Dostupnost peněz vs. jejich cena

 Velká Británie začne od příštího roku více regulovat maximální výši úroků u tzv. krátkodobých půjček. Už nyní se však titulky novin (např. Financial Times) plní zprávami o tom, že plánovaná regulace bude velmi pravděpodobně znamenat konec velké části finančních institucí nabízejících krátkodobé půjčky.

Velká Británie tak pravděpodobně bude dalším připomenutím toho, že dostupnost peněz je někdy více, než odstranění „zla“ v podobě vysokých úrokových sazeb. Tak to tedy alespoň říká historie regulace úrokových sazeb, která by se dala shrnout do 3 bodů:

- regulace maximální výše úrokových sazeb znamená horší dostupnost úvěrů

- regulace maximální výše úrokových sazeb může znamenat nárůst úrokových sazeb produktů určených pro méně rizikové klienty

- následná deregulace znamená velké riziko upadnutí do úvěrové spirály pro občany, jež nejsou schopni řídit rizika spojená s půjčkami (jelikož ta rizika v době regulace nebyla tak vysoká)

Pojďme se nyní na jednotlivé body podívat blíže

Horší dostupnost úvěrů

Podle této studie Evropské komise znamenala regulace úrokových sazeb půjček pro méně bonitní klientely v Oregonu (USA) zvýšení počtu obyvatel, jež reportovali zhoršenou či žádnou dostupnost úvěrů o 17 – 21 procentních bodů.

Podobnou situaci zaznamenalo i Ministerstvo obchodu a průmyslu Velké Británie, které analyzovalo dopad regulace úrokových sazeb v kontinentální Evropě, konkrétně Francii a Německu.

Pokud jde o druhou zmíněnou zemi, zde regulace úrokových sazeb také znamenala zhoršení dostupnosti úvěrových produktů pro tzv. sub-prime segment, ve Francii k tomu navíc přibylo i zvýšení úrokových sazeb úvěrových produktů určených pro bezproblémové klienty, čímž se plynule dostáváme k druhému bodu…

Růst úrokových sazeb ostatních úvěrových produktů

Ve Francii vstoupila regulace úrokových sazeb v platnost 1. 4. 2010, kdy téměř okamžitě po tomto datu bylo možné pozorovat nárůst úrokových sazeb produktů pro běžnou klientelu, viz níže přiložená tabulka.

Průměrná výše úrokových sazeb sledovaných úvěrových produktů před a po regulaci ve Francii

Regulace úrokových sazeb zde byla bez nadsázky trestem pro všechny uživatele úvěrových finančních produktů.

Deregulace znamená velká rizika

Není otázkou, jestli ve Velké Británii, či jiných státech regulujících maximální výši úrokových sazeb dojde, otázkou je, kdy se tak stane. Regulace a následná deregulace lidstvo totiž provází už tisíce let, znal je už starověký Babylon, antické Řecko i Řím, středověká Anglie i nově vzniknuvší Spojené státy Americké.

Například v již zmíněném antickém Řecku znamenala deregulace úrokových sazeb prudký nárůst obyvatel uvržených do otroctví z důvodu nesplácení svých závazků (lid jednoduše nebyli připraveni na rizika, která pro ně deregulace úrokových sazeb představovala), v dlouhodobém horizontu byla tedy situace horší než v případě, kdy by k žádné regulaci a následné deregulaci nedošlo.

V USA pak představovala deregulace úrokových sazeb v roce 1978 prudký nárůst počtu nově vydaných kreditních karet, ale také výrazný nárůst osobních bankrotů, viz níže uvedený graf.

I zde se tedy duo regulace-deregulace minulo účinkem. Regulace znamenala zhoršení dostupnosti úvěrů (tj. spíše škodila, než pomáhala), deregulace pak prudký nárůst zadlužování a osobních bankrotů.

Na závěr je tedy vhodné si položit otázku, je krok Velké Británie správný? O jaká data se opírali zastánci regulace úrokových sazeb v České republice (která nakonec možná i ze zkušeností z historie nebyla uvedena v život).