociálního podnikání (daňové zvýhodnění, body navíc v hodnocení veřejných zakázek, atd…) nemá podobný zákon moc šancí na reálnou pomoc podnikatelům snažícím se o sociální podnikání, ale bude jen další administrativní zátěží, které mají (od ledna 2016 měsíční hlášení DPH) a budou mít (EET) více než dost.